120 dnů Sodomy

Je to tak absurdní, až je to trapné. Repetitivní a v důsledku toho nudné. Navíc je to pouze výplod choré mysli, takže nevidím důvod to dočíst.

Varování před Epsteinem přišlo dřív, než bychom čekali. Ne vážně, jak jsme si mohli myslet, že tohle nemůže bejt reálný? Že nemůže bejt reálný, že se banda nechutnej zbohatlickejch humusáků shromáždí v baráku toho jednoho, natahají si tam nezletilce na sado-maso-feko hrátky a do toho si ještě nechají vykládat stejně oplzlý storky od sex-workerek? Kniha se nedá hodnotit, autor byl podle všeho stejnej perverzák, jako hrdinové jeho románu a defakto je to jenom projev nejhorší lidské zvrhlosti bez jakéhokoli sebeuvědomění nebo studu.

Začnu asi tím, že tak odpornou a nechutnou knihu jsem nikdy nečetla. Ohledně sexu a erotiky v knihách jsem tolerantní, nevadí mi nic, nevadí mi ani BDSM. Ale tohle se s BDSM srovnávat nedá. Už na prvních deseti stránkách si čtenář přečte detailně o incestu, znásilnění, exkrementech, mučení, BDSM praktikách, vraždách a hlavně o pedofílii, což za mě bylo nejhorší na celé knize. Několikrát jsem knihu musela odložit a rozdýchávat, co jsem si právě přečetla. Několikrát jsem měla slzy v očích, protože to, co tam bylo napsané, bylo něco neuvěřitelného. Občas jsem měla myšlenky, že tu knihu prostě nedočtu, že na to nemám. Jenže tohle já s knihami neumím. Rozhodla jsem se zcela odosobnit, dát emoce stranou a prostě to dočíst.

Pokud bych měla říct odosobněný názor, je to odvážná kniha, která představuje ty nejzvrhlejší erotické myšlenky, jaké si dokážete představit, a chtělo odvahu něco takového napsat a vydat, dokonce i v 18. století. Místy je to i čtivé, hlavně vyprávění Duclosové, které podle mě dost vyobrazovalo realitu vykřičeného domu tehdejší doby. Nicméně v téhle době by knihu nikdo nevydal, a pokud by tohle někdo napsal, věřím, že by byl hned stíhaný. Dávám knize nakonec dvě hvězdy – za to, že dokázala šokovat, a vlastně i za to, že jsem měla možnost nahlédnout do mysli člověka, který tohle dokázal napsat.

Ten kdo knihu odsuzuje by si měl uvědomit, že od názvu De Sada (120 dní sodomy) a Leopolda von Sacher-Masocha (Venuše v kožichu) vznikl název pro parktiky BDSM. Kdo nemá toto téma rád, tak ať knihu nečte nebo ji zbytečně neodsuzuje. Já jsem třeba ještě vedle "120 dní sodomy" četl "Venuši v kožichu."

Nějakých "50 odstínů šedi" je ve srovnání s těmito knihami zbytečně komerční trapárna.

A zejména v dnešní době, kdy většinu knih píší ženy pro ženy oceňuju literární tvorbu Charlese Bukowského nebo Henry Millera. A protože si tuto situaci uvědomuju, tak píšu erotické povídky také. Víc už psát nebudu, aby to nebyl spam.

Knihu jsem si koupila, protože jsem pár let zpátky viděla v brněnském Mahenově divadle inscenaci Pera markýze de Sade a představení se mi moc líbilo. Tahle kniha mě ale absolutně nebavila. Hodně jsem přeskakoval obscénnosti, odpudivosti a odpornosti. Některé scény se prostě nedaly číst - a bylo jich hodně. Upřímně jsem se vážně těšila, až ji dočtu, přičemž jsem měla častokrát co dělat, abych ji neodložila a prostě nedočetla. Nakonec jsem to dala, ale nikdy víc. Jedenkrát mi zcela stačila. Kniha je čistě výčtem možných sexuálních a brutálních praktik, na které nemám žaludek. Půl hvězdičky dávám pouze za odvahu autora, protože vydat něco takového v 18. století bylo jistě něco neskutečného.

Původně jsem k této knize přistupoval tak, že jsem se domníval, že se u ní budu královsky bavit. Důvod? Uvažoval jsem, že kniha pravděpodobně bude spíše komická kvůli posunu doby a že to nebude tak hrozné.

Je to tak hrozné. A je to horší. Stejně ve vás zvítězí zvědavost a minimálně nakouknete.

Znáte Happy Tree Friends, na které jste koukali v šesti letech?

Tohle je to stejné, ale napsal to šlechtic v 18. století, takže se tomu dává intelektuální přesah.

Na první pohled pornografický škvár, který dnes jedny vzrušuje a druhým nadzvedává žaludek, ale na ten druhý? Podle mě extrémní zrcadlo 18. století. Na knize je znát, že byla silně ovlivněna osvícenstvím, aristokratickou dekadencí a dvojí morálkou tehdejší doby, kdy šlechta navenek hlásala ctnost, zatímco v soukromí praktikovala sexuální libertinismus bez jakéhokoliv omezení. Ale tím anarchista Sade zdaleka nekončí, předjímá totiž destrukci starého režimu a ukazuje mocné v plném světle dopouštějící se těch opravdu nejhorších zvěrstev. Tím nejen reflektuje morální rozklad aristokracie, ale i předznamenává revoluční změny, které brzy zasáhnou Francii.

Dočítať knihu do konca mi navodilo asi také utrpenie aké spôsobili štyria páni chlapcom a dievčatám na zámku.

Nejodpornější věc, co jsem kdy četla. Někdy by se zvědavost fakt poslouchat neměla.

Já osobně jsem člověk kterého jen tak něco nerozhází. Miluju anatomii, popisování pitvy, vraždy - střeva roztahaná po stromech a podobně. Sama se považuji za submisivní i když v reálném životě jsem spíš vůdčí osobnost. Mám své “úchylky, asi jako každý. Ale tohle na mě bylo už trochu moc, a ze všeho nejvíc nesnáším násilí na dětech. A že tady je ho až až. Autor se s každou stránkou snaží váš dosavadní “šok zvětšovat. Násilí se stupňuje. Některé části mě nechávali chladnou, u jiných se mi dělalo špatně. Asi teď budu sprostá, ale jestli máte rádi sraní do huby, následné pojídání výkalů, nebo se v nich rádi koupete, tak tohle je ta práva kniha pro vás.
Bohužel pro mě, přesně tyhle praktiky nemůžu ani cítit na tož je provozovat a v knize si tohoto tématu užijete snad na každé druhé straně. Přiznám se teda že někdy jsem se u knihy nudila, styl psaní taky nebyl úplně zvlášť poutavý. Ale věřím že na to v jakém roce je kniha psaná, musela rozpoutat velký skandál. Vše v knize je pro dnešní svět dejme tomu normální, stačí si jen zapnout jakoukoliv porno stránku. Myslím že tam nejdete i horší věci, než jsou vyobrazeny v knize.

Čekala jsem podle recenzí a povídaček za všech stran hodně, ale předčilo to moje představy. Sexuálně dekadentní Dekameron, kde se každý jen snaží vyprávět a pak udělat co největší nechuťárny, navíc na dětech... Takže otevřela jsem, dočetla jsem, dala pryč... Mám v knihovně spoustu knížek s podivným obsahem nebo dějem, ale tohle tu mít opravdu nepotřebuji...

Film je za mě lepší než kniha ... je to prasárna ale mě to baví :D

Knihu jsem si chtěl přečíst, protože jsem měl chuť na něco sprostějšího. Ale musím si ji zařadit do *nepřečtených*. A to z toho důvodu, že hned na začátku příběhu se píše o dětech. Tohle nemůžu tolerovat.

Je možné, že se ke knize ještě někdy v životě vrátím. Až získám dostatečný nadhled a překousnu začátek knihy.

Pro mě těžká kniha na přečtení , člověk se musel odosobnit . Jinak by jsem ani knihu nedočetla. Opravdu těžké věci , které se děly . A uvědomění si že jsou lidé , kteří mají různé sexuální deviace.

Nikdy jsem nepochopila, co na tom všichni vidí. Když jsem Sodomu poprvé otevřela asi ve čtrnácti letech, připadala jsem si hrozně krutopřísně - a mám pocit, jako by tohle byl pocit, kvůli kterému tak vysoko hodnotí většina ostatních. Fakt nejsem puritánka a na dekadenci jsem zvyklá, žádný šok se nekonal, jen na tom prostě nevidím nic tak zajímavého. Knihy jako Venuše v kožichu, Příběh O, nebo i Lady F**kingham hodnotím mnohem výše.
(Jo a snad nemusím říkat, že s BDSM tohle nemá nic společného.)

120 dnů Sodomy - Markýz de Sade

Kniha, ke které jsem se dostala díky knižní štafetě.


Recenze:

Kniha, která je považována za první pokus o sepsání lidských sexuálních úchylek. Nejsem žádná puritánka, ale rozhodně jsem knihu brala do ruky s tím, že se asi občas začervenám, budu překvapená, šokovaná, protože všichni víme, že člověk je tvor velmi vynalézavý.

Nečekala jsem však, že mě čeká téměř 400 stran hnusu, humusu a násilí páchaného na lidech, dětech, zvířatech

Příběh čtyř pánů, kteří se rozhodnou udělat si na zámku orgie a vyprávění bordelmamá o všemožných úchylkách, které se pak nebáli vyzkoušet. Nevěřím, že to píšu, ale fekálie nebyly nejhorším, o čem jsem četla. Naivně doufám, že většina děje nebyla pro nikoho vzrušující a už vůbec ne inspirací.

Především vidím problém v nedobrovolnosti “souložníků, jak byly nazývány sexuální oběti na zámku. Nechutnosti, ke kterým byli chlapci i dívky nuceni, byly každou stránkou stupňovány a vedly až k opravdu brutálnímu mučení končícímu smrtí.

Když se budeme bavit o nějaké jazykové stránce knihy, tak tu nemluvíme o žádném šlágru, celkem jednoduchý jazyk, často se opakující slovní zásoba, protahovaný a opakující se děj a velmi uspěchaný, jen v bodech sepsaný konec.

Čekala jsem a doufala, že spravedlivě budou páni nakonec nějak potrestáni, z jejich konání mohla vzejít aspoň infekce nebo pohlavní nemoc, ale tihle čtyři gentlemani si prostě jen užili postupné umučení desítek lidí a navzájem se za to poplácali po zádech. Poučení nulové, žaludek se vám při čtení zvedne asi stokrát, popisy některých “scének mě až fyzicky bolely, když jsem si je představila.

Humus, odpad, příšernost. Moc nevím, co by to čtenáři mělo dát kromě šoku. A knihu opravdu nedoporučuji lidem se slabším žaludkem nebo narušenou psychickou rovnováhou.

Dávám jednu hvězdu za sloh, přečíst se to zjevně dalo.

1/5

Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme

Více než samotný obsah 120 dnů Sodomy mě spíše šokovala "kvalita" de Sadova psaného projevu. Rád bych věřil, že kdyby markýz de Sade měl možnost tuto knihu dopsat, dosáhla by alespoň minimálních literárních kvalit. V aktuálním stavu se ale bez pochyby jedná o nejhorší a nejmonotónnější knihu, která se mi kdy dostala do rukou.

Zapomeňte u této knihy na reálnost příběhu - ten není podstatný, vše je podmíněno tomu, aby se vytvořil prostor pro realizaci těch nejperverznějších myšlenek autora. Nezačíná to špatně - některé pikantní situace mohou být vzrušující, následně to však sklouzne do pojídání exkrementů, následuje sadismus končící v naprosto brutální podobě, kdy se oběti mrzačí a mučí k co nejbolestivější smrti.

Děsí vás to? Myslíte, že podobné věci lidstvo již překonalo? Podívejme se na ruská zvěrstva páchaná na Ukrajině, na to, čeho je schopen Hamas na území Izraele. Lidstvo se neposunulo od dob markýze de Sada ani o píď.

Přemýšlel jsem o třech hvězdách - jsem v oblasti erotiky velmi tolerantní a brutalitu vnímám tak, že začíná i končí jen na papíře. Rovněž sloh je bohatý a vytříbený, neztratil se v překladu. Když jsem ale dočítal prvních 40 dní, přičemž jsem měl za sebou 80% knihy, začal jsem tušit zradu - autor zbylé dvě třetiny "příběhu" už sepsal víceméně jen v bodech, nenaplnil sliby z úvodu, a to se nedělá. V doslovu se sice čtenář dozví, že markýz, píšící knihu v Bastile, ztratil elán a nedoufal, že bude text číst někdo jiný než on sám, přesto nemohu jít výš než na dvě hvězdy. I tak si myslím, že kdyby chtěl něco podobného vydat současný autor, nejspíš by skončil ve vězení jako de Sade...

No, co vám mám jako asi tak říct. Chtěla jsem si knihu přečíst, takže nad odporností moc fňukat nemohu, ale tohle jsem nečekala. Exkrementy lítaly, kam se člověk koukl, někdy z nich byla večeře, někdy pomáda. Reálně se mi navalilo asi tak 20x.

S klidem prohlašuji, že jsem odpornější knihu nikdy nečetla. Fakt, tohle se nikomu normálnímu nemůže líbit. Přehled nejdivnějších a nejodpornějších praktik, kam se člověk podívá.

Při první půlce mi bylo opravdu zle, ale druhá půlka byla těžká nuda. Už jste čekali, co za humus kdo kde zbaští, čím se namatle, co vypije, ale příběh na bodu mrazu.

Nikdy neříkám, že kniha neměla vyjít, ale toto je výjimka. Fakt je to hnus a hodnocení, jaké jsem udělila, je jen za první půlku knihy a s vědomím, že jsem toto zkrátka měla čekat. Byla jsem varována dostatečně.

Knihu nedoporučuji, slabším povahám opravdu ublíží.