120 dnů Sodomy

24.01.2018

Ke čtení tohoto veledíla mě dovedla zvědavost, očekávání trochu toho zdravého sadismu a Levné knihy. Kniha je pornografický brak orientovaný na sodomii a fekal, značně repetivní se sklony ke zbytečné popisnosti (tím nemyslím popisování toho kdo sežral čí hovno a jak vypadalo, ale spíš nadměrné a opakované popisování postav a programu). Líbí se mi, že jsou mezi námi i natolik duševně uvědomělí a snad až osvícení jedinci, kteří v této knize dokáží najít myšlenky a velkou filozofii, doporučoval bych jim číst více, věřím totiž tomu, že s takovým stupněm vnímavosti by našli zajímavé myšlenky, sociální reflexi a kritiku společnosti i při čtení jídelního lístku nebo složení zubní pasty. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát, takže pokud vás baví fekal a sodomie, mohla by se vám kniha líbit. Pokud si toto chcete přečíst, protože jste unudění svým sexuálním životem, který se omezuje už jen na to, že své drahé polovičce oznámíte, že je středa, zhasnete a jdete si to odbýt, buďte rádi za to co máte a téhle knize se vyhněte.

Pokud by se tu mezi vámi vyskytoval někdo kdo rád zvířecí hovínka, ať dá vědět, vždycky když na jaře na zahradě roztaje sníh, ukáže se kolik toho jeden malý pes dokáže přes zimu nasrat.
A soused potřebuje odsát septik, ale to by chtělo asi spíše skupinu.

Pro silné žaludky......a kyblík na zvracení :D jinak dobrá kniha, bohužel celou jsem ji nezvládla přečíst.

19.01.2018

Když jsem si tuhle knihu kupovala, byla jsem upozorněna, že po přečtení už pro mě nic nebude jako dřív a mám si nachystat kyblík na zvracení. No, přesvědčila jsem se, že toho snesu opravdu hodně. Četla jsem ji dvakrát, jednou dokonce jako těhotná a nemůžu říct, že by mě nějak poznamenala. Naopak, četla jsem ji s jistým nadhledem a apatií. Některé úchylky na mě působily dost komicky, až mě to nutilo se pousmát. Je neuvěřitelné kam až sahá lidská vynalézavost a co je schopen člověk pro své ukojení vykonat. Upřímně obdivuji de Sadeho, že měl tu kuráž sepsat takto na svou dobu odvážné dílo i když musíme vzít v potaz, že jej psal ve vězení a nepomyslel na to, že by kdy spatřilo světlo světa. Kdoví co by se při čekání na smrt honilo hlavou nám.

Čekala jsem asi něco víc, byla jsem zklamaná. Už na začátku jsem měla chuť knihu odložit vzhledem k zdlouhavému popisu osob, které nebylo vůbec podstatné, když jsem to přetrpěla v naději, že začnou příběhy, znovy popis dohody/zákona, opět nepodstatného, protože to v kolik snídají, pijí kávu nebo je čas pro vypravěčku, stejně bylo průběžně zdůrazňováno. A konečně vyprávění ( zdůrazňují, že mi nevadila brutalita, násilí, zvrácenost, apod)...prvních několik příběhů dobré, ale pak se už vše jen opakovalo s částečným obměňovaním, takže nuda. Při změně vypravěčky příběhy alespoň měly spád, tedy spíš to byl jen výčet, ale bohatě stačil. Každopádně za mě velká nuda, přemáhání knihu neodložit pro zbytečné popisy a pro opakování toho samého. Kniha nebyla ani vtipná ani drsná ani nepodporovala fantazií a představivost, četla jsem slova.

01.12.2017

No.. nějak nemám slov. Zvládnu toho hodně, ale tady byly občas i na mě dost nechutné věci..
Vynechám své dojmy a spíš podotknu to samé, co někteří přede mnou. Jakmile skončilo vyprávění Duclosové, přestalo mě to bavit. Ne, že bych se předtím celá nadšená pouštěla do dalších stránek, ale do cca 150 stránky to má jakýsi děj. Potom to jsou už jen bodové zápisky formou deníku. V podstatě není nic objasněno, ačkoliv to autor slibuje a věty jsou strohé a nezajímavé. Což se mi četlo sice rychle, ale vlivem strohého popisu mi jednotlivé příběhy v dnech přišly stejné, jen lehce pozměněné a ke konci jsem už ani nevnímala co čtu.

20.11.2017

Klobouk dolů... toto dílko mě nadchlo už tím že jsem si chtěla strašně přečíst něco od Markýze a také mi ho doporučila kamarádka...
Brada mi padala už v první třetině knihy, kde jsem si rozšířila obzory o lidských úchylkách, ale četla jsem dál - no jo, zvědavá ženská. Četla jsem skoro jedním dechem... Naprosto mě uchvátil jeho styl psaní a počítám že do sbírky přečtených jistě zařadím i další dílka Markýze de Sade ;)

16.09.2017

Tleskám. Lituji spolucestující při četbě v MHD. Bavil jsem se poměrně dosti hlasitě.

31.08.2017

Je to hnus, fekal porn, mučení, nechuťárny. Z počátku mě to šokovalo, posléze jsem u toho už klidně i jedl.

22.08.2017

Kniha byla svým způsobem zajímavá i ten skrývající se podtext.
Nebyla jsem nijak znechucena a ani překvapena.
Nejvíc se mi ''líbila'' první část pak už to bylo uspěchané.
Ale kdo ví co se za tím skrývá. Psal to přeci jen ve věznici.

06.08.2017

Výborná kniha, která obsahuje téměř všechny úchylky světa. Kniha se mi libila velice, hlavně ze začátku, kdy vyprávěla paní Duclosová. Nepamatuju si, jak se to její jméno píše, ale ti co knihu četli, budou jistě vědět, koho myslím. Líbilo se mi to z toho důvodu, že vyprávěla celé příběhy a když nastala část další vypravěčky, která vyprávěla pouze takové krátké úryvky, tak jsem se v tom začal ztrácet a už mě to tak moc nebavilo. Po celou dobou vypravěč vysvětloval, že nemůže zezačátku popsat příběhy detajlněji, že vše bude vysvětleno později. Stále jsem se těšil na ty pikantnosti, které nastanou později a nakonec jsem byl zklamaný, protože to klině mohlo být popsáno hned na začátku každého příběhu. Jednak jsem si už pořádně nepamatoval, koho se ten příběh týkal, což mi hodně vadilo a dále na tom nic nebylo. Vím, že tato kniha obsahuje spoustu nechutností, ale s tím jsem už dopředu počítal, takže jsem se na ně docela i těšil. Změnilo mi to zárověň i trochu názor na svět. Knihu mám koupenou a určitě si ji někdy přečtu znovu. Každopádně mě zajímají i jiná díla od Markýze De Sadeho, která bych si rád také přečetl. Je viděť, že autor Markýz de Sade je geniální spisovatel. Lepší než ti spisovatelé, které jsme probírali ve škole. Tím, že vynikal od ostatních, tím na mě zapůsobil. Myslím si, že tuto knihu by si měl přečíst úplně každý. Každý zde najde nějakou svou úchylku, hlavně mu to otevře oči a uvědomí si, že svět není mírumilovný a že tyto věci se doopravdy ve světě dějí, primárně ve vyšších společenských vrstvách, kde procházejí ty nejhorší zločiny. V knize se samozřejmě objevují chyby, ale vzhledem k tomu, že tutu knihu Markýz de Sade psal v Bastile na malé papírky, tak z toho vzniklo skvělé dílo. Můj názor na tuto knihu je spíše pozitivní a proto jsem knihu ohodnotil 4 hvězdičkami.

Tak tohle byla opravdu hrůza. Nechutný,nemělo to hlavu ani patu,prostě hnus.

29.07.2017

Už je to dýl, co jsem tuto knihu četla. Rozhodně mě nenadchla a rozhodně nebyla ani šokující, ale dávám 2* za originalitu :-) chtěla jsem dát 1, ale protože jsem hodnotila 50 odstínů jako "odpad", tak by to bylo k markýzi nefér. U nějakých částí jsem se smála a pak mi to přišlo už pořád stejné. Nuda a nuda. Nic revolučního, nic zvláštního, ale možná jsem jenom viděla moc dílů Myšlenek zločince a přečetla moc červené knihovny, že mě nic moc už nepřekvapí. Lidé v této knize také hledají nějaká hlubokomyslná skrytá poselství, např. podstata člověka je špatná atd. já to vidím spíš tak, že si vězením znuděný sadista vylil srdíčko na papír, uznávám, že v té době šokujícím způsobem, dnes nuda.

28.07.2017

Francouzský filosof Georges Bataille řekl: Pro každého, kdo chce do hloubky pochopit, co to znamená člověk, je Sade četbou nejen doporučenou, ale přímo nezbytnou.
Marqis de Sade vidí zlo ve člověku tak jako nikdo a prostřednictvím brutální alegorie představuje svět, kde sobecké ukojení pudů (hlavně pudu destrukce a smrti) je jedinou cestou ke štěstí.
Jedna z nejvíc nepochopených knih všech dob.

"Pokud zločin samotný není tak delikátní jako ctnost, často je právě ctností ovlivňován a má veškeré rysy její naivnosti a čistoty. Copak nelze v obou najít jistou podobnost? Když budeme zkoumat přírodní zákony, nezjistíme, že neřest je stejně nezbytná jako ctnost?"

10.07.2017

Upřímně jak se zde koukám na textová hodnocení, tak mi přijde, že jsem asi jeden z mála komu přišla kniha naopak velmi čtivá a skvostně napsaná, obzvlášť vezmu-li v potaz v jaké době byla napsána. V knize pro mne bylo 10% vzrušení, 10% humoru, 30% nechutenství, které se však později proměnilo v apatii a 50% frustrace z osudu mnoha (obzvláště ženských) postav. Čtyři hlavní protagonisté a zinscenovatelé tohoto zajímavého pokusu byli pro mne absolutně odporní a prakticky v ničem jsem s nimi nesouhlasil a možná právě proto mě ta kniha tolik přitahovala. Nenalezneme tu jenom úchylky a sadismus, ale také filozoficko-politologické debaty, které nejsou v knize tak naznačeny, ale donutili mne mnohokrát přemýšlet. Naši hrdinové jsou zástupci později vymyšleného sociálního darwinismu, který je úplný opak toho v co věřím já, proto bylo zajímavé poslechnout si jejich argumenty o utlačování slabších a převaze těch silných jako v přírodě. Sic není příběh dopsán a možná je to částečně proto, ale poslední část knihy mi přišla už jenom jako takové "obludárium", které aspoň pro mne nebylo ani vzrušující, ani odporné, prostě spíše možná až moc zbytečně brutální.
Musím však říct, že na dobu ve které kniha byla napsána - autorovy smekám klobouk za odvahu a celkový nápad, který by podle mého názoru mohl vzbudit kontroverzi i dnes. Celkově se mi kniha velmi líbila a jak se říká proti gustu žádný dišputát.

06.07.2017

Tuto knihu jsem už jednou přečetla. A nyní jsem se již rok chystala přečíst ji podruhé. Stále jsem čekala na tu vhodnou chvíli, kdy snad na 120 dnů sodomy bude trochu chuť. Přičemž slovo "chuť" je v tomto případě hodně nadsazené, protože se mu jen těžko kdykoli přiblížím v kombinaci s podobnou tematikou. A přesto jsem si tuto knihu pořídila a přesto jsem ji přečetla podruhé a kdoví, možná ji jednou (nejspíše za velmi vzdálenou dobu) přečtu i potřetí. Sadův sadismus je pro mě jako pro čtenáře svým způsobem masochismus, protože u čtení jsem nemálo trpěla. A přesto... A přesto je to fascinující, ač mě opět kniha vyplivla zhnusenou a zcela bez chuti, i když na druhou stranu s jakýmsi příjemným pocitem, jak daleko jsou tyto příběhy od (mé) reality. V tomto ohledu měla kniha jakousi funkci hororu, na který se díváme, abychom se báli, a abychom pak snad usínali s klidem a pocitem bezpečí. Ale rozepsaná první fáze mi popravdě docela stačila. Dalších tři krát třicet dní stupňující se brutality by pro mě ve vykreslených příbězích asi bylo příliš. Přičemž poslední sada byla nadmíru i ve stručných poznámkách.
120 dnů Sodomy se jistě dá číst z různých důvodů. Proto mě tato kniha přivedla k poměrně nesnadnému zamyšlení, proč jsem ji vlastně četla já. Nejspíše ze zvědavosti a z touhy zažít literární (nikoli erotické) extrémy. A také samotné komentáře pod dílem jsou zajímavé, jen málokdy se mi stává, že bych byla tak ochotná zamyslet se nad jakýmkoli pohledem na motivace autora z pohledu jiných čtenářů i nad následnou kritikou.
Jinak mi de Sade přijde vzrušující asi tak jako 50 odstínů šedi... Možná někdo i pochopí, jak to myslím :D Z formálně literárního hlediska jsem si také příliš nepochutnala. Věřím, že by se dané téma (bez ohledu na jeho zvrácenost) dalo zpracovat mnohem lépe. I proto takové hodnocení. Protože co dělá literaturu literaturou? Z mého pohledu jednoznačně krása jazyka. I proto se dá jakkoli tuctové téma ozvláštnit literárním stylem a naopak jakkoli originální námět utopit v nudném podání. Tady by to chtělo trochu více šťávy (obrazně samozřejmě, reálně jí tam bylo až až) a méně vykrádání sebe sama. U podobné knihy by se opravdu nemělo stát, že se začne čtenář v průběhu nudit. Zároveň bych řekla, že díky tematice je kniha spíše pro vytrvalostní čtenáře, kteří už mají něco načteno. Protože jak se k tomu dostane nějaký (post)pubertální nováček, odnese si z toho leda spoustu sprosťáren a na myšlenky o jiných stránkách díla se ani nedostane. Zároveň pro čtenáře, kteří čtou téměř tělem i duší a fantazie je nutí vciťovat se vždy do některé z postav, je toto poměrně sebevražedné čtení.
Takže shrnuto a podtrženo: nápad zajímavý, ale neužil si to ani milovník literatury ve mně, ani to "zvrhlé prase" ve mně (zde jsem si dovolila výtažek z komentáře uživatele JP, pobavilo).

29.06.2017

Kniha byla všechno, jenom ne čtivá.
Slohový postup: Popisný.
Funkční styl: Odborný.
Naprosto předčila má očekávání.. Ale ne v tom nejlepším slova smyslu. Věděla jsem,že nemám čekat romantiku,sluníčka a jednorožce,ale nevěřila bych,že někdo může vymyslet něco takového,jak bylo 120 dnů sodomy. Když vezmu v potaz,že je to dílo z roku 1785,tak smekám před autorem,že se odvážil jej napsat. Knížka mi ukázala,že to,čemu v dnešní době říkáme sodomie,fetiš nebo tvrdej sex,je opravdu úsměvná parodie na sodomii podle Markýze de Sade... Když bych to měla shrnout. Opravdu to není kniha,nad kterou se čtenář vzruší-to od ní nečekejte. Rozhodně neinspiruje. Nečte se dobře. Její obsah je nechutný. Ale přesto na ní něco je :) A nakonec,po tom všem utrpení při přelouskávání skoro 400 stran té samé písničky, se mi vlastně líbila.

10.06.2017

Knihu jsem dočetla celou. Byla jsem připravena na všechny ty sexuální úchylky, brutalitu, násilí atd. ale nakonec jsem byla celkem zklamaná a přišlo mi to docela nudné. Zhnusená jsem za celou knihu byla jen jednou, asi mám hold až moc silný žaludek.

Myslela jsem si, že je Lady Fuckingham drsná. To jsem se teda přepočítala. Větší hnus než 120 Sodomy jsem nečetla. Doufám, že už naivně po žádné takové knížce nešáhnu. Dočetla jsem jen proto, že knihy dočítám. Děkuji už nikdy více.

29.05.2017

Opravdu jsem zvažovala, jestli radši nemám dát žádnou hvězdičku místo jedné, ale pak jsem si to rozmyslela. A proč? Možná sobě za odvahu, že jsem to vůbec celé dočetla a taky proto, že jsem se dozvěděla spoustu věcí, i když bych je radši nevěděla...