Nono (aneb štrikovna)


kní
kní 01.03.2015 v 11:59

ELITY, VÝKVĚT A VYVOLENÍ
(Karel Oliva, jazykovědec, sloupek Pátku, magazínu LN, 27.2.2015)

V souvislosti s (údajným) selháním teď veřejným prostorem prolétlo slovo elita. To má původ v latinském eligere, česky vyb(í)rat, vyvolit. Elita je tedy česky asi něco jako vyvolení - a není zřejmě úplná náhoda, že jedna z komerčních televizí si toto slovo zvolila jako titul své pochybné reality show.
Když se totiž po bitvě na Bílé hoře nebo nejpozději po vydání Obnoveného zřízení zemského (1627) rozhodla nezanedbatelná část obyvatel českého království odejít do emigrace, ztratila populace našich zemí právě svou elitu - a jako důsledek ztráty těch nejvzdělanějších a nekulturnějších se pak v češtině vyvinulo porozumění slovu elita, jež je například ve Slovníku spisovného jazyka českého charakterizováno jako zprav. iron. n. hanl.
Inu, i my Češi máme svoje specifika. Takové pojetí je totiž cizí skutečně úspěšným národům, které si svých elit naopak váží - zejména proto, že jejich úspěch je založen právě na nápadech a činech, na vzorcích chování, na hodnotové orientaci a obecně na dobrém příkladu jejich elit. Historicky k elitě patřili příslušníci vládnoucích rodů a šlechta, ale nejpozději s nástupem humanismu se do ní zařadili i vědci, vynálezci a umělci, přičemž šlo podobně jako u šlechty o celé široké rodiny - z uměleckého světa třeba rodina Bachů, z vědy Bernoulliové.
Rodinné prostředí samozřejmě není žádnou skutečně nutnou podmínkou, ale formování mladého člověka v atmosféře příznivé pro umění, vědu, politiku či třeba "jen" pro charakterní životní postoje může být pro jeho budoucí zařazení mezi výkvět národa významným faktorem. Takový proces je ovšem dlouhodobý a generační přesah stálosti prostředí v něm hraje zcela zásadní roli.
Promítnuto do českých poměrů, chybějí nám elity proto, že po staletí neměly z čeho vyrůstat: po jejich eliminaci na začátku třicetileté války se Češi (a Moravané a Slezané, abych je neopominul) stali spíše národem prostých lidí toužících přežít než národem vzdělanců či hrdinů, osvícenství přineslo germanizační tlak (a to zejména na ty schopné), češství 19. století se pak zabývalo daleko více vzdorným bouřením Rakouska než konstruktivním budováním vlastních struktur, první republika netrvala ani dvacet let a dvě totality po ní usilovaly o důkladné vykořenění všeho, kde vytušily jen stín podezření, že by mohlo něco cenného vyrůst. A těch 25 let od Listopadu je pořád o patnáct méně, než potřebovali životem v Egyptě zkažení Izraelité na to, aby směli vejít do země zaslíbené. Navíc dnešní společnost i její materiální podmínky jsou s tvrdou školou kočovného života v poušti nesrovnatelné a v neposlední řadě kvůli takzvanému boloňskému procesu my starší a odpovědní sami tragicky podtrháváme nohy výchově těch, kteří by se jednou mohli stát pozitivně, neironicky a nehanlivě chápanou elitou národa.
Ale já doufám, že tu ještě alespoň těch patnáct let vydržím a dočkám se Nobelovy ceny pro českého fyzika, chemika, biologa či lékaře, Fieldsovy medaile pro českého matematika, Oscarů pro české režiséry. A politiků, kteří si uvědomí hlubokou platnost myšlenky francouzského sociálního psychologa Gustava le Bona, jenž v knize Psychologie davu napsal, že demokracie se nebuduje sestupováním elit na úroveň davu, ale povznášením davu na úroveň elit.

nokid
nokid 04.03.2015 v 23:11

Kupodivu zcela souhlasím. Většina bohužel pohrdá hrdiny, ale měla by si jich vážit...

kní
kní 12.04.2015 v 12:54

Zápisky z Abcházie (český vědec na cestě po zemi, kterou již více než 20 let ovládají Rusové)

z reportáže Bohuslavy Binky, vedoucího katedry environmentálných studií FSS Masarykovy univerzity, z cesty do a po Abcházii, uveřejněné v LN 11.4.2015:

Čeští podporovatelé putinovského Ruska by si měli udělat výlet do Abcházie, kavkazské země, která se v 90. letech s ruskou pomocí odtrhla od Gruzie.

... Od okamžiku, kdy jsem se vrátil, stále přemítám o české levici, ke které se svým způsobem hlásím. Nejčastěji přitom myslím na levicové politiky a novináře, kteří dokážou kombinovat slova o zájmu prostých lidí s podporou politiky současné Ruské federace. Buď o situaci lidí v zemích, kde putinovské Rusko uplatňuje svoji moc, nic neví, nebo ví a schoulený Abcházec nevpuštěný do vlastního státu pro ně nic neznamená (autor naráží na svůj zážitek z gruzínsko-abcházských hranic, kde viděl, jak jednoho Abcházce s platným cestovním pasem i povolením pro vstup do Gruzie ruský příslušník FSB vykázal zpátky se slovy: "Dva měsíce v Gruzii? Tak to tě tu už nepotřebujeme - zmiz si tam, kde se ti tak líbí!" - a Abcházec pouze odstoupil pár kroků, sklopil halvu a začal trpělivě čekat, jestli se cizí státní příslušník slituje a pustí ho do jeho vlastní země). Miloš Zeman v rozhovorech pro ruskou státní televizi, Michal Hašek na svém facebookovém profilu, komunističtí poslanci Vojtěch Filip a Miroslav Ransdorf ve většině svých vyjádření vlastně nejvíc ze všeho popírají, že jim kdy o nějakého "obyčejného člověka" šlo. Podpora Putina dnes je totiž rovna podpoře režimu, který s obyčejnými lidmi zachází mnohem hůř než tolik kritizovaný kapitalismus.
Stejně nepochopitelná je pro mě ovšem i ta část české pravice, jejímž hlavním cílem je přes realitu mizející Ukrajiny rozbití Evropské unie. Je pravda, že Rusko (či Abcházie) nemá štědrý systém přerozdělování, to ovšem neznamená, že v něm vládne volný trh libertariánského střihu. To, co nabízí, je policejně-vojenský režim, kde každý důstojník znamená mnohem víc než ten nejschopnější podnikatel nebo liberální myslitel.
Nejtragikomičtěji ovšem působí bývalý prezident Václav Klaus, který v textu pro svůj tank (myslím, že slovo think je v této souvislosti nadbytečné) ohledně situace na Ukrajině píše: "situace (na Ukrajině) je do značné míry produktem problémů Západu, jeho ztrácející se identity, jeho ekonomické stagnace, jeho kulturního a civilizačního úpadku", proti kterému stojí "sílící Rusko", které "našlo svou identitu". Interpretovat současný život v České republice jako "kulturní a civilizační úpadek" a život v Rusku či Rusku podléhající Abcházii jako "nově nalezenou identitu" s pozitivním znaménkem může jen člověk, pro kterého realita neznamená už vůbec nic.

kní
kní 29.09.2015 v 18:12

"Trenýrky na Hradě mě potěšily" (kousek z rozhovoru s Liao I-wu, čínským spisovatelem a disidentem z dnešních LN, na celý je odkaz u Liaa):

* LN A jak by popsal následující scénu: náměstím, kde tekla krev "výtržníků", se znovu valí tanky. Nepíše se červen 1989, ale září 2015 a vojenské přehlídce nepřihlíží jen Si Ťin-pching či Vladimir Putin, ale také český prezident...

Proti japonským okupantům bojovala v prvé řadě Čankajškova armáda. Váš prezident zřejmě tento historický fakt buď nezná, nebo jej opomenul, a místo aby oslavil konec druhé světové války na Tchaj-wanu, kde byli oceněni skuteční hrdinové, jel do Pekingu a účastnil se tamní přehlídky branné moci - která je mimochodem v naprostém rozporu s oslavou míru. Překvapilomě, že v Evropě existuje nějaký prezident, který chce patřit do společenství Si Ťin-pchinga. Chce snad i on být diktátorem? Pokud ano, vybral si skvělé místo, kde se učit. Na stabilizaci společnosti má Čína jednoduchý recept: spojení státního kapitalismu a diktatury. V represích máte volnou ruku, můžete umlčet všechny nepohodlné hlasy a diktovat veřejný diskurz. A k tomu peníze podporují vaši neomezenou moc mamonem - skutečný ráj! Navíc, v Číně se teď dbá na oživování tradice a naší nejkrásnější a největší tradicí je už od dob císařství korupce. Pokud to vašeho prezidenta táhne právě tam, může se přiučit opravdu hodně. Pro českou společnost to ale není moc dobrá zpráva. Potěšily mě nicméně červené trenýrky, které zavlály nad Pražským hradem - když si čeští umělci mohou dovolit takový kousek, je to důkaz, že žijete ve skutečné demokracii.

* LN I Číňané se shodují, že milují demokracii - a zároveň dnes mnozí z nich prohlašují, že milují "velkého tátu" Sia, od Maa údajně nejmocnější hlavu státu. Jak vnímáte současného prezidenta Číny vy?

Říkat, že milujete demokracii a zároveň silného vůdce, kterého chcete následovat, je protimluv. Demokracie je v naprostém rozporu s kultem osobnosti, musí mít možnost ptát se a zpochybňovat, jinak nemůže zdárně fungovat. Jisté je, že od smrti Mao Ce-tunga generální tajemník Si přesvědčivě vítězí v počtu uvězněných lidí - a to nejen známých "tygrů a mušek" neboli korupčníků, ale také těch, kdo ve veřejném prostoru nějak projevují své svobodomyslné, a tudíž nepohodlné názory. Těžko odhadnout, jaké kroky má Si Ťin-pching v plánu a jak je chce proměnit ve skutečnost, ale myslím, že jeho nástup přinesl Číně znepokojivou změnu. To, jak úspěšně soustředí moc do svých rukou, je z mého pohledu velmi nebezpečné.

kní
kní 27.03.2016 v 11:04

několik drobniček z knihy Nialla Fergusona Britské impérium (cesta k modernímu světu):

"...celý život špatně viděl a byl tak špatným střelcem, že svým loveckým psům dal jména Prásk, Vedle a Hergot."

"Co si také měli myslet o člověku, který hrál tenis v 'těsně upnutém redingotu a v cylindru'?"

"Zdá se ... že jsme dobyli a zalidnili polovinu světa v záchvatu roztržitosti."

kní
kní 03.04.2016 v 12:10

ROZSVÍTÍ SE MILIARDA LAMPIONŮ

Podle expertů jsou reálné výsledky čínské vrcholné návštěvy (v ČR) spíše chabé. Jak však praví staré čínské přísloví, důležité věci se skrývají pod hladinou, a když je čas, vykvete z bahna květ krásného leknínu.

Za takový rozkvétající květ lze považovat zatím tajný plán na zřízení Nebeské akademie meditačních bojových umění v klášteře na Strahově. Krycí název Nefritová želva.
Zájem Číňanů o přestavbu kláštera v akademii byl pravým důvodem jinak nelogické návštěvy Strahovské knihovny, při níž prezident Zeman tvrdil, že chce čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi ukázat rukopis Dalimilovy kroniky, o kterou čínský host projevil zájem. Průhledná záminka měla zastřít skutečnost, že šlo o obhlídku objektu a o přípravu jeho převzetí.
Podle uniklých informací plán počítá s tím, že na kopci nad Prahou vyroste na hřbetě želvy obří pagoda, která bude dominantou pražského horizontu. Staré barokní budovy konventu budou upraveny tak, aby už více nepřipomínaly klášter Potála v tibetské Lhase, neboť to u Číňanů vzbuzuje nepříjemné pocity.
(...)
Současní obyvatelé kláštera, premonstráti, si budou moci vybrat, zda se nechají přeškolit v kurzech bojových umění, nebo klášter opustí, ať dobrovolně, či nikoli. "Máme s tím dobré zkušenosti," svěřil se, ve zjevné narážce na 50. léta, prezident Zeman čínskému hostovi, který dal úsměvem najevo, že oni také.
(...)
Vrcholem večeře (na počest čínských hostů) bylo, když šaolinští mniši postupně rozbíjeli tlusté ebonitové tyče o hlavu mluvčího Jiřího Ovčáčka, který držel a držel. Z toho lze soudit, že Ovčáček již výcvik absolvoval a je tajným mnichem s velkým posláním. Stane-li se vám, že se s ním potkáte, bez obav a váhání o něj zkuste něco přerazit. Je to bezpečné a nestane se mu nic.
Prezident Zeman je sám velký příznivec orientální meditace a duchovních cvičení. Je schopen dlouhé minuty zadržovat dech, nasávat vůni vonných tyčinek a pak ji do okolí šířit prouděním vzduchu z uší. Zvládne též pohybovat hlavou tak pomalu, že pohyb nelze běžným okem zachytit.
Je v těchto věcech spíše samouk, nejvíce duchovních cvičení prováděl na Vysočině, kde vlivem jeho spirituální radiace zmizeli z okolí jeho chalupy jedovatí hadi a nejedlé houby se proměnily v jedlé. Po vzoru zakladatele kung-fu, ctěného Bódhidharmy, byl schopen tři roky hledět na jednu prasklinu ve zdi a pak sedm let sedět v jedné pozici jen v bederní roušce. Tím mohutně zesílily jeho fyzické i duševní schopnosti, které mu slouží k práci na rozkvětu národa.

Jiří Peňás, Lidové noviny, 1.4.2016


kní
kní 03.09.2016 v 14:32

O velikosti
(Jen malý člověk nepřekročí křivdy ani nad rakví)

Miloš Zeman je veliký muž. Měří takřka metr devadesát, jeho hlas ve sněmovně vždy hřměl jak bouře, z vysmívané ministrany jménem ČSSD vybudoval zásadní politickou sílu. Byl jejím prvním předsedou sněmovny, prvním premiérem a podařilo se mu dobýt i Hrad. Veliký muž, jenž nedovede překonat nízkost své povahy.
Ne, nelze se panu Zemanovi divit, že neměl k Věře Čáslavské nejlepší vztah. Bylo to paní Čáslavská, kdo výrazně podporoval jeho soupeře Karla Schwarzenberga. Byla to paní Čáslavská, kdo mu v živém televizním vysílání vyčetla podporu od komunistů. Byla to paní Čáslavská, která do něj opakovaně zajížděla: ani coby čestná předsedkyně ČOV nedokázala přijít na slavnost, protože, jak pravila, "má svobodomyslná povaha mi nedovolí, abych navštívila současný Hrad, z jehož prostor je vysílána jen negativní energie". V rozhovoru pro tento list před dvěma lety byla pak i krutá: "Vždyť tahle země od jeho zvolení jen přešlapuje na místě. Nejprve pomohl složit vládu, aby hned nato jmenoval své kamarády a stoupence do vlády, která ani nedostala důvěru parlamentu. A po neúspěchu své protežované strany ve volbách vše jen úmyslně protahuje. Podle mne jen on tou brzdou. Co už za svého vladaření nadělal trapasů, třeba u klenotů." Řečeno hantýrkou prvňáčků: Ona si začala a nebyla vždy úplně fér. Jenže kdo neunese kritiku, nechť nevstupuje na veřejné kolbiště. A už vůbec by neměl kandidovat do prezidentského úřadu.
Hradu trvalo celých dvanáct hodin, než se odhodlal ke kondolenci, která obsahovala jedinou větu: Její mimořádné sportovní úspěchy zůstanou navždy v myslích nás všech. Problém vyjádřené soustrasti je zjevný: mimořádná síla a mezinárodní respekt paní Věry nestály jen na sportovních úspěších, ale právě v kombinaci sportovních úspěchů a občanských postojů. Zejména v roce 1968 a v průběhu normalizace.
Miloš Zeman, stejně jako Věra Čáslavská, podporoval reformní pražské jaro 1968. Oba si vysloužili nelibost režimu: paní Čáslavská žila v izolaci a chudobě, panu Zemanovi byla odepřena lukrativní místa. Paní Čáslavská na rozdíl od pana Zemana za posledních padesát let ani jednou neměnila názory - možná i to současného hradního rezidenta iritovalo. Ale nedokázat překonat osobní a politické antipatie ani nad rakví?
I v dobách své gymnastické slávy měla paní Věra pouhých 160 centimetrů. Více naznačovati netřeba.

Petr Kamberský, LN, 2.9.2016

Text příspěvku byl upraven 03.09.16 v 14:32

kní
kní 14.10.2017 v 10:08

Dovolím si parafrázovat klasika: Politika, politika, proč se nás tak mocně týká?!
Ano, týká se nás všech, i těch z nás, kteří se o ni nezajímají. Ona se totiž zajímá o ně, proto by bylo dobré, dávat si na ni pozor a nestrkat před ní hlavu do písku (mohla by nás nenaknout).

Volby se blíží a polovina národa váhá. Zvláštním druhem váhavosti vyznačují se pak prvovoliči, kteří by třeba i volili, ale protože nesledují politické dění průběžně, mají spoustu zvídavých otázek, na které se nesnadno hledají odpovědi. Třeba:

O co tady jde?
Proč je to sakra tak důležitý?
Kde mám brát informace?

- na které se pokouší dávat stručné a vtipné odpovědi TAHLE KNÍŽKA JE O VOLBÁCH.
Je sice z dílny TOP09 (což pro někoho může být na závadu), přesto - proč do ní nemrknout?:

https://www.top09.cz/volby/2017-poslanecka-snemovna/nova-kniha-top-09-o-volbach-a-nejen-o-nich-23204.html

Jacck
Jacck 14.10.2017 v 10:16

nerozhodnutým bych asi doporučil volební kalkulačku
https://volebnikalkulacka.cz/
u mně osobně je tím naprosto nejdůležitějším faktorem zahraničně-politická orientace dané politické strany, tj. můžu odepsat všechny ty Robejšky, Okamury, Piráty (v programu vystoupení z NATO, někteří členové jezdí na proputinské mítinky), Strany svobodných oslů, Důchodce za Zemana atd. Jakmile má někdo v programu vystoupení z EU, není to pro mne volitelná strana, protože je to nejspíš kremelský projekt.

kní
kní 14.10.2017 v 10:42

Pozor - Piráti NEmají v programu vystoupení z NATO - a ty proputinovské mítinky - ve skutečnosti to byly proputinovské názory zlínského lídra Giuseppe Maiella - není to nic celopirátského a programového.

kní
kní 15.10.2017 v 14:32

z komentáře Erika Taberyho (Respekt č. 41) Kdo za co může - láska a nenávist v české politice, kde se autor nejen zamýšlí nad tím, že jemnější odstíny se poslední dobou z debat o politice ztrácejí, ale navrhuje docela rozumné postupy, jak se pokusit v politice/politicích se trochu vyznat (pokud jsme ochotni ji dlouhodobě sledovat):

Politikům svěřujeme moc, která je zneužitelná. Podlehnout svodům může kdokoli, proto je třeba opatrnost i u lidí, kteří jinak budí sympatie. Není v lidské moci předvídat události, takže se velice snadno můžeme splést. Abychom toto riziko eliminovali je třeba věnovat velkou pozornost jednomu faktoru - konzistentnosti politiků a jejich stran. S tím, že pokud někdo náhodou přijde se zajímavou myšlenkou, ještě to nemusí nic znamenat, stejně tak jako ojedinělý přešlap.
Také dlouhodobé působení na politické scéně (které samozřejmě znamená i delší seznam těch ojedinělých chyb) nemusí znamenat, že staré je potřeba vyměnit novým za každou cenu. A naopak - u nových subjektů nemáme jistotu, jestli nepřicházejí s něčím horším.
Na co bychom se při svém hledání měli zaměřit: Není podstatné, jestli se v nějaké straně najde moula, který říká podivnosti, ale jaký je většinový názor toho uskupení a jak se s těmi podivnostmi vyrovnává. Skandály potkají každou stranu, ale když nastanou, reaguje rychle a adekvátně? Pokud jí pravidla komplikují vládnutí, dokáže je i tak ctít. Uvědomuje si křehkost našeho zapojení do klíčových struktur, jako jsou EU či NATO, takže si s těmito tématy nehraje podle nálad veřejnosti? Nestaví svou kampaň na neustálém hledání nepřátel, vyřazování někoho ze společnosti a nevyvolává mezi lidmi strach? Zachovává si vnitřní svobodu debaty, kde i momentální šéf může být za chvíli kvůli svým případným pochybením řadovým členem?
Nehledáme někoho, kdo za nás vyřeší problémy této země. Hledáme ty, kteří je budou chtít řešit s námi. Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude říkat, jak máme žít. Potřebujeme politiky, kteří budou respektovat, že třeba chceme žít jinak. Nedoufáme v příchod udatného zachránce. Doufáme v příchod dobrého správce.

kní
kní 16.10.2017 v 18:58

'Polnice zní a Blaničtí podřimují - aneb - Republiku čekají další volby. Už posedmé v řadě "tentokrát osudové"' - popisuje a rozebírá v obsáhlém článku (sobotní LN, příloha Orientace) pěkně přehledně a jasně Petr Kamberský. Připomíná, že jako "osudové" se nám hlasování předáci pokoušeli prodávat už v roce 1992, 1996, 1998, 2002, 2006 i 2010. Osudové často byly - hlavně pro stranické věrchušky.

kní
kní 18.10.2017 v 18:03

Předpověď: překrásné dny této etapy takzvaného babího léta přinesly 75 teplotních rekordů. Krásně má být nejméně do čtvrtka. V pátek se počasí začne kazit, což by mohlo prospět volební účasti.

Text příspěvku byl upraven 18.10.17 v 18:17

kní
kní 18.10.2017 v 18:13

Těžko bychom hledali utrápenějšího tvora, než je český liberální volič - neustále zklamáván stranami, na něž má nároky vyšší než ostatní voliči na své politiky, a neustále sužován pochybami, zda jeho favorité překonají pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny.

kní
kní 19.10.2017 v 18:21

Jak tak čtu toho O'Briana (Aubrey & Maturin - alias Master and Commander), kde Stephen Maturin je po matce poloviční Katalánec (po otci Ir, obojí - jestli se nepletu) a přívrženec separatistického hnutí už tehdy, na přelomu 18. a 19. století, vzpomněla jsem si na článek Jiřího Soboty "O katalánském utrpení - Proč Španělsko a Evropa nemohou vyslyšet pláč Barcelony" z minulého Respektu, kde je pár nepříliš v tisku zdůrazňovaných faktů: Katalánští nacionalisté sice vyhlášení referenda vydávají za navýsost ušlechtilý projev touhy po vyslyšení hlasu lidu, ve skutečnosti se však jedná o politický úskok. Jeho podstatou je skutečnost, že tamní separatistické strany nikdy v žádných volbách, a dokonce ani ve dvou neoficiálních referendech, nezískaly důvěryhodnou většinu, jež by vyhlášení samostatnosti dodávala legitimitu. (...) Katalánci se ale definují především jazykově a katalánština je ve skutečnosti řečí zhruba třinácti a půl milionu mluvčích. Ti žijí také v sousední Valencii, na Baleárských ostrovech, v Aragonii, obývají souvislé území jižní Francie, katalánsky se dokonce mluví v jednom z měst na italské Sardinii.
I kdyby byly dnešní politické ambice katalánských separatistů naplněny zcela bezbolestně hned zítra, hra může kdykoli pokračovat. Ne hned, ne za rok, ale byl by téměř zázrak, kdyby si dříve či později někdo s planoucíma očima neuvědomil, že za hranicemi nového státu žije pět milionů soukmenovců, jejichž práva nemají dostatečné zastání. ...

kní
kní 19.10.2017 v 18:47

Ještě jednou předvolební "Tahle knížka není pro starý":
https://www.top09.cz/volby/2017-poslanecka-snemovna/nova-kniha-top-09-o-volbach-a-nejen-o-nich-23204.html

kní
kní 19.10.2017 v 18:52

a volební kalkulačka (vyšli mi Zelení, Piráti, Starostové, TOP09...)
https://volebnikalkulacka.cz/

kní
kní 20.10.2017 v 09:18

Hmmm, tak Okamurovská diskuze byla zcela smazána. To mi tedy nepřijde příliš košer vůči diskutujícím. Byla přece vedena slušně. Že mi byl smazán můj příspěvek mi opravdu vadí.

kní
kní 20.10.2017 v 09:53

Rýžový nákyp

Všichni vás přesvědčují, abyste šli k volbám, a už vás tím štvou? Proč? Přijdete-li do restaurace, také počítáte s tím, že si musíte něco vybrat. Je to hloupý příklad? Dost možná ano, ale pokud zůstanete doma, tak si po volbách nestěžujte, že jste dostali rýžový nákyp místo řízku.
Volební účast u nás klesá od prvních svobodných voleb, je nižší než u našich západních sousedů a každý druhý, se kterým se bavíte, vám řekne, že není koho volit. Ale vždycky si vybrat můžete, určitě přinejmenším víte, co rozhodně nechcete.
Někdo tu vládnout bude a vždycky je lepší, když o tom rozhodne co nejvíc z nás. Sice asi nevybíráme všichni úplně racionálně, ale do každé volby se naše (třeba skrytá) přání a priority promítnou. Nevíme, co politici nakonec prosadí, co jim dovolí okolnosti a zda nám docela sprostě nelžou. Ale naše účast ve volbách nám může být ráznou pobídkou pro to, abychom v případě nespokojenosti vyšli do ulic. Třeba pod heslem: Já si ten nákyp neobjednával.
(Martin Zvěřina, dnešní sloupek LN)

kní
kní 20.10.2017 v 14:47

Český volební systém do Poslanecké sněmovny je velice specifický. Zvýhodňuje zejména velké strany. Ve všech dosavadních volbách do dolní komory platilo, že výsledkově první dva subjekty skončily poměrně těsně za sebou. Letos může být situace odlišná. Tratit mohou architekti, kteří současný volební systém na začátku milénia v době opoziční smlouvy vyprojektovali.

Jacck
Jacck 21.10.2017 v 16:14

zatím ty výsledky voleb vypadají celkem děsivě - Česko hnědne a rudne a skáče na lep populismu. Babiš se dřív nechal slyšet, že povládne klidne s komunisty. Takže nám tu bude vládnout Babiš + SPD + komunisti. Demokratické a západně orientované strany prohrály na celé čáře. Babiš pokud vím Rusko ani Putina nikdy otevřeně nekritizoval a jen se opatrně vyjádřil, že sankce nejsou pro Evropu výhodné. Smutný výsledek, smutná vizitka tohoto národa.

kní
kní 21.10.2017 v 17:28

None, návštěva!

kní
kní 21.10.2017 v 17:29

Já jsem dosud stále přilepená na https://volby.cz/pls/ps2017/ps2?xjazyk=CZ
kde TOP09 právě přelezla 5 % a ANO se aspoň šoupne pod 30

kní
kní 21.10.2017 v 17:35

No a KSČM 7,88 - to tu eště nebolo

kní
kní 21.10.2017 v 17:59

Jan Farský (to myslím byl) pravil (přibližně), že nás čeká období zajímavých politických komentářů



Vložit příspěvek