Off topic a pověry a bludy všeho druhu
Poradíte mi prosím někdo, jaký obraz je v pozadí hudebního klipu písně "Léta letí", kterou nazpívala Valérie Čižmárová? Odkaz na klip zde: https://www.youtube.com/watch?v=EQvHnRsd4Z4
Vzhledem k tomu, že můj poslední příspěvek na dané téma byl přesunut sem, tak další informace užitečné pro uživatele DK už budu vkládat přímo sem tak, aby získaly stálé místo kde je lze hledat a najít.
Audioknihy zatím nemám čas sledovat. Dnes jsem ale narazil na informaci, že audioknihy.cz na své vlastní narozeniny, které připadají na 3.10. KAŽDOROČNĚ pořádají slevovou akci, kdy v tento den jsou VŠECHNY audioknihy nabízeny za slevovou cenu. Netuším do jaké míry to je zajímavé, ale takovéto informace bych na DK rád nacházel.
Po rozkliknutí odkazu http://audioteka.com/cz/?_rd jsem narazil na další informaci, že akce je prodloužena i na dnešní den středu 4.10.2017.
Vzhledem k tomu, že se TATO akce doposud zřejmě odehrávala každoročně, nejraději bych ji zařadil do KALENDÁŘE, vzhledem k tomu, že se nejedná ani o autogramiádu, ani o besedu s autorem, nejsem si jist, že by byl podobný počin schválen. Pokud je ale nabídka opravdu zajímavá, (což nejsem schopen posoudit), a akce doopravdy dlouhodobě periodická, pak takováto informace do KALENDÁŘE rozhodně patří.
Text příspěvku byl upraven 04.10.17 v 08:08
ad: soukroma/Hun ze hry Knižní šibenice
Kdykoliv v téhle zemi přijde řeč na náboženství, vždycky to skončí u středověku, inkvizice, upalování a podobných věcí. Nejspíš se tak projevují rezidua po soustavném vymývání mozků v socialistickém školství.
Církve a církvičky tohoto světa jsou bez výjimky instituce stvořené a provozované člověkem. A tvářej se důležitě. Jako sekretářka, bez jejíž přízně nelze získat slyšení u šéfa - ať už je jím kdokoliv. Že by si někdo moh zjistit kam chodí šéf na pivo a zajít si s ním pokecat tam, na to sekretářka ani nepomyslí.
Jenže to neznamená, že a) to ta sekretářka nemyslí dobře - jenom na rozdíl od šéfa není všemohoucí a vševědoucí a během let (hlavně díky rozličným patolízalům) nabyla přehnanou představu o své důležitosti, b) že sama během let nevykonala spoustu dobrého pro lidi, kteří za ní přicházejí s nejrůznějšími prosbami a požadavky.
Co se týče upalování a mučení vyslýchaných, ve středověku (i později) se takové praktiky používaly i ve světské justici a ta, bez poznatků forenzních věd, se nutně projevovala velmi humpolácky.
Církev, jako každá lidská instituce, dělá chyby. Jenže bez církve a bez víry by ten středověký propad byl mnohem hlubší a trval by mnohem déle. Rozpad impéria způsobil zánik nejrůznějších institucí a veřejných služeb. Naštěstí v té době již církevní hierarchie víceméně kopírovala hierarchii státní a jednotlivá biskupství některé povinnosti – péči o nemocné, o vězně apod. - začala brát na sebe. Biskupové se také podjali důležitého úkolu zcivilizovat a vzdělat fousatý, nemytý náčelníky barbarských kmenů, kteří v civilizovaných územích po rozpadu říše začali budovat svá království.
Srovnávání katolíků s protestanty podle toho, kdo upaloval nebo neupaloval je nesmysl. Náboženské války sice rozdmýchávali světští politici, ale takovou válku by bylo nemožné rozpoutat, kdyby tehdy drtivá většina lidí upřímně nevěřila, že způsob uctívání boha je přinejmenším stejně důležitý jako upřímnost víry. Jestli se dneska jsou někteří lidé schopni mordovat kvůli tomu, kdo fandí kterým fotbalistům, je to jen stejně hnusný, i když mnohem pitomější projev důsledku jevu, který by se snad dal nazvat „vytváření zástupů“. Když se věřící scházejí v kostele, kde se každej s každým zná a ze svého středu (jak tomu bývalo v dřevních dobách) si zvolí biskupa, jako hlavu náboženské obce, není to zástup, ale společenství. Když papež kterého většina věřících nikdy neviděla, svolá křesťanstvo do Clermontu a povolá je do války proti nevěřícím, vznikne zástup. Nikdo nikoho nezná, všichni táhnou v jednom chumlu a mezi nimi nutně i spousta těch, kterým je víra, Svatá země i ohrožení východních křesťanů muslimy šumafuk. Někteří jdou, protože mají rádi rvačky, jiní před něčím utíkají, další v tom vidí šanci vydobýt si jmění, slávu, postavení.
Celá tahle homilie má jedinej cíl: když je řeč o Bohu, zkuste se prosím oprostit od úvah o středověku. Je to stejné, jako kdybyste na středověk pomysleli, jakmile přijde řeč na rozpínání vesmíru. To trvá taky od věků a s temnými lety propadu evropské civilizace nemá nic společného.
Náboženství a církev jsou dva pojmy, každej znamená něco jinýho. Církev – a nejenom ta katolická – se během staletí stala pojmem politickým. Zato náboženství by se mělo vůči politice vymezovat vždycky a všude. V podstatě by mělo patřit k povinnostem církevních představitelů postarat se, aby to tak bylo. Jenže, jak bylo řečeno, církev je instituce lidská a tudíž chybující. Přesto se v průběhu staletí našlo mnoho duchovních – nejen katolických – kteří statečně bojovali, a mnohdy umírali za to, aby císaři nebylo odevzdáno to, co patří bohu.
Text příspěvku byl upraven 10.12.17 v 06:21
Pokud se mluví o církvi nebo náboženství, začíná se vždy poukazem na negativa. Kromě toho píší vždy moudří a vzdělaní odborníci, kteří nemají s těmito záležitostmi osobní zkušenost.
Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.“
náboženství je způsob jak si lidé vykládají svět v té části, které nerozumí, nebo kterou nechtějí přijmout (smrt), a bylo užito a stále užíváno nástrojem jménem církev k udržování lidí v pokoji a v poddanství, schopné bez diskuzí přijímat ovládání, a okrádání od mocných.
Mám takovou teorii, myslím, že největší světová koncentrace ateistů je v sídlech církevních špiček, za katolíky ve Vatikánu.
Kromě náboženství, která jsou, a myslím, že celosvětově konečně na ústupu, se lidí zmocňuje pověrčivost, občas se kouknu na Nebezpečné vztahy a žasnu kolik duchů v domě, hřbitovních strašidel a zjevení vůbec dnes ovládá lidské životy. To by naši předci ve století techniky pane čubrněli.
vztah mezi církví a náboženstvím je stejný jako mezi ranou a kladivem v případě rány kladivem.
Woodward: Díky za komentář. Více méně se vším souhlasím. Ostatně já sám jsem nejen praktikující věřící, ale také aktivní člen jisté organizované církve. Rozhodně se tedy nevymezuji proti víře ani proti organizovanému náboženství jako takovému. Ani nechci tyto koncepty soudit podle toho, co se dělo ve středověku.
Můj komentář v sousedním vláknu byla prostě jen poznámka k tomu, že historie není tak jednoduchá, jak si lidé myslí. Že lidé si spojují nejtvrdší náboženskou perzekuci jen s katolickou církví, ale že byla přítomna i v protestantismu. Nic víc. :-)
Hun: Nojo, o tom pěkně píše třeba Merle v té své epopeji o náboženských válkách ve Francii.
Mně spíš přijde pozoruhodné, jak se ta vzájemná nevůle a válčení kvůli víře soustřeďuje jenom kolem toho boha, kterého my křesťané máme společného s židy a muslimy. Třeba na dálném východě se náboženství ani ideologie do mocenských konfliktů nemíchaly skoro nikdy - a když, tak jenom v případě, že se jednalo o dovoz ze západu. Tamní vládci se v tomto ohledu vyznačovali pozoruhodným pragmatismem. V Číně i v Japonsku sice byl císařům přisuzován božský původ, ale nikdo to lidu nijak přehnaně nevnucoval, každej si věřil čemu chtěl, uctíval kteréhokoliv boha v kterémkoliv chrámu a světskou moc ani nenapadlo plýtvat časem a energií na to, aby poddané přivedla na politicky správnou víru. V Japonsku se jeden čas pronásledovali křesťani, ale to jenom proto, že si Japonci uvědomili, že ti křesťanští věrozvěsti jsou jen první vlnou v rámci uskutečňování jakéhosi mocenskopolitického záměru - a to samozřejmě nehodlali trpět. V Číně se k moci prodrali komouši (taky import ze západu) , což sice není náboženství, ale ideologie, která se tak v mnoha ohledech chová. Zábavný je, že dneska se ti čínští soudruzi pořád držej u moci, jakkoliv z ideologie už nenechali kámen na kameni a budujou kapitalismus jako řemen.
Text příspěvku byl upraven 10.12.17 v 14:22
Nechcete křesťanství? Bude vám postupně VNUCENO jiné náboženství. Děvčata, máte se na co těšit !!!
To už jsme zažili. Vždycky v květnu a v únoru se muselo chodit s procesím, kde se nosily velikánský obrazy svatýho Marxe a spol. Místo k panence se lezlo v Leninových stopách na Rysy. A místo polních kurátů sloužili v armádě zástupci pro věci politické.
Dnes to není a pak jsou lidi bez pohybu a marodí. Mně osobně, i když to byla buzerace, vojna velmi fyzicky a po zdravotní stránce prospěla. Díky vám soudruzi, kteří jste mně buzerovali a honili při stavbě dřevěných a pontonových mostů v krásné přírodě kolem českých řek a kolem Dunaje. Inhalovat ranní mlhy na rozcvičce v údolí Vltavy atp. byla nádhera.Utužili jste moji psychiku i fyzičku. Marx vám žehnej. Dnešní mladí jsou o tento zážitek ochuzení.
A dnes jsem v obraze když vidím spadlou lávku přes Vltavu. Když jsme tábořili na ostrově ještě lávka nebyla. A stavěli jsme tam cvičně mosty. Jsem úplně v obraze. Vojna mně dala hodně do života.
Text příspěvku byl upraven 10.12.17 v 16:50
to je krédo obohacovačů naší kultury. Děvčata jsou zatím tiše a těší se na projevy lásky.
Jen si to užijte, milí introverti. A co bude? Průvod, ohňostroj, kremrole a šampáňo?
No co, třeba by si mohli pochodovat každej doma v kuchyni a pak si vzájemně poslat pozdravnou esemesku...
Přátelé, smekněte kloboučky, J.R.R.Tolkien má narozeniny. Bylo by mu... jestli dobře počítám... 126 roků! :)
Text příspěvku byl upraven 03.01.18 v 14:33
Myslíš třeba že by z tebe vyrostla pralesní sběračka bez vztahu k literatuře? ;)
Trávit mládí po hospodách není tak špatný a pomáhá to rozšířit obzory - samozřejmě jen tehdy, pokud si kromě toho pěstuješ i jiné zdroje šíření obzorů. :)
Trávit mládí po hospodách je podmínka dosažení vyššího věku v plném zdraví. Musí se ale ve věku 40 let přestat. Pak to už škodí zdraví. Za totáče se to tak krásně trávilo a kolik bylo legrace! Lidé měli k sobě blíž a v hospodách si zpívali pod knutou totalitního režimu. Dnes je to v hospodách i obecně ve společnosti jako v márnici. Lidi neumí pít ani se bavit. Standardní alkoholické menu bylo dřív 1 pivo a pak 1 režná. To se neustále opakovalo do stavu dosažení maximální veselosti. Nevesely, smutny jsou ty dnešní kraje.
Vložit příspěvek