Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?
Právě čtu 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Třebaže název navádí k tomu, že se v knize autobusy nevyskytují, autor nějaký použil, aby se dostal do Turecka.
A kdopak čte knihu, ve které se šermuje mečem?
Mečem se ohání Richard III. v knize J. Kovaříka (a nejen on)
Kdo má rozečtenou knihu související jakkoliv s geny nebo genetikou?
Text příspěvku byl upraven 29.09.16 v 23:34
Tak zase já :-)
Už delší dobu louskám knihu Jak se dělá evoluce: http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-se-dela-evoluce-30175 a tam se to geny jen hemží :-))
Pokračuje čtenář knihy, zaměřené pro změnu na hvězdy....může to být odborná astronomická kniha nebo třeba sci-fi, které se nějak týká hvězd.
Právě čtu ruskou sci-fi Mlhovina v Andromedě (http://www.databazeknih.cz/knihy/mlhovina-v-andromede-23422) hlavní hrdinové jsou právě u železné hvězdy.
A pokračuje ten kdo čte knihu ve které se objevil JED.
Právě jsem dočetla knihu Zpěvy hvězd a stínů od George R. R. Martina (http://www.databazeknih.cz/knihy/zpevy-hvezd-a-stinu-29128). A v první povídce Věž z popela se jed rozhodně vyskytuje. Arachnofobikům doporučuji ukázku přeskočit.
Jamisonští snovouci nejsou tak docela příbuzní sklípkanů na Staré Zemi. Samice jsou nebezpečnější, rozhodně však nepožírají samce, ale vybírají si je na celý život, neboť tvoří stálé páry se specializovanými jedinci. Právě pomalí a velcí samci mají snovací bradavky, tkají svítící sítě a pokrývají je lepkavým sekretem, omotávají a spoutávají kořist přilákanou světlem a barvami. Menší samice se zatím potuluje ve tmě po větvích, jedové žlázy plné hustého snového jedu, který přináší radostné představy a extázi a nakonec temnotu. Kousne tvory mnohokrát větší, než je sama, bezvládné je odvleče do sítě a přidá k zásobám.
Snovouci jsou něžní, soucitní lovci. Nevadí, že dávají přednost živé potravě, kořist se nepochybně zalyká potěšením, zatímco na ní hodují. Když se pavouk lačně krmí, jeho oběť blahem vrní, praví oblíbené rčení Jamisoňanů. Jako všechna lidová pořekadla je silně nadnesené, ale pravdou zůstává, že zajatá kořist se nikdy nepokouší osvobodit.
A abych trochu navázala na svoji ukázku, tak bych si přála knihu, ve které se někomu zdá noční můra, nebo tam někdo svoji noční můru prožívá. (Snad to nebude moc těžké...)
Text příspěvku byl upraven 07.10.16 v 20:56
Právě čtu Smrtící imitace od J.D.Robb a poručík Dallasová trpí noční můrou velice často. Mimo jiné během vyšetřování se mluví i o děvčeti, které v dětství noční můry také často trápily.
Dále pokračuje čtenář, který čte knihu od zahraničního autora, kde se píše o České republice nebo městě (místě) v ČR.
Text příspěvku byl upraven 02.10.16 v 14:11
Právě čtu Třetí přání od Roberta Fulghuma. Je tam kapitola: IRAKLIO, PRAHA, CHANIA a tento odstavec:
Alice spí v Praze - spánkem, při němž schází důvod k probuzení. V hotelu U tří pštrosů je ve svém pokoji číslo devět zavrtaná pod bílou prošívanou dekou. Do Prahy přijela za hudbou. ......
Teď hledáme čtenáře knihy, ve které je nějaký zvláštní zvířecí přítel - tedy něco jiného než pes či kočka.
Text příspěvku byl upraven 02.10.16 v 15:27
Zrovna se potýkám s Lovci orchidejí od Františka Flose. Jedna z postav, mistr Loupáček, má na nezvyklé domácí mazlíčky úchylku a vydržuje si hotový zvěřinec, který soustavně rozšiřuje; mezi jeho miláčky patří mimo jiné dva mývalové, papoušek, dvě opičky, kančil, čája... Nenuťte mě pokračovat.
Další na řadě je kniha, kterou tady na Databázi zatím ohodnotilo méně než 50 uživatelů - snad to nebude moc těžké. :)
Text příspěvku byl upraven 07.10.16 v 16:24
V příběhu jsem to pravda nenašla, ale zase se alespoň chytnu. Právě čtu Samotářku z Mill River zatím hodnocenou 34x.
Pokračuje ten, v jehož knize je také někdo zatraceně sám.
Ulriško, ono se nemusí zadávat jenom něco, co najdeme v příběhu. :) Úplně první zadání (od Azizi) požadovalo knihu z žebříčku top 100 knih na DK.
Ja sa priznám, že názov je trochu zavádzajúci. Ale keď v tej chvíli mi nejak žiaden lepší nenapadol, ehm.
Keďže fantom stále nešiel, tak aby to tu nestálo, dovolím si zadať novú tému :)
Pokračuje ten, kto práve číta knihu, ktorá bola aj sfilmovaná.
Text příspěvku byl upraven 09.10.16 v 21:40
Právě čtu Slovácko sa nesúdí... zfilmováno bylo jako seriál (v r. 1974) a hlavní roli si zahrál Jozef Kroner
A to mi zároveň dalo nápad na další téma... pokračuje ten, kdo čte knihu v nějakém Českém případně Slovenském nářečí (nebo kde je alespoň část textu psaná nářečím)
Text příspěvku byl upraven 09.10.16 v 22:31
Čtu Propast času od Romana Bureše, část příběhu se odehrává v 16. století a mluví se tam tehdejším jihočeským nářečím, resp. pokusem o jeho nápodobu. ("Nic sa neboj, jsi tu v bezpečenstvu. Přinieču ti oběd.")... Vtipné je, že "staročeština" se z dialogů čím dál víc nenápadně vytrácí a postavy si začínají povídat úplně normálně :)
Pokračuje čtenář knihy, která má na obálce vyobrazen strom nebo les!
Stavitelé mostů od Jana Guilloua mají na obálce nejen most ale i stromy.
Navázat může ten čtenář, jehož knižní hrdina/hrdinka hodně běhá.
Právě jsem dočetla Magii Změny (http://www.databazeknih.cz/knihy/kate-daniels-magie-zmeny-258779), kde snad všechny postavy neustále běhají. A některé i dost rychle...
"Dojdu pro auto," pověděla jsem jim. Pěšky bych je jen zpomalovala.
O patnáct minut později jsem je dohnala v džípu. Budu pak muset poslat někoho zpátky, aby vyzvedl Georgino auto.
Lvi byli známí svou schopností uběhnout maraton, ale Curran byl lví dlak, a to podle lidských standardů pořád znamenalo vynikající běžec. Společně s Derekem se řítili ulicí dobrých pětačtyřicet kilometrů v hodině, což se u nich dalo označit za osvěžující tempo.
A já bych chtěla knihu, ve které je napsaná nějaká báseň, nebo píseň - může to být sbírka básní, ale i třeba osamocená básnička v textu...
Já si teď užívám Knihu třesků a plesků od Edwarda Leara. Např.
Byla jedna mladá dáma v závoji
volající po nějakém nápoji.
Řekli jí však: "Škoda,
je zde samá voda!"
což byla rána pro dámu v závoji.
Tak hledejme čtenáře knihy, ve které se často pije alkohol.
Právě dočítám knihu Rozbité štěstí od Táni Keleové-Vasilkové a hlavní hrdinka své problémy často řešila alkoholem.
Pokračuje čtenář, který čte knihu, ve které se postavy potápějí a poznávají podmořský svět.
Protože se to tu poněkud zasekalo, dovolím se to trochu rozhýbat (doufám, že to nikomu nevadí). Postavy v této knize se vyloženě nepotápějí, ale rozhodně poznávají moře i jeho podvodní obyvatele. Ještě nemám dočteno (musím říct, že mě kniha moc nechytá), možná později dojde i k skutečnému potápění, ale tato scéna se potápění dost blíží.
Plachetnicí kolem světa pro pírko tučňáka - Rudolf Krautschneider
http://www.databazeknih.cz/knihy/plachetnici-kolem-sveta-pro-pirko-tucnaka-61519
Vzpomínka na samotářskou plavbu v pasátech
Jachta pluje a já jsem k ní uvázaný lanem. Nechám se unášet nahý po hladině.
Hladina. Ano! Určitě je od slova hladit!
Voda hladí a hřeje. Častokrát připlují delfíni. Jejich blízkost je lékem pro duši civilizovaného člověka. Téměř se mě dotýkají. Vidím jejich těla, jak prolétávají vodou a zanechávají za sebou dlouhou bílou stuhu jako proudové letadlo ve vzduchu.
Už dávno vím, že ve vodě se létá a neplave. Horizont je napnutý luk a loď je střela. Paprsek slunce nebo měsíce, který ozářil hladinu, je tětiva.
Pozoruji racky, jak umí nádherně létat. Jak bych jim to mohl nezávidět! Zvláště za bouře, když se člověk cítí tak bezmocný.
Oni plachtí oblohou. Občas se křídlem "přidrží" vrcholků vln, když je napadne prudce zatočit. Na hladině přistávají s jistotou, jako by to byla zem. A pohybují se po ní tak samozřejmě, že kdybych nevěděl o mnohakilometrové hloubce pod nimi, myslel bych, že chodí po dně.
Potápí se třeba i z letu a jako bílý šíp se umí trefit z velké výšky do malé rybky, která se zatřpytila pod hladinou. Potom ji racek vynese na poslední vyhlídkový let. Zrovna teď se jedna rybka mrská zoufale rackovi v zobáku. Možná jí to zachránilo život.
Vypadla rackovi ze zobáku. Letěla zpět do moře a zablýskla se proti slunci jako třpytivý penízek. Racek se ji pokoušel v letu znovu chytit, ale kupodivu ta malá rybka, ačkoli neměla křídla, letěla rychleji. Možná, že mávala svými vodními křídly.
Byla už těsně u hladiny, když se z moře vymrštila dravá doráda a pozřela ji.
A já bych chtěla knihu, u které se vám sbíhaly sliny... (Předpokládám, že to bude nad nějakým jídlem, ale pokud to bylo třeba proto, že ta kniha tak nádherně voněla... Fantazii se meze nekladou...)
Může to být i kuchařka? Když jsem si četla recept, nemohla jsem se dočkat hotového jídla. Ale protože to není příběh, nejsem si jistá, zda to odpovídá pravidlům.
Dovolím si špetku ironie, aby se to tu konečně hnulo. :) Pohleďte, Steven Erikson a jeho Dóm řetězů:
""O čem jsem to mluvila? Ano, já musím každý den chodit ven, lézt nahoru a dolů po tom provazovém žebříku a hledat jídlo - ano, ta tráva je jedlá, jen ji hezky pokousejte. Kousat a kousat. Každý den náruče trávy, hlíz, rhizan, švábů a krvniček-"
Jak Řezník, tak Apsalar odložili lžíce.
"- a to si pořád zakopávám o cecky. A pak!" Zamávala naběračkou, až trávou ohodila stěnu. "Ti zatracení bhok'arala mi vlezou do spíže a ukradnou všechny ty dobré kousky - úplně všechny šváby a krvničky! Copak jste si toho nevšimli? Tady v těch troskách není žádná havěť! Ani myš, ani brouk - co má tisíc pavouků dělat?"
Oba hosté se opatrně pustili do jídla, a než si dali lžíci do pusy, pečlivě prozkoumali tmavou tekutinu na ní.
(...)
Po chvíli se ze šera vysoukal Iskaral Pust a zavětřil. "Ona... vařila!" Pohled mu padl na misky na stole. "A vy jste to snědli! Copak jste se zbláznili? Proč se podle vás celé ty měsíce schovávám?""
Další na řadě je kniha, ve které se to hemží myšmi, potkany nebo krysami. :3
Text příspěvku byl upraven 18.11.16 v 17:57
Vložit příspěvek