Závislost na kouření

Zdravím, zrovna dnes mě napadlo, jak je na tom mladší generace s kouřením. Někde jsem četla, že mladé ženy mu podlehnou častěji než mladí muži. Co si o tom myslíte? Pokud je tu nějaký kuřák, myslíte si, že byste jako kuřák dokázal/a přestat kouřit kvůli někomu nebo něčemu? (kvůli partnerovi, partnerce či kvůli dětem nebo jiným důvodům)? Děkuji za reakci.

Ahoj, tak ja som ročník ´88 a ešte som nedržala zapálenú cigaretu v ruke :) A som na to hrdá. Vodnú fajku ovocnú som raz ale skúsila. Bolo to zaujímavé, pocit akože mám v sebe dym :D

Úžasné vyznání požitku z kouření uvádí světoznámý režisér Luis Buňuel ve své autobiografické knize:
http://www.databazeknih.cz/knihy/do-posledniho-dechu-76137

Já jsem sice až ročník 93, ale taky jsem to vůbec nezkoušela, ani nic podobného. Nemám ráda kouř z cigaret. Vadí mi, i když stojím někde na zastávce a vedle mě se kdosi postaví a musí začít zrovna kouřit. Ani venku to není zrovna nejpříjemnější, když mi to jde rovnou do obličeje. Prostě se musím vzdálit já, to se prostě asi nedá nic dělat. Asi ale záleží na tom, v jakém okolí se člověk vyskytuje. Například v továrně, kam jsem chodila, tak tam snad kouřila drtivá většina. Jinde zase kouří málokdo - na tom prostředí asi hodně záleží.

Já jsem začla kouřit asi na střední škole, kouřili všichni (většina), nijak mi to nepřipadlo. Ale! Za deset let poté, když jsem otěhotněla, utnula jsem to ze dne na den. A od té doby nekouřím. Už mi to přijde normální, nekouřit. Má to spoustu výhod:) Naopak na kuřáky, zvlášť na mladé holky, se už dívám jinak. Jakože tfuj tfuj. Ale můj muž kouří tabák, občas mu cigaretu ubalím, přivoním do tabáku a velmi zřídka ji i rozpálím, abych si připomněla, jaký je to hnus:)

Ak môžem uviesť aj opačný príklad ako závislosť tak ja som cigaretu (či nejaké iné substancie) ešte nikdy nevyskúšal aj napriek tomu že mi ju "kamaráti" ponúkali. Celkovo mi príde že aj keď je to stále samozrejme veľmi rozšírené tak mojou generáciou to už nie je považované za tak veľmi cool vec ako v minulosti. Pre zaujímavosť ale napriek tomu že v reálnom živote nemôžem fajčenie vystáť a pach z cigarety mi príde odporný tak platonicky milujem fajčenie vo filmoch, ten obláčik dymu ktorý sa pomaly vznáša na plátne je proste hrozne fotogenický.

Ono to možná skutečně někdy vypadá, že drtivá většina kouří a ono to tak ani být nemusí - těžko říci, jak je to ve skutečnosti. Každopádně s tím filmem jsem si vzpomněla na seriál Taková normální rodinka, jak si tam Marie Rosůlková nechala zapálit cigaretu a s požitkem si z ní potáhla - to byla fakt roztomilá scéna.

Ahoj, já taky jako mladá holka začala kouřit. Po roce jsem se s tím snažila přestat, ale při krabičce červených denně to bylo těžké. Časem jsem ale přešla na slabší modré a taky snižovala množství. Přestat jsem však nezvládala, chyběla dostatečná motivace, a co je to nejdůležitější, podpora. Kouřila většina lidí kolem mě.
Poté jsem se však rozešla s přítelem - silným kuřákem, čímž jsem přerušila styk s docela velkým množstvím jiných kuřáků. A našla si přítele nekuřáka. Ten mě natolik povzbuzoval a namotivoval v přestání kouřit, že jsem nejdřív mnohem razantněji snížila množství až na 3 cigarety týdně a po půlroce vztahu jsem po jedné akci a slibu že už si nikdy víc nezapálím opravdu přestala. A jsem na sebe pyšná. Teď je to už téměř rok. :) A musím potvrdit fakt, který jsem už slyšela od mnoha lidí. Bývalý kuřák odsuzuje kouření mnohem víc než nekuřák.

Po téhle zkušenosti - snažte se podporovat lidi ve vašem okolí v boji s kouřením. Podpora je skvělá motivace.

Můj táta kouřil jak fabrika, zatím co matka nikoliv a příležitostně mu počítala, kolik už prokouřil Rollsů. Zatím co mně chutnala už první cigareta (takže jsem kuřák), mé mladší sestře to nechutnalo a tak nekouří.
Přestala jsem v životě kouřit 2x - poprvé když jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. A jelikož jsem byla v jiném stavu téměř dva roky (mám dva kluky v jednom roce, v lednu a listopadu), tak jsem sice nekouřila, ale můj muž ano, a celou tu dobu jsem na to cigáro měla chuť. Takže jsem zas začala.
Podruhé jsem nekouřila skoro sedm měsíců. A pak jednou takhle v pátek odpoledne jsem si vyhodila krk. Prostě jsem nemohla hnout hlavou nikam, než jen bradou na prsa. Spím na břiše, s hlavou na ruce celý život, takže když jsem se večer urovnala do postele jak mrtvola na máry a usnula jsem, samozřejmě jsem se otočila a už jsem ječela. A protože všechny maléry se odehrávají večer, v sobotu, v neděli a ve svátek, tak v tomhle případě byla sobota, neděle, Cyril a Metoděj a Jan Hus a když jsem ve středu dorazila k doktorovi, tak už jsem zase hulila.
A jelikož mi lékař řekl, že kdybych najednou ve svém věku přestala, mohlo by mi to uškodit, tak dokud mi to bude chutnat, nejspíš nepřestanu.
A můj táta vždycky říkal, že teta Milada umřela, protože přestala kouřit!
Tedy přestala v 95 a umřela v 96 letech...

Ono na tom taky něco bude, že pokud někdo dlouhá léta kouří a z ničeho nic přestane, tak to nemusí úplně dělat dobrotu. Můj děda teda taky kouřil jak ta fabrika, pak přestal, jenže to moc nepomohlo, protože už tu rakovinu měl. Táta taky hodně kouřil, ale ze zdravotních důvodů taky musel přestat kouřit a musím říct, že je to bájo, když to člověk nemusí doma čuchat. Rozhodně je to změna k lepšímu.

Tak můj táta kouří, moje mamka kouřila. Přestala vždy v těhotenství a při kojení a pak zase začala kouřit a pak až po tom, co se narodil mladší brácha, tak nezačala a pak už nekouřila vůbec.
Já to zkusila, když mě do toho navedly holky z vesnice (mohlo mi být tak 13), nechutnalo mi to a vyloženě jsem k tomu dostala takový odpor a i když mi pak nabízely holky na střední, ať to zkusím, tak jsem odmítala. Ale kouření neodsuzuju, protože si myslím, že je to každýho věc, ale jsem ráda, že jsem si našla přítele, který nekouří, protože bych nechtěla mít doma kuřáka. Kouř mi vadí jenom, když je někde vyluženě zahuleno a nebo když mi to jde vyloženě do obličeje, jinak mi to nevadí.
A na to, že kouřila i moje mamka, i můj táta a myslím, že i babička s dědou a druhý děda, tak nikdo z mých sourozenců nekouří. Jen ségra chvíli kouřila.
Takže jak tu byl psán názor, že když jsou rodiče silní kuřáci, že k tomu děti mají sklon, tak s tím nemůžu souhlasit. Mojí kamrádky rodiče taky nějak kouřili a ona říkala, že jí to smrdí a měla k tomu odpor.
Z velké části záleží na tom, v jakém se člověk pohybuje prostředí, ale záleží, jakou člověk má vůli a jestli se nechá zlákat nebo ne.

Moji rodiče kouří,moji sourozenci kouří.Já pracuji v zakouřeném prostředí a kouřím i nekouřím.Půl roku jo,půl roku ne.Zrovna jak se mi chce.Hodně lidí mě nechápe,proč kouřím když nemusím. A mám kamarádku,které cigareta voní,ale nikdy nekouřila,protože jí to prý nechutná. Asi jsme divné obě :)))

Kachorra: Kouřím už nějakých padesát let. Jednou, asi před třiceti lety, jsem byl strašlivě nastydlej a několik dní jsem si vůbec nezapálil, tak mě napadlo, že bych nemusel kouřit vůbec. Zkusil jsem to a vydržel jsem to asi tři měsíce. První dva-tři týdny byly nejhorší, ale pak už jsem na to ani nevzdechl. Jenže po zmíněných třech měsících jsem zjistil, že se nevejdu do oblečení, do kterého jsem se předtím vešel. Abych po zřeknutí se kouření ještě přestal jíst a začal sportovat, to už mi připadalo vážně přehnané, tak jsem radši zase začal kouřit. Je pravda, že zpočátku jsem se do toho musel trochu nutit. Nosil jsem v kapse cigarety, ale v prvních dnech jsem si tu a tam musel připomenout, že už vlastně zase kouřím a v zájmu svého šatníku bych si měl zapálit. Upozorňuji, že je docela zbytečné mi kázat o škodlivosti kouření a blahodárnosti zdravého pohybu. V mém věku jsem už myslím všechny relevantní argumenty slyšel mnohokrát. Na rozdíl od mnoha polepšených kuřáků jsem v té době, kdy jsem nekouřil, necítil žádné významné "osvobození". Jenom jsem trochu míň utrácel...

Tak, a přesně to je důkazem, že co člověk, to názor nebo nějaká zkušenost. Nakonec každé tělo je jiné a jinak reaguje na různé změny.

Kedysi dávno som fajčil a spomínam na to s určitou nostalgiou. Ono to fajčenie je taká ambivalentná záležitosť. V samotnom rituále je kus poézie, no a zdravotné riziká, to je zas próza.Otec fajčil fajku a tak, celým mojím detstvom sa tiahli obláčiky fajkového dymu, žiaden vulgárny cigaretový odér, ale vyberané arómy. Holandská Amphora modrá, alebo hnedá sa striedali podľa mne neznámeho kľúča. Fajkový tabak, delikátne korenie života. Otec nikdy nefajčil v byte a ak, tak sa zavrel v kuchyni a hneď potom dlho,dlho vetral. Teraz už nefajčím, snáď celú večnosť, ale rád pozerám staré filmy, keď ešte svet bol mladý a krajiny vyspelého sveta namiesto kriminalizácie fajčiarov a tabakových koncernov potierali naozajstný zločin. Ranná cigareta mala svoje čaro a posledná pred spaním, hovorila jasnou rečou: "Ták a stačilo, zase si to prehnal." No a ráno, to sa vždy začínalo spevom vtákov s čistým listom a všetko bolo zase inak. Dnes by som už do toho nešiel a ťažko povedať, či som vekom zmúdrel, alebo je to len pohodlnosť, ktorá mi bráni znova začať, aby som sa vyhol nepohodliu s "prestávaním." Prekáža mi, ak je niekde nafajčené, ale lezú mi na nervy tzv. "moralizátori", ktorí kážu o zhubnosti tohto zlozvyku. Každý si to musí zdôvodniť sám a je celkom jedno či za, alebo proti...

Text příspěvku byl upraven 01.11.19 v 21:34

Moje mamka i taťka kouřili a já jsem proti tomu silně brojila. Jenže na gymplu kouřili skoro všichni a já jsem byla ten nepřizpůsobivý element, který otravoval a otravoval svými kecy. Tak jsem se do toho dala taky.
8. 12. 2011 jsem se rozhodla zkusit elektronickou cigaretu, bylo to na večírku z naší firmy a všichni se mi velice smáli, protože mne znali a bez cigarety v ruce si mne představit nedokázali. Od té doby jsem nikdy už skutečnou cigaretu do pusy nevzala. Neměla jsem s tím žádný problém, nemusela jsem se nijak ovládat a sama nevím, jak je to možné. Nejsem vědec ani chemik, ale jedno vím, že se mi líp dýchá, moje doktorka mi řekla, že mé průdušky se zlepšily a můj manžel mi řekl, že voním.
Každý den si taky dávám symbolickou padesátikorunu do prasátka a neuvěříte, kolik peněz je takhle možno ušetřit. A co je neuvěřitelné, cigarety mi smrdí!!!

já nevím, není to trochu jako kdyby člověk místo kafe zobal kofeinové tablety? svůj jed tím dostane, ale všechna pohoda, vůně a chuť je tatam.

newtory, " v samotnom rituále je kus poezie, no a zdravotné riziká, to je zas próza"-to je velice hezky stvořená věta.
Osobně jsem pověsil na hřebík výrobky tabákového průmyslu před patnácti lety. Zdravotní důvody mě donutily-bez nich bych neměl takovou vůli přestat. Ale myslím si, že když někdo dokáže ukočírovat tak 2-3 cigárka denně, nemůže to být moc ku škodě. Když sem tam sedím s přáteli, tak mám tendenci si také zapálit, ale nakonec vždy zvítězí má vůle-tak alespoň nasaji trochu toho dýmu, který se line od těch doutnajích věciček, které dokáží/při větší spotřebě/ být tak zákeřné.

Text příspěvku byl upraven 01.08.15 v 09:20

Nejhorší je, že mě při každé debatě o škodlivosti kouření přepadne taková chuť na cigáro, že jsou ty debaty vlastně kontraproduktivní. (zrovna jsem si zapálil) ;)

Ďakujem Dudu, Ty jediný si si všimol. Nie, ale vážne, vec sa má tak, že fajčenie je (a stáročia aj bolo) súčasťou našej kultúry a má svoje odkazy v jej hmotných aj nehmotných prejavoch. Týmto neobhajujem fajčenie (aj ja sa cítim zdravšie bez cigarety). Len mi lezú na nervy ochrancovia ľudského šťastia (tí rozumbradovia v sklenenej veži), ktorí presne vedia čo je správne a čo je zavrhnutia hodné a na srdci im leží osud ľudstva od fastfoodov, cez cigarety, nelegálnych emigrantov, harmonizované dane, skleníkové plyny, spoločnú menu, spoločné myšlienky, rovnosť v hlúposti až po euro stolicu...
Jeme otrávené jedlá, pijeme otrávenú vodu, dýchame otrávený vzduch a ako by to nestačilo, ešte musíme počúvať otrapov, ktorí nás otravujú svojou "múdrosťou" ...

Text příspěvku byl upraven 01.08.15 v 18:36

Také mě štvou ti "ochránci lidského štěstí". Zvláštní je, že nejtvrdší jádro takových radikálů krystalizuje z bývalých kuřáků. Přijde mi takové zvláštní, když si člověk, který třicet let hulil jako fabrika, hraje na posledního spravedlivého. Znám třeba jednoho, který přestal kouřit a půl roku na to nadával v hospodě, že by všem tě "smradlavejm kuřákům měl dát někdo po tlamě". A to si čas od času dá při správné příležitosti doutníček. To už ale samozřejmě "smradlavej kuřák" není :-)

Já ale celkem chápu, že to ex-kuřákovi vadí a je ten kouř pro něj nepříjemný (můj otec naopak říkává, že po 10-ti letech nekouření by si cigaretu rád zapálil, když ten kouř cítí). Jde mi spíše o ty reakce vůči kuřákům. Moralizování od takového člověka pro mě nemá vůbec žádnou hodnotu. Jak můžu brát v tomto ohledu vážně člověka, který čmaňhal x let, kašlal na nekuřáky a teď bude dělat osvětu.? Já jsem docela vášnivý hráč pokeru a rád si k němu zapálím. Zbytek času pak nekouřím, nemám tu potřebu. Nejsem tu tedy za ty zapřísáhlé kuřáky :-)

AD Kubasino. Presne to som mal na mysli.
AD binysek. Citujem: Do našich zemí rozšířilo se kouření a šňupání tabáku hlavně za války třicetileté (1618-1648) přičiněním nizozemského a španělského vojska, a záhy tak velice se rozmohlo, že stavové čeští po příkladě stavův a vlád jiných zemí vydali naň r. 1652. zápověd. Nic však nepomohly rozmanité tresty a pokuty světské i církevní, jimiž stíháni byli kuřáci; kouření vcházelo čím dále tím více do módy, až stalo se všedním zvykem po veškeré Evropě.
K dalšímu rozšíření kuřáckých návyků pak přispěla i válka krymská (1853-1856), kdy již navíc bylo možno stále častěji kouřit i hromadně vyráběné cigarety. Vůbec největším zlomem v historii kouření se stal vynález stroje na výrobu cigaret, k němuž došlo v době americké občanské války Severu proti Jihu v šedesátých letech 19. století.
Kouření má již téměř 3000 letou historii. Svědčí o tom reliéfy na starých památkách Mayů, Indiánů s vysokou kulturou ve Střední Americe.
Původně bylo kouření tabáku náboženským obřadem, vyhrazeným pouze kněžím nebo pouze při slavnostních příležitostech. Postupně se tabák stává každodenní součástí života Indiánů,byla mu přisuzována léčivá moc i spojení s bohy.
V dalším vývoji se vytvářela v Americe různá centra, která mají odlišný vývoj, a tím i odlišnou historii kouření tabáku. Nejvyšší úroveň dosáhlo kouření v již zmíněné Aztécké říši a v Severní Americe. Sběratelsky velmi cenné jsou hliněné a kamenné dýmky, nalezené v pohřebních pyramidách, zvaných "moundy". Znázorňují postavy i zvířata, a jsou často velmi pěkně a detailně umělecky zpracovány.
Ve střední části Severní Ameriky se nejvíce rozšířily dýmky, které měly hlavičku z měkkého červeného kamene, podobného mastku, který se nazývá katlinit. Indiáni jej nazývají dýmkový kámen. Název katlinit dostal po francouzském cestovateli, který kámen popsal. Rovněž pověstné "dýmky míru" byly z katlinitu. Specifické dýmky Indiánů Severní Ameriky jsou dýmky v kombinaci se sekerou - tomahavkem, kdy topůrko je současně troubel.
Jinak se vyvíjely dýmky v Jižní Americe. Zde, vzhledem k rozmanitosti dřeva, se nejčastěji vyráběly dýmky z tropických dřevin. I ty mají velmi často podobu zvířat.
Předkolumbovská doba rovněž pamatuje dýmky ve tvaru písmene Y, kdy kratší dva konce sloužily ke kouření tabáku nosními dírkami. Rovněž kouření smotků tabáku, předchůdce současných doutníků, bylo známo již před objevením Ameriky.
Objevení Ameriky roku 1492 znamenalo velký předěl v kouření tabáku. Do Evropy a ostatního světa se dostala celá řada rostlin jako je kukuřice, brambory, ale i tabák. Kouření však bylo spojováno s činností ďábla. To později přetrvávalo i ve výrobě dýmek, velká řada lidových dýmek má tvar hlavy čerta. Ve Španělsku a Portugalsku byli první kuřáci dýmek vězněni.
Ovšem největší rozvoj kouření nastává o 100 let později po objevení Ameriky, a to v Alžbětinské Anglii. Anglie se pokoušela již v 16. století zakládat osady v Severní Americe. Největší kolonii založil sir Walter Raleigh a nazval ji na počest anglické královny - Virginií. A právě virginský tabák se stal dobrým výměným artiklem nové kolonie s Anglií. O rozšíření tabáku v Anglii, především u královského dvora, se zasloužil právě sir Walter Raleigh. Tento mořeplavec, dobrodruh i admirál uzavřel dokonce i s královnou Alžbětou sázku, že kouření tabáku je laciná záležitost, protože z poloviny se platí za kouř. Po sázce před svědky vykouřil jednu libru tabáku a popel vážil přesně půl libry. A tak královna sázku prohrála a sir Walter pak celý rok kouřil na účet královny. Po smrti královny Alžběty nastoupil na trůn král Jakub, který se naopak snažil potlačit kouření a hrdý admirál Raleigh na základě dvorských intrik skončil na popravišti. Ale to se již kouření rozšířilo i do ostatních vrstev anglické společnosti. Z Anglie se pak kouření tabáku rozšířilo na přelomu 16. a 17. století do ostatních zemí evropského kontinentu.
Nejvíce po Anglii zapustilo kouření své kořeny v Holandsku. Tato země v 17. století měla své zlaté století rozvojem měst, řemesel, obchodu a námořnictví. V Holandsku se na počátku 17. století dokonce vyučil lodním tesařem i ruský car Petr Veliký, který byl potom propagátorem kouření v Rusku. Holandáné sami začali vyrábět hliněné dýmky po vzoru anglických dýmek. Tyto dýmky měly nejprve malou hlavičku, protože tabák nebyl dobře zpracován a byl drahý. Vývojem se hlavička hliněných dýmek zvětšovala, zejména když již Evropa nebyla odkázána na dovoz tabáku pouze z Ameriky. Nejvíce se proslavilo ve výrobě hliněných dýmek město Gouda. V 17. století zde bylo na 500 dílen, které vyráběly hliněné dýmky, které se brzy rozšířily po celé Evropě. Ještě o sto let později bylo v Goudě na 300 těchto dílen. Tradice přetrvala a firma Want vyrábí dýmky od 17. století dodnes. Později se výroba hliněných dýmek rozšířila do Německa, Polska a Ruska. Můžeme tak pozorovat severní proud pronikání tabáku do Evropy. Jižní proud postupoval ze Španělska a Portugalska přes Francii a do zemí okolo Středozemního moře.

O kouření..

Kouřil jsem, přestával a zase začínal, jak to bývá. Až v roce 2003 jsem cigára zahodil ze dne na den, jednou provždy a bez recidivy, a dodnes jsem sám na sebe pyšný. Ten pocit, že člověk dokázal něco obtížného, je úžasný, finanční úspora je pouze vedlejší benefit.