Nová hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Dobrá... přeneseme se poněkud západněji... místo, kde se narodila žena, femme fatale, jednoho, ve své době velmi vlivného, vůdce. Který svůj vliv neztratil, ve "své" zemi, dodnes.
Text příspěvku byl upraven 21.02.21 v 10:36
Ne, ne... v historii musíme jít o něco hlouběji. Vlivem, kromě stále jisté hrdosti, mám na mysli, i "právo a pořádek"...
Pokud je to Evženie z Montijo, tedy poslední francouzská císařovna, tak ta se narodila v Granadě. Knih je víc, ale zadání by podtitulem nejspíš nejlépe odpovídala Císařovna Evženie: Femme fatale francouzského dvora.
Stále žádné "hoří"? Našlápnuto přitom už je... Lesy, ananasovníky, banánovníky, cukrová třtina...
to je Císařovna Josefína a Martinique (mě zmátlo "poněkud západněji" od Iránu...)
Text příspěvku byl upraven 23.02.21 v 17:15
Ano, císařovna Josefína a její rodný ostrov Martinik.
Text příspěvku byl upraven 23.02.21 v 21:40
Že je Tararingapatam v nejjižnější části Burmy my jistě víme, ale ví někdo, kde se nacházela pobočka instituce, v níž tuhle podstatnou informaci ne a ne zjistit?
A jéje, že bych se unáhlila ve svém soudu a že bychom nevěděli, kde je pověstný (a skutečně existující) Tararingapatam? Že bychom nevěděli, v jakém díle o toto místo sice okrajově, ale zato nezapomenutelně jde? To už se mi ale opravdu nezdá...
Otázka původně položená se může zdát složitá i pro znalce, ale mně velice hezky zní hledané jméno (skoro jako vtípek), a to skutečné pěkné centrální oblasti dokonce dvou metropolí sousedících států, které spojuje jedna řeč (v té větší metropoli, v hledané oblasti, žil i jejich nejproslulejší premiér). A v obou by se pobočka instituce, kde se celá jednoaktovka odehrává, mohla nacházet. Jedno je totiž rodné město autorovo a to druhé je město, které občas hrálo jeho hry. Autora se ale na skutečné umístění děje co do státu už nezeptáme.
Já fakt nerozumím na co se ptáš. Máme zjistit, kde byla ta pošta, kam se dotyčná paní přišla zeptat na tu lapálii s Tararingapatamem?
Bohužel. Ta pošťačka říká něco jako pimlická poštovní pobočka, ale jistej si moc nejsem, je to na samým začátku. Pimlico je čtvrť a stanice metra v Londýně.
Ano, je to Pimlico, patrně to londýnské, ale aby se to nepletlo, mají čtvrť stejného jména uvnitř Dublinu..., tak si možná udělal irský autor Sean O'Casey trošku švandu i touto volbou.
A z čeho to je, to je už snad jasné: Uspořená libra.
Pozn.: Pimlico mi zní kouzelně, vymyšleně, ale je to zřejmě dle přéjmení populární osoby, jak říká wikipedie:
At some point in the late seventeenth or early eighteenth century, the area ceased to be known as Ebury or "The Five Fields" and gained the name by which it is now known. While its origins are disputed, it is "clearly of foreign derivation.... Gifford, in a note in his edition of Ben Jonson, tells us that 'Pimlico is sometimes spoken of as a person, and may not improbably have been the master of a house once famous for ale of a particular description."[2] Supporting this etymology, Rev. Brewer describes the area as "a district of public gardens much frequented on holidays. According to tradition, it received its name from Ben Pimlico, famous for his nut-brown ale. His tea-gardens, however, were near Hoxton, and the road to them was termed Pimlico Path, so that what is now called Pimlico was so named from the popularity of the Hoxton resort".
A pro literárání fajnšmekry je tam ještě tento zajímavý dovětek:
H.G. Wells, in his novel The Dream, says that there was a wharf at Pimlico where ships from America docked and that the word Pimlico came with the trade and was the last word left alive of the Algonquin Indian language
Konec vysílání ;-)
Jedné dubnové noci, v předvečer války, která se měla vléci nějakých 23 let, i když s mnoha přerušeními, změnami výčtu (i postavení) zúčastněných stran a záměnami osob na postech politických i vojenských vůdců, se ve starobylém pohraničním městě, na dostřel kanónů nastupující nepřátelské armády, zrodila slavná, přeslavná píseň. Její autor byl voják, který jen občas "poškádlil múzu" a nebyl v tom nijak úspěšný. Předtím ani potom nic významného nevytvořil. Jenom tenkrát v dubnu za jedinou noc stvořil nesmrtelné dílo a upadl do zapomnění.
V kterém městě se to stalo? A jak se jmenuje kniha, jejíž autor připomněl v sérii krátkých vyprávění několik významných momentů lidských dějin?
Neupadl v zapomnění, alespoň já si pamatuju, že Marseillaisu napsal Klaudius Josef Rouget de Lisle ve městě Štrasburgu. Ale pokud ta kniha není Marseillané od Felixe Grase, tak nevím...
Nejsou to Marseillané. Tohle je útlá knížečka se dvanácti příběhy - každej o něčem jiným, jiné země, jiné časy. Ale ten Strasbourg je správně.
Text příspěvku byl upraven 25.02.21 v 12:12
To ne, tohle jsou všechno popisy skutečných událostí se skutečnými postavami. A je to kniha o dost starší než Marquezovi poutníci, byla napsána mezi válkami.
Ještě napovím, že autor zemřel v době druhé světové války v dalekém exilu - on i jeho žena spáchali sebevraždu. Také stojí za to připomenout, že mu byl posmrtně udělen Řád Jižního kříže.
Text příspěvku byl upraven 25.02.21 v 13:06
Takže Raksa A. uhádla Strasbourg a Koka uhádla knihu. Domluvte se, kdo bude rozdávat.
Jednoznačně to patří Raksa.A, protože zde se přece hádá především geografický údaj, a ten uhodla ona.
Jak myslíš. Tak tedy Raksa A. Haló, haló, Raksa A. tu má jednu nezadanou hádanku. Konec hlášení.
Vložit příspěvek