Tvůrčí psaní a vydávání aneb pisálkové mezi námi

Mia...02.03.2013 v 23:52

Viceméně všichni tu ale píšete o tom, jestli vůbec má začínat, jestli má talent a podobně. Nebo odkazujete na knihy a nebo odrazujete od knih. Já mám stejnou otázku, ale spíš mě zajímá konkrétněji to, jak to celé uspořádat, jak zvládnout celý ten chaos, co to s sebou přináší. Tím myslím, že jediné, co mě na tom skutečně děsí je to, že se bojím, že opomenu spousty věcí, že budu přeskakovat myšlenky, skákat sama sobě do písma a podobně. Takže mě spíše zajímá, jak zorganizovat jakési schéma či osnovu. Pro každou kapitolu zvlášť? Nebo pro každou myšlenku zvlášť?
Také bych měla ještě jednu otázku .. čistě teoreticky, kdybych psala něco ve stylu deníku a začínala v jedenácti letech..bylo by podle mě lepší psát ve stylu jedenáctileté holky a trochu jednodušeji a držet se vždy myšlení daného věku. Ale na druhou stránku, když by kniha takto začínala (jednoduše, naivně a přitrouble), neodradilo by to okamžitě čtenáře? Kniha by měla eventuálně končit komplikovaně s hlubšími myšlenkami, ale dočetl by se někdo až k tomu?

marlowe03.03.2013 v 09:34

Mia: Tvoje otázka „Jak zvládnout celý ten chaos“ nás velkým obloukem vrací na začátek k Valerianově doporučení Kingovy superknihy „O psaní“. Tohle je opravdu výborná knížka a určitě by si ji měli přečíst všichni, kdo s „chutí něco napsat“ koketují. Protože ani k uvaření dobrého guláše ti nestačí jenom „počáteční zápal“, intuice a touha uvařit večeři, ale má-li být výsledek alespoň trochu poživatelný, musíš znát alespoň ta nejzákladnější pravidla (jako např. že papriku vždycky sypeme do zpěněného tuku :-)). Přes to prostě vlak nejede!
Stejně skvělá je i kniha Syd Fielda „Jak napsat dobrý scénář“. To, že se knížka zabývá „scénáristickou“ problematikou je zcela nepodstatné, protože zákony typu „papriku zásadně nesypeme do vody“ jsou univerzální a platí v celém vesmíru!

Text příspěvku byl upraven 03.03.2013 v 09:36

Mia...03.03.2013 v 15:53

:-)) Marlowe ... asi máš pravdu, tak jako tak, ať už bych se tím řídila nebo ne, tak informace navíc rozhodně nemůžou uškodit .. Jen je škoda, že to pro mně znamená další několika měsíční čekání než začnu ...

nokid04.03.2013 v 12:59

Čekání na co?

HTO04.03.2013 v 13:15

Když se Karel Čapek ptal Karla Matěje Čapka-Choda „Jak se píší romány?“, starý mistr odpověděl „Vsedě, mladý pane“.

Mia...04.03.2013 v 17:04

Nežiju v ČR, takže musím počkat do léta, než si budu moci přečíst tu Kingovu knihu :) Takže čekání na léto ..


Mia...04.03.2013 v 22:39

A proč by ne? :-) ... Já vždy myslela, že moudřejší je se zeptat i na hloupou otázku než hloupě neznat odpověď i nadále ... Asi věc názoru :) ...
Každopádně nikdo netvrdí, že bez té knihy nemůžu začít psát. Jen věřím, že mi to přispěje a dozvím se nějaké názory jak na to ... ikdyž se tím řídit nakonec třeba nebudu. Jsem zastánce informovanosti. Myslím, že to není hloupé .. Ale co já vím. Ten, kdo moc myslel, .... věděl :)

Mia...04.03.2013 v 23:00

Já jsem si jen říkala, že ikdyž mám představu jak na to, tak si radši nechám poradit. Každá rada dobrá. Umím si představit kolik práce a úsilí to bude stát a jestli výsledek nebude uspokojivý, budu vědět, že jsem se snažila, jak to šlo. Než abych si potom říkala, že jsem si o tom asi nejdřív měla něco zjistit. Ale nevím. Sama v tom všem dost tápu a vlastně dokážu vyvracet i vlastní názory. Jen to nechci zkazit. Na to to plánuji až moc dlouho a hlavně do toho taky mnoho dám a o hodně bych mohla přijít, takže když riskovat, tak promyšleně. :-D

Mia...04.03.2013 v 23:09

Já naslouchám všem :) člověk se víc dozví ... otázkou je, co si připustí dovnitř. A v tom si vybírám poctivě.

HTO05.03.2013 v 14:00

Ještě dodám, že v případě Kinga je nutno pořídít si novější překlad, ten od Ivy Pekárkové je příšerný: http://www.iliteratura.cz/Clanek/12629/king-stephen-o-psani

Viviana07.03.2013 v 09:54

Píšu od chvíle, kdy jsem se psát naučila, předtím jsem tvořila "komixy"... :D Posledních několik let jsem v tomhle směru spíš stagnovala, věnovala jsem se výtvarničině a hlavně muzice (a dítěti), ale od nového roku jsem se do toho zase obula... Žánrově moje práce osciluje mezi fantasy, hororem s fantastickými prvky, občas se pokusím o nějaký ten humor, ale Pratchtt v sukních ze mě asi nebude. :D
Kdyby měl kdokoli zájem, ať už si jen počíst, nebo přispět komentářem - zpětná odezva je pro mě strašně důležitá - tak mrkněte na můj blog: http://viviana.mablog.eu
Opravdu vítám každý koment, kritiku nevyjímaje, spíš jsem ráda za postřehy ohledně toho, co je třeba špatně, nelogicky, hloupě napsáno, než za "chválu" typu "hm, dobrý, no".
Díky za pozornost a ráda se případně podívám na vaši tvorbu... :)

Augi12.03.2013 v 10:45

Píšu kratší povídky, někdy básně. Jednou jsem napsal pár kapitol, ale nedokončil jsem to. Mám plno nápadů, ale vůbec nevím kde začít. V hlavě se mi motá plno myšlenek :D A kdo by chtěl tak ať s mrkne na můj blog www.abc-bestthings.blog.cz :-)

Ikkju12.03.2013 v 23:28

Též mám občas potřebu něco napsat, kromě praštěným básniček, krátkých úvah či recenzí převážně na pc hry jsem si střihl pár povídek.. www.pismak.cz/index.php?data=user&id=22465

nightlybird14.03.2013 v 13:00

Pokud píšete pohádky, měli by jste se podívat na http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2007111601 , abyste případně něco "nepohnojili".
Odkaz by mohl být případně zajímavý i pro fandy paní Rowling.
Ale chápejte to jako předobraz doby, jako jakousi formu orwelovštiny.

vincek119.03.2013 v 17:11

Jsem asi nějak "momentálně" zaostalý, ale může mi někdo vysvětlit další kvalifikační kritéria na úspěšného spisovatele. Zatím znám jen "mistrini v aerobiku". Možná bych mohl splňovat, byl jsem krajským přeborníkem v badmintonu, ale psaní mi moc nejde. Asi bude zakopaný pes jinde, než v tělesných proporcích a dravou létorou. Jinak přeji mnoho úspěchů ve sportu a samozřejmě i v psaní.

Drak21.03.2013 v 13:02

Mám dotaz na formu (normostrany, fonty, atd.)
Je výhodou když se něco z toho dodržuje už v začátku ?

Text příspěvku byl upraven 22.03.2013 v 17:28

Dell21.03.2013 v 13:17

Klidně perem na papír, když to bude stát za to.
A k tomu čtení o psaní - nevím, proč zrovna u literatury vzniká dojem, že není nutno se ničemu učit, přiletí múza a jde to samo, nebo nepřiletí a nic.
Ostatním uměním se lidé odedávna poctivě učí, proč ne literatuře?
Možná proto to dnes tak vypadá.
Pokud chce někdo něco dělat dobře, nemůže si myslet, že to přijde z ničehož nic.

Drak21.03.2013 v 14:09

Myslel jsem, jestli je výhodné dát textu nějakou úpravu už v začátku.

Text příspěvku byl upraven 22.03.2013 v 21:06

valentýna05.04.2013 v 00:11

Všimla jsem si soutěže pro začínající spisovatelky na www.ceskohledaspisovatelky.cz

Text příspěvku byl upraven 05.04.2013 v 01:57

tyzik.cejka18.07.2013 v 13:45

Já píšu knihu o které mam v blogách krátký článek já jsem jí začal psát hned a nápady potom přicházeli sami

Janea77718.07.2013 v 16:19

Ano ano, neučte se řemeslu, nečtěte knihy o psaní, o ději a osnově nepřemýšlejte, nad formou si nelamte hlavu. Hezky si sedněte a pište, co vás zrovna napadne, pěkně zvolna... Ahahaha (ďábelský smích). A dělejte to tak prosím všichni a raďte to dál i ostatním ;-)

Text příspěvku byl upraven 18.07.2013 v 16:21

Elvenisko19.07.2013 v 11:43

vím, že to není tak zcela o psaní, ale kousek jsem se o tom rozepsal tady: http://knihy.rs-design.sk/chcem-vydat-knihu/

nejlepší způsob jak psát je vybrat něco, co zajímá někoho z dobrých přátel. to pak jednoduše jde a jsou i rady, i čtenář(i) a samozřejmě se dá všechno vzít i z jiného uhlu pohledu :)

tyzik.cejka09.10.2013 v 14:38

ikkju ten tvůj písmák je super opravdu palec nahoru

elfos14.10.2013 v 11:44

Něco k tématu této diskuse by možná mohlo být i tady:

http://www.databazeknih.cz/knihy/zdanlive-zbytecnosti-174405

Třeba nějaká zdánlivá maličkost, drobný postřeh, úhel pohledu, inspirace/zjasnění....

Jinak souhlas s tím, že psaní se nedá nacvičit z knih, to tak nějak.. vychází z člověka. Ale určitě se dají krapet rozšířit obzory a dozvědět se zajímavé názory lidí.

marlowe15.10.2013 v 11:13

Janea777, reaguji sice se značným zpožděním (nějak mě o prázdninách tahle diskuse unikla), ale o to vehementněji: s tvým názorem prostě NEMOHU SOUHLASIT (pakliže´s ho myslela vážně)! To bys mohla taky říct: Vezmi si palici, majzlík a kus šutru a prostě tesej, co tě zrovna napadne. Dám krk za to, že (i kdybys čirou náhodou nepřišla ani o jeden prst) by z tvého počínání rozhodně žádná socha nevznikla.

Je mi jasné, že tenhle příměr o majzlíku a kameni je trochu mimo mísu – protože kdo z nás držel majzlík naposledy v ruce. Zato psaním jako takovým se všichni zabýváme dnes a denně – a proto se mnohému z nás muže jevit velice snadné NAPSAT KNIHU – vždyť je to jenom kladení slov jedno vedle druhého. A to je ten největší omyl v celém vesmíru!

Možná jsem ze staré školy, ale o tomhle jsem skálopevně přesvědčen: chce-li člověk, aby výsledný tvar jeho kreativní činnosti měl nějakou „štábní kulturu“, měl by se nejdřív NAUČIT ŘEMESLU. Pochopitelně můžeš do klávesnice nabušit COKOLI, papír (počítač) unese všechno, ale já, coby čtenář, nečekám od autora tři sta stran nějakých jeho myšlenkových výronů, nýbrž chci od něho – mluvíme-li o románu – smysluplný příběh, který má hlavu a patu (a nikoli jen náznak nápadu, rozmělněný do beztvaré kaše slov), chci od něho brilantní dialogy (a nikoli jen snůšku provozních řečí à la Ordinace v růžové zahradě), chci od něho příběh, který je napsán kultivovaným jazykem, má nějaký dějový oblouk (směřující odněkud někam), příběh, který drží pohromadě jednolitou formou a ve kterém vystupují postavy „z masa a kostí“ (mám-li použít otřepaného klišé) a nikoli jen nějaké bezkrevné a papírem šustící mátohy z Marsu. Takovýchto „pseudorománů“ beze stopy řemesla najdete na internetu dvanáct do tuctu, zakopáváte o ně na kdejakém blogu a kdejaké autorsko-tvůrčí stránce, ale děkuji pěkně, nechci!

Trochu odbočím: Mám rád detektivky a snažím se udržet si určitý přehled o současné české produkci tohoto „podžánru“. A tak si v naší místní knihovně vždy orientačně vyzobnu nějakou tu „českou novinku“ – prostě proto, abych zůstal v obraze. A pořád čekám, že mě někdo mile překvapí. Výsledek? 95% knih těchto nových autorů odložím po přečtení prvních dvaceti stránek. Prostě proto, že se tito „spisovatelé“ zjevně řídili Janeaninou radou: Sedli a napsali, co je zrovna napadlo. Bez znalosti řemesla, bez „přemýšlení o osnově“, bez toho, aby si „lámali hlavu formou“. Jinými slovy (slušně řečeno): Děs a běs! Bohužel, tímto „neřemeslným“ způsobem vzniká hodně románů – i těch „nedetektivních“ – a to je moc smutné.

Proto jedna rada na závěr: Chcete-li se někdy v budoucnu pustit do psaní OPRAVDOVÝCH knížek, naučte se nejdřív řemeslu. Stejně jako to udělali všichni, kdo dokázali prorazit před vámi!

Text příspěvku byl upraven 15.10.2013 v 11:18



Vložit příspěvek
3 ...