Poezie ze šuplíku
JARO
Shlížím oknem do světa,
všude všechno rozkvétá,
nebe jak šmolka...,
a hele, holka…
a tady... a co támhleta!
Text příspěvku byl upraven 02.04.19 v 08:50
POHLED SAMA NA SEBE
když jsem ji v zrcadle uviděla
skoro jsem se až vyděsila
ty vlasy, co připomínají řeku
a ty oči, ve kterých se zračila bolest všech věků
srdce černé
díry narychlo opravené
ten odraz ducha
bylo zvláštní, že vůbec dýchá
ramena shrbená
celá schoulená
bílá kůže plná jizev
svědectví mnoha výzev
žíly svítí jakoby pod papírem
jen jej popsat perem
nehty dlouhé a barevné
skoro až nepatřičné
děsivý úsměv ve tváři
ten jako první člověka udeří
hysterický výraz
žene to až na doraz
aby všichni byli šťastni
zabije část své osobnosti
není člověk, jen zrcadlo
jedno velké divadlo
hraje pro ostatní
projeví se jen ve stovkách básní
opatrně a potichu
před zraky mnoha padouchů
viditelná
přesto schovaná
nenápadná jako dech
vyjádřená v mnoha dílech
ale teď už tiše
básník další verše píše
Intelektuálka má recht. :)
Básníci se rojí,
duše v nepokoji.
Tak už je tu
v moři květů
jaro v plné zbroji.
Múza
Ide múza z kaviarne,
jemu dala a mne nie.
On má novú zbierku
a ja jeho Vierku.
Ide múza z kaviarne,
tomu dala, tomu dala,
a mňa z toho vynechala.
Ide múza kaviarne
Jemu dala a mne?
JEDNA Z CEST
trpělivě čekám
slzy nepočítám
stále doufám
že jednou si mě všimne
a na ostatní holky zapomene
hledím a hledím na tebe
chtěla bych si tě nechat jen pro sebe
stát se středem tvého vesmíru
udělat za svým dosavadním životem tlustou čáru
a jen doufat v zářnou budoucnost
za všemi depkami spálit most
jsi drahokam v mé koruně
která je pro mě klíčem ke svobodě
doufám, doufám, že tě neztratím
a své srdce láskou zahltím
čas, čas chce to je čas
nenechávej mě tomu samotnou napospas
hledím do tvých očí
až se mi z toho celý svět zatočí
obejmout bys mě mohl pevně
a já bych neřekla ne
důvěra
není jen pověra
je to důležitá věc
bez ní by to byl konec
věřím ti celým svým srdcem
a moje tvář se zbarví šarlatem
BÁSNĚ
Ať si je kdo chce skládá,
vždy má někoho rád, nebo ráda.
Na veřejný pamflet,
neměly by přijít.
Vždy jsou psány pro někoho,
jak ony k tomu přijdou.
Anebo sbírku tištěnou.
Naspořte peníze.
Máte šanci jedinou,
koupit si vilu na Ibize...
POPLAŠNÁ ZPRÁVA!
V couráku do Dobříše
zaslech jsem, že nejspíše
je to marný,
pro lumpárny
brzy zavřou Babiše!
MOTÝLE
Poslouchej, Emile,
já mám rád motýle,
když tančí opile...
NESMĚJ SE, úchyle!
Vložit příspěvek