Pod květy skořicovníku

Ano. Mohu. Všechny jsou krásné.

Text příspěvku byl upraven 05.05.20 v 10:02

Zprávy z domova

Listopad teď bývá hledaný
jako soustrast sousedky
nad krájenou cibulí
a studený
jako večeře
Už si beru
ten silnější svetr
a pořád přestávám kouřit
Ne
nic nového
jenom jsem nadělal pár dluhů
a třetí den
tvého pobytu v nemocnici
jsem pochopil
spoustu Seifertových veršů

maminko


*

Petr Hruška, ze sbírky Obývací nepokoje

https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/obyvaci-nepokoje-160770

Nalil kávu
do šálku
Nalil mléko
do šálku s kávou
Vhodil cukr
do bílé kávy
Malou lžičkou
zamíchal
Dopil bílou kávu
a postavil šálek
beze slova
Zapálil si
cigaretu
Dělal kroužky
z kouře
Oklepal popel
do popelníku
Beze slova
Bez pohledu
Vstal
Dal
klobouk na hlavu
Oblékl si
plášť do deště
protože pršelo
A odešel
do deště
Bez jediného slova
Bez jediného pohledu
a já vzala
hlavu do dlaní
a plakala.

Jacques Prévert - Snídaně

PES

Pes nečeká, až skončí TV story,
chce vyvenčit a právě teď.
Neřeší krize, kašle na rozpory,
na něž svět hledá odpověď.

Značkuje rohy, namlouvá si fenky,
a věří očím, uším, čenichu.
Spoléhá na ně víc než na domněnky:
neřády pozná po čichu.

Má tě rád jen tak, prostě proto, že jsi.
Štěkotem plaší frustrace a stresy,
aby ti bylo veselo.

A když se skloníš a tvář olízne ti,
zasteskne se ti náhle po dítěti,
které už dávno dospělo.

Jiří Žáček, zveřejněno v internetovém časopise Divoké víno č.1/2002 https://www.divokevino.cz/0102/zacek.php

Ach pane, jste tak netečný
já hrob chci s Vámi společný.
Což jedna žena unavená
kosti své složí beze jména ?

Mým kostem se Vaše kosti
totiž líbí, pane, dosti.
A nechci pane, vážně sama,
být někde v hrobě zakopaná.

Kdybyste měl však v sobě cit,
mohla bych Vaším žebrem být.
Tak buďte pane statečný,
já hrob chci s Vámi společný,
možná i život, chcete-li
můj „nestatečný příteli.“

Nic v životě prý není jisto.
Kdo půjde první – drží místo ? !
Nemysli jenom na sebe
a buď mým věčným sousedem.

Vím, že Tě zase nas…
tak už mi slib tu parcelu !

Marika Korcová- Chci něco opravdu společného
sb. Milovat se

V mém domě přibývá schodů
Lepší by bylo nevycházet
Anebo nevracet se

Dnes musím vystoupat zas o něco výš
Brzo budu v nebi

*

Ivan Wernisch - Hlava na stole

https://www.databazeknih.cz/knihy/hlava-na-stole-3712

všechno je pro nás dva relativní
jenom svým klínem jsem si jistá
až budeš chtít
prstíčkem kývni
budem v něm spolu
do
za
jista

Teodora Žurková - Jisto

A DÁL NIC

Zavřela se křídla okenic.
Na ubruse růže a dál nic.
Uklonění černé buřinky.
nezbudou uz ani vzpomínky.

Nakrojená noc na orloji,
měsíc,co se ráno zahojí.
V bílém víně okoralý ret
a za oknem nekonečný svět.

(Jaroslava Pechová-Praha láskyplná)

VÝLET

Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.

A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.

Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?

Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mí!

(Jiří Orten - sb. Scestí)

Text příspěvku byl upraven 10.10.20 v 13:18

Vypuštěný rybník

Driblující roj muchnic,
v puchýřcích otisk skokanů a vážek,
zelené, jasnoskvrnné snění;
ulitka nosík nahoru
drolí se, sotva přiblížím ruku,
ale ostrý okraj palci vzdoruje:
zní to jako soví vábnička,
když s tím nástrojem vkráčím
do letního lesa,
mezi sovy.


*
Petr Borkovec - Milostné básně

https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/milostne-basne-144609

Každému z nás co jeho jest
a také to
co dávno není
co neprodá a nepromění
za lásku ani za bolest

Jsi cestář sametových cest
a svědek promeškané viny
podivný hejkal z úžlabiny
a musíš bez únavy nést
touhu jak nebe propast hvězd

nad palouky tvé domoviny

Jan Skácel, Odměna

V.

Nebe déšť jako mladé víno stáčí
pro hrdla stromů, co jich je.
Na zdraví tedy — i když nevím na čí?
Na zdraví třebas této aleje!

Dva zmoklí blázni zrovna tudy kráčí.
On říká jí, že obejmul by svět!
A ona jemu zas, ať ji obejme radši,

že mohla by mu jinak uletět,
a svět — ať počkat ráčí!

Jak sám jsem byl v té chvíli na světě!


(Oldřich Mikulášek - sb. První obrázky)

Podzimní vítr
zrána uléhá do trávy
na holé pláni.
Kosí stébla ověšená
drahokamy bílé rosy.


Sto básní: Svět staré japonské poezie

Text příspěvku byl upraven 18.10.20 v 08:05

NĚKDO

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže

Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek

Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí

Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tenhle hit:

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže...

(Jiří Žáček, zveřejněno v internetovém časopise Divoké víno č.1/2002)

Když na Kolišti prší


Když na Kolišti prší
– znáte ten šum –
všechno listí se hned rozpovídá,
a každý cit, sotva se rozhořel,
vám aspoň drobná kapka hlídá
studenou hlavní a zrovna k duši přilne
– znáte ten lesk –
jak pod svítilnami
se brání nočním chmurám plášť,
a všichni lidé náhle průsvitní
a všichni lidé náhle každý zvlášť,
snaží se stopu těm ostatním splést,
takže se míjejí, jen bičem deště hnáni
- znáte ten chvat -
ach, nohy nikdy hlavě nestačí,
když na vás prší
a někdo stále lící v střílně
tajného koutku
a jenom auta rozráží ten šum,
ale vy cítíte, že i na ně prší,
na sedm kopců Brna,
na návrší
Černého Pole –
mně samému je tak,
jako by osud navždy opustil mě.

Mí drazí slepci,
dejte mi své hole,
ať všechno hřmotící se vyhne mi,
i tesknící, i šumějící,
a převedou mne pak
do čtyř stěn, kde jedno srdce buší
jak v hrudi ptáčka,
který zazpíval by,
ale neví – jak.


*

Oldřich Mikulášek - Svlékání hadů

https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/svlekani-hadu-23569

Že by už tak pozdě bylo?
Měsíční světlo bouři utišilo
a pod horami mlhy bílý stín
úpatí objímá
v čase půlnočním.

*

Šótecu - Podoben mraku život plyne...

https://www.databazeknih.cz/knihy/podoben-mraku-zivot-plyne-249359

Tak jsem se nad světem trápil,
až jsem si začal vymýšlet přísloví.

Jsou dlouhé pravdy a jsou pravdy krátké.

A nepřijde-li trest hned vzápětí,
musíš si vinu odžít životem.

A nikdo neodčiní čin.

A nikdo nedokáže složit písničku
pro slepé děvčátko a ptáka bez křídel.


Jan Skácel - Přísloví

RONDEL

Natrhal jsem ti za tvé přislíbení
kapradiny a divukrásný vřes
Chci aby tě mé políbení
budilo každé ráno jako dnes

Podzim své barvy za pestřejší mění
jak žena když jde na maškarní ples
Chci aby tě mé políbení
budilo každé ráno jako dnes

Odlétli ptáci Zbyla prázdná mez
kvetlo tam kapradí a jeden pozdní vřes
Co mi dáš z lásky za mé přislíbení?
Chci aby mě tvé políbení
budilo každé ráno jako dnes!

(Vítězslav Nezval - sb. Hra v kostky, 1928)

Text příspěvku byl upraven 24.11.20 v 17:28

kdybys byl nesliboval
nebyl bys teď lhář
kdybys neutěšoval
teď by se ti nespílalo
jenom se rozhlédni:
těm všem jsi ublížil
A můžeš jimi o zeď tlouci
jiskřičku soucitu nevykřesáš

Ivan Wernisch - sb. Blbecká poezie

vychladlá deštěm

volám tě
ještě

zabitá nocí

stáhnutým hrdlem
pod víčka

budou se drát

polknutý slovíčka


Teodora Žurková (in Dubnování)

PROSINEC

Jak je to dávno: bílé střechy,
pod prsty zlato na ořechy,
maminka sladké mandle krájí
a děti ani nedutají.

Tajemství patrně je tlačí,
stromek je svázán na pavlači.
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Tišší, tišší
je smutek vždycky při vzpomínce.

Čas letí prudce! Třeskni číší.

(Jaroslav Seifert - Jaro, sbohem)

SONET
padesátý čtvrtý
o tom,
jak přece přišla

Už vycházíš jak večernice
a já ti běžím s nocí vstříc.
Už zvoní talíře a lžíce.
Ty jíš tak málo. Skoro nic.

Skřítkové zpod tvých dlouhých kštic
ti hledí mlčky na střevíce.
Nebe je jako plachetnice.
(Nezapomeňme na měsíc!)

Zatímco střásáš snění z víček,
ukrývám v kapse malý klíček
od čarovného pokoje.

Vše minulé a všecko příští
se ztrácí ve tmě na schodišti
jak bílá vlečka závoje.

(Vítězslav Nezval - sb. Až se ti zasteskne)

Text příspěvku byl upraven 29.12.20 v 18:09

Potřebuju

abys to mý srdce zlomil
nebo si ho vzal

buď a nebo
ale nejlíp tak i tak

Teodora Žurková (in Dubnování)

POCESTNÝ

Je to chůze po tom světě -
kam se noha šine:
sotva přejdeš jedny hory,
hned se najdou jiné.

Je to život na tom světě -
že by člověk utek:
ještě nezažil jsi jeden,
máš tu druhý smutek.

Což je pánům! Ti na voze
sedí pěkně v suše,
ale chudý, ten za nimi
v dešti, blátě kluše.

Ej, co já dbám na té cestě
na psoty a sloty,
jen když já mám zdravé nohy,
k tomu dobré boty.

Však na pány v krytém voze
taky někdy trhne:
jednou se jim kolo zláme,
jindy vůz se zvrhne.

Krom toho - až na své pouti
přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na nocleh
pán nepán se sejdem.

(František Ladislav Čelakovský - Ohlas písní českých)

Kde asi lovec
dnešní noc požádá
o přístřeší?
Večerní slunce zapadá
do bouře na vrcholcích.

(Sto básní Svět staré japonské poezie, překlad Helena Honcoopová)