Šienšanský mudrc

Stál tam sám, uprostřed přírody, zcela osamělý, nekonečný, bez lásky lidí, ale blízko u srdce velkého Taa. A já se vracel do života mezi lidi, mezi své bratry sobě rovné v jejichž duších žije Tao, věčně a prvotně. Podle starého překladu dr. Františka Čupra z roku 1878 převyprávěl Jiří Kutina. Šienšanský mudrc je nejpoetičtější povídání o taoismu, jaké jsem kdy četl. Nostalgické a romantické; popisuje hledajícího, který prošel všechny možné kouty země a touží po poučení. Jak žít, jaký mají věci smysl a vůbec všechno. Jenže v klášterech nachází jen pokrytectví, doktrinářství, zklamán už chce všechno vzdát... Na poslední chvíli se doslechne, že v Šienšanu žije starý postevník, který zná pravdu a rozhodne se jej navštívit. Stařec, který už dávno nevyučuje a žáky nepřijímá, rozezná hledačovu upřímnost a touhu, a uvolí se jej poučit.... celý text