100 nábojů: Dekadence

14.04.2019

Tak tu máme konečně do skládačky zasazené všechny Minutemany, ale ne všichni jsou na stejné straně skládaného obrazu. Nebo to tak alespoň v současné chvíli vypadá - což samozřejmě nic neznamená, protože dějových obratů u některých postav již bylo vícero. A naopak ze současného obrazu pomalu vypadávají některé rodiny Trustu. Ne všichni si mohou dovolit ten přepych zemřít stářím. Mám pocit, že v této sérii si to nakonec bude moci dovolit málokdo.

03.01.2019

A zase silný kousek. Povídky parádní a posun děje markantní.

15.11.2018

Ententýky, dva špalíky a z kola i elektriky je venku další rodina. Zato rodina minutemanů se mám rozrůstá a už máme na správném místě Netvora Highjacka i na druhé straně barikády Svatého Remiho, zvaného tež mámrádkurvajatka;) Kluci kdysi na té pláži na molu možná upálili Neila Walkera? Co? Zatím nevím. Na koho to slovo padne příště? Nebo kdo spadne? Tuhle knihu jsem četl poprvé poměrně nedávno, takže jsem si pamatoval zhruba, co bude následovat. Vůbec to nebylo na škodu a zavíral jsem sešit, jež ohraničil třetí čtvrtinu série, s velkým uspokojením.

01.02.2016

Tato skvělá série, a my s ní, trpí především těma dlouhýma pauzama, ale modleme se bratři a sestry k Bohu té jediné správné víry i jeho neposkvrněné rodičce, jakožto i Duchu svatému, ať to BB-Art dotáhne do konce. Byla by to strašná škoda, kdyby se série usekla v tak pokročilém stádiu.

Po té, již zmíněné pauze, pak má jeden trochu problém se zorientovat, ale genialita 100 nábojů ho zase rychle vcucne - já jsem tedy místy ani nedýchal. Musel jsem se párkrát vracet, protože časové prostřihy nejsou do očí bijící a těch postav je docela dost. Eduardo Risso je prostě Bůh (ne ten pravý jediný správný), jeho cit pro perspektivu, dokonalá technika, využívání odrazů ve sklech, děje na pozadí, to jsou orgie a mě se povedlo za šest hodin v Pendolinu do Prahy a zpátky přečíst pouze čtyři sešity. Zkrátka Bůh, který s Mignolou neotřesitelně sedí na vrcholu mého žebříčku výtvarníků. Děj se taky docela slušně pohnul, a i když pořád chybí hodně kousků skládačky, je to neuvěřitelně zábavné.

Nevím, jestli mám smůlu, ale je to druhá kniha ze dvou knih od BB-Artu za poslední dobu, jejíž vazba není dokonalá, v tomto případě je to naštěstí šité, ale i tak celý spodek se mi během prvního čtení odlepil.... no nic, jdu si dát další kolo růženců...

08.12.2015

Risso s Azzarelem odhalují některé své karty. Stále nevíme, stále tápeme, ale začínáme tušit k čemu se schyluje (snad). Probuzení posledního Minutemana s rodinnými kořeny je stylové a zase je o něčem trochu jiném. Síla je ale stále v těch malých vedlejších příbězích jejichž pointa přivede kýžené mrazení v zádech.