18 oříšků k rozlousknutí

12.11.2022

Tyto kratší detektivky od A.Ch. mě prekvapily jak jsou hezky propracované a ne jako v knize: Muž v mlze ( kde jsou to takové črty= kraťonké, rychlé a chybí pořádný konec).

Pokaždé mě udivuje jakou měla A.Ch. fantazii a jak je každá detektivka originální.
Moc jsem si knížku užila.

07.09.2022

Tuto knihu povídek jsem si denně dávkovala četbou dvou až tří povídek. Asi nejvíce se mi líbila povídka Utonulá, Krev na chodníku a Královský rubín.

16.04.2022

Tak jsem si to po letech zase jednou zopakoval a výsledek je stejný. Ty povídky jsou prostě výborné a k proložení četby jiných, drsnějších, přímo ideální.

20.03.2022

Přečteno v rámci čtenářské výzvy a pro mě taky jedna z odpovědí na otázku, proč se Výzvy účastnit. Protože je skvělé se vrátit po dlouhé době k podobným knihám. Bylo to milé a osvěžující. Agatha prostě nestárne :)

09.02.2022

Skvělá madam Christie v krátkých povídkách! Čtu před spaním, čistím hlavu, dokonalé. Kdo miluje slečnu Marplovou a Monsieur Poirota, určitě se mu kniha zalíbí.

28.01.2022

Trocha nostalgie a vzpomínání. Agathu Christie čtu od věku, kdy se dětství překlápí do mládí a ona mne téměř nikdy nezklame.

22.06.2021

Pohoda džez... Žádní úchylové...Ani ohavné mučení obětí... Jenom jednoduché, obyčejné, většinou vesnické či maloměstské vražděníčko pro zisk, ať materiální, nebo morální.
Při čtení povídek se slečnou Marplovou jsem v duchu slyšela její hlas, jak ho znám z TV, a tam kde exceluje Hercule Poirot, viděla jsem v duchu navoskovaný knírek a všechna tajemství odkrývající bystrý pohled Davida Sucheta.
Jednoduché, obyčejné, žádný velký vzruch. A vo tom to je, přátelé. Občas je moc dobře vrátit se ke starým prověřeným mistrům detektivní literatury... mezi nimiž hvězdou z největších je paní Agatha.
Jo jo, tohle jsem si tedy opravdu užila s potěšením :-).

05.06.2021

Mistrná Christie. I když jde o kratičké povídky, dokáže Vás vtáhnout do děje a nepustit. Některé povídky jsem již viděla zfilmované, ale většina mě opravdu překvapila. Jak autorka na pár stránkách dokáže vykreslit neuvěřitelnou záhadu, a pak ji naprosto jednoduše a samozřejme vyřešit.

31.12.2020

Venku je brzy tma, tak jdu uklízet knihovnu, a jako vždy narazím na knihu, kterou si už vůbec nepamatuji. :) Takže taková vracenka, ale moc milá. Zkrátka když někdo umí psát, tak se to vždycky dobře čte, i když si v průběhu na něco vzpomenete. ;)

13.06.2020

Všechny oříšky může znát divák z filmů o Poirotovi nebo Slečně Marplové, přesto je zajímavé si je i přečíst. Oddechové, pohodové čtení.

30.05.2020

Všechny povídky v této sbírce jsou výborné, mistrně napsané a dobře se čtou.

16.04.2020

Příjemné pohodové čtení, i když to jsou povídky prakticky z "pravěku", pořád se to krásně čte a čtenáře to nutí přemýšlet.

12.06.2019

Příjemné, nenáročné povídky.

04.03.2019

Tuto povídkovou knihu od mé oblíbené autorky jsem četl již hodně dávno. Inspirovala mě k tomu, že jsem se stal sběratelem jejich děl. Povídky jako žánr mám v oblibě a v této sbírce jsou všechny na velmi dobré úrovni.

15.12.2018

Na úterní klub nedám dopustit. Povídky byly také výborné...

15.11.2018

Moc se mi líbilo rozdělené na povídky,taková oddechová četba.

30.06.2018

Detektivní povídky ze staré dobré Anglie, které jsou jak dělané k čaji o páté. Zvlášť postava slečny Marplové je naprosto dokonalá.

Agátku máme radi všetci v rodine. Čítali sme od nej veľmi veľa detektívok. Ani si už nepamätám čo všetko. Táto knižka má však pre mňa jedno veľké čaro - sentimentálne na ňu spomínam, pretože je to kniha, ktorú sme si čítali na striedačku so sestrou nahlas a skúšali sme, ktorá z nás príde prvá na to kto je vrah - iba raz sa mi to podarilo! Uplynulo už veľa rokov, no Agátke sme ostali verné obe. Dobré čítanie - super oddychovka.

09.05.2018

Už několikrát jsem pěla ódy na slečnu Marplovou, ale "musím" znovu. K Poirotovi totiž uctivě vzhlížím, vědoma si toho, že nikdy nedosáhnu jeho výšin; vždy se jen potichu skloním před jeho géniem. U slečny Marplové si pořád naivně věřím: tentokrát to přece odhalím! Vždyť ona je JENOM obyčejná stará paní žijící na vesnici, kterou okomentovala jako místo, kde se někdy "přiházejí velmi bolestné a trapné věci". To přece znám... Ale dopadnu naprosto vždycky jako jedna z postav, která přijde se svým řešením a myslí si, že tentokrát na to kápla: "... to jste tedy měla na mysli, slečno Marplová, že?" A slečna Marplová jí (mně) odpovídá: " Bože, ne, ne tak docela." - přičemž to "ne tak docela" je pouhým vyjádřením její slušnosti, protože jak ta chudinka, tak i já jsme byly zase mimo. Jak já si to "být mimo" při četbě Agathy Christie užívám.