Nightlybird´s YJ Night pub

elfos - já tě vítám, také jsi ranní ptáče. Kvalita knihy je pojem hrozně ošidný - alespoň pro mě. Možná ale, že jsem nepoužil úplně správný výraz. Měl jsem na mysli knihy, potažmo jiná umělecká díla, která zkonzumujeme (přečteme si je, prohlédneme, poslechneme) a pak řekneme "zajímavé", protože je to jediný výraz, který nás napadne a hrozně se divíme, že všichni okolo říkají také "zajímavé" a přemýšlíme, co se jim na tom mohlo líbit, co nám uniklo (nic jim neuniklo, také tomu nerozumějí a nechtějí to dát najevo). Nedočtených knih nemám mnoho. Jsem čtenář zavilý a musím se s knihou poprat. Otázkou zůstává, jestli mi to, že knihu přemůžu, něco dá. Asi ne. Odškrtnou si knihu je stejné jako ji odložit nedočtenou.

Děkuji, s-readere. Ano, chápu, co jsi měl na mysli. A teď jsem si vzpomněla, jak jsem, pár dní tomu, četla nějaký text. Byl psaný tak ryzí intelektuálštinou, že po prvních dvou větách už šel mimo mě.. naprosto jsme se s autorem toho textu míjeli. Dokonce už ani nevím, čeho se vlastně týkal - jen tuším, že se to dalo říct prostěji a výstižněji. ---- Nu, půjdu zas, ať neruším klid a odpočinek zdejšího osazenstva a nočních tvorů, hodina pokročila a nabrat síly na noční rejdy je třeba. Pokojný spánek a modrozlatý den.

.......na přání majitele nočního klubu tedy odcházím do suterénu a debatu o braku končím...............škoda, je totiž mnoho krásných braků

Přeji hezký večer :)
Změnu tématu vítám. Sice jsem zřejmě zatím žádnou moc intelektuální knihu nečetla (asi si hodně vybírám abych tomu rozumněla). Avšak i tak občas použiji pojmem "zajímavé", třeba u trilogie Jeho temná esence. Takže tímto to z mé strany končí.

Nedočtené knihy mám zřejmě jen 2 (aspoň ty, na které si vzpomenu). První je nedočtená už hodně dlouho a nikdy ji nedočtu, je to nějaká Lanczovka, zjistila jsem, že mě neláká. Další knihou je Zlodějka knih, když jsem byla v půlce, tak jsem ji musela vrátit, bohužel nemohu říci, že bych z toho měla nějak moc velkou ujmu. I tak jsem si ji teď znovu půjčila, tak jsem zvědavá, jaký názor ve mě zanechá po přečtení až do úplného konce.

s-reader – starý brachu, jako obvykle máš pravdu – diskuse, která se točí dokola jako vír, přípomína zvětralé šampaňské, také ztratila svoji lahodnost a chuť. Řekla se tady řada názorů, třeba bude některý správný. Pokud jde o tvůj nápad s „nestravitelným uměním“, myslím si, že se dostaneme do obdobné situace. Kolik lidí tolik názorů. Jinak se obávám, že nastane situace, jako když se někdo upšoukne v tramvaji – všichni koukají okolo sebe a nepřizná se nikdo. Pokud by se to vzalo v obecné rovině, tak se snad někdo přizná, že nesnáší třeba vážnou hudbu, nebo že se mu nelíbí kubisti, nebo … a pod. Jakmile by ale mělo dojít na nějaký světový literární klenot – nevím, nevím, jestli bude mít někdo dostatek morální síly, aby prohlásil, že autor je naprostý debil a kniha je slátanina, která normálnímu duševně zdravému člověku nemůže poskytnout nic, než chuť intenzivně zvracet a že nechápe co za lidi to mohou číst. Možná sis všiml, že je řada čtenářů, kteří uvádějí jako své oblíbence knihy diametrálně odlišné – uvedu příklady; Hoši od Bobří řeky x Mein Kampf, Stmívání x Proces – a tato skutečnost ve mně vzbuzuje dojem, že uvádění určitých knih naprosto neznamená, že je dotyčný četl, ale že si myslí, že by měl tvrdit, že je četl, aby nebyl za nekulturního blba. A teď jsem si všiml, kolikrát jsem použil „že“ v jednom souvětí, takže mohu přiznat následující skutečnosti: na operu mne dostanete jedině omráčeného, svázaného a pro jistotu s roubíkem, když slyším tříčárkované c, tak se osypu, kdybych potkal na ulici babu, která stála modelem Dalímu nebo Picassovi, zdrhám tak, že ten černej kluk, co drží svěťák na krátké trati, by dočista zbělel závistí ( a cestou bych trousil bobky, jak ten králík v Daleké cestě za domovem), teď už nemám na svém intelektuálním imige co pokazit. A zcela odpovědně prohlašuji, Joycovu knihu Finegans Wake nebudu nikdy číst, i kdyby ji přeložil třeba Lojzík Skoumal. Ať jsem za pitomce, ať. Třeba blbý, ale jinak duševně zdravý

Pajonek: Varovat přátele před hrozícím nebezpečím je dozajista povinnost každého slušného člověka, kterým dozajista jsi a proto doufám, že nás zavčasu upozorníš na úskalí skrývající se v jistých knihách. Kdo jiný by to měl umět odhadnout lépe než profesionál, byť v.v.

Obávám se, že máme v tomto okamžiku pravdu oba dva. Pochybnosti o tom, že jsem navrhnl schůdné téma jsem měl už včera a prohloubily se ještě večer, když jsem se začetl do další intelektuálovštiny a opět si připomenul, jak neomezeně se dá názory a pohledy na umění žonglovat. Povídat si na takové úrovni nemá smysl, chtělo by to něco zábavnějšího, jedním z důvodů, proč čteme, je přece zábava a nechat si předepisovat to, máme-li se stydět za to, že se bavíme knihou, kterou někdo označil za masscult, midcultt nebo kýč. Včera jsem se kupříkladu dověděl, že Vládci loutek (Heinlein) je návod k honu na čarodějnice a je to jasná symbolika (už je to nějakou dobu, co jsem to četl a žádnou čarodějnici jsem se podle tohoto návodu upálit nepokusil a tu symboliku jsem očividně nepochopil, zřejmě ani sám autor). Čili, zapátrejte ve své paměti a raději napište, co vás v poslední době (nebo vůbec v nějaké době) výrazně pobavilo, potěšilo, nehledě na to, jaký názor na kvalitu knihy se nám pokouší kritika vnucovat.Nu, já si dočtu Křesadla a poohlédnu se po nějaké lehké literatuře, která mi trochu omete prach z mozkových závitů a vyžene pavouky.
nightlybird - na operu si občas zajdu rád, soprán mi uši nerve.

Doufala jsem, že mě potěší Vejce a já, ale zjistila jsem, že to není pravé ořechové pro mě, tak jsem to bohužel vrátila nedočtené a znovu zkouším Zlodějku knih. Zatím jsem trochu překvapená, že se mi to čte zlehka a zaujme (třeba je to i vlivem již zmiňované knihy, nebo tím, že už se nemusím učit a nejsem tolik časově omezena.

Zároveň jsem si půjčila Vedlejší účinky a Sbohem buď, má lásko tak uvidíme.

Kniha u které jsem se v poslední době zasmála byla P.S.:Miluji tě (aspoň tato kniha se mi vybaví). Ale kniha, které mě úplně pohltila a díky níž jsem se pak na Města koukala jinak byl Zlatý kříž od Renčína (teď nedočkavě čekám na třetí díl). Díky prvnímu dílu, je Runový meč pak dechberoucí.

Z opery mám strach, že bych nerozumněla, mám raději činohru. Vůbec mě nelákají díla Kinga a Coelha, místo nich dám raději přednost literatuře pro větší děti.

Andrys: Vejce a já, to je taková Halina Pawlovská v americkém vydání, je to na povrchu zábavné, ale to je vše. Nedivím se ti, že jsi od toho utekla. Sbohem buď, lásko má - to jsem četl před několika dny. Vyprovokovala mě k tomu zcela nesmyslná anotace na jiném webu. Ve věku, kdy jsem četl detektivky, jsem tuhletu knížečku přečetl nesčetněkrát, byla to taková má obsese. Málokdy se stane, že je detektivka zároveň literaturou.
K opeře si člověk někdy vybudeje vztah. Byl jsem v létě na Prodané nevěstě v Litomyšli (Smetanova Litomyšl) a byl to ten nejúžasnější letní zážitek, který zastínil i dovolenou u moře. Velká část toho žážitku byla v tom, že jsem viděl úplně obsazené hlediště naprosto nejrůznější směsí publika.
Když někdo mluví nadšeně o nějaké knize, inspiruje mě to k tomu, abych se alespoň podíval, co je to za knihu, někdy i k tomu, že si ji přečtu - přínos diskusí.

Vidím, že se kšefty hýbou, i když poklimbávám za pípou. Tak to má být.
s-reader - ten příměr se mi tak líbil, že si musím sehnat fotku Betty, jestli tam není i fyzická podobnost.Heuréka - a víš, že je!!! A ke knihám z diskuzí - mám nachystáno ze svého poletování a s hrabání se ve své knihovně nejmín 50 titulů, které bych měl nejspíš přečíst a takových 15 autorů, na které bych se měl podívat - buď přečíst znovu, pro oživení, nebo slupnout to, co ještě nevím jak chutná. Nevím ale jak to postíhám, jsem s časem nějak naštíru. Posílal jsem ti řeči na toho starého Odyho, co tomu říkáš (pokud to došlo)?
Andrys - jó, Filípek Marlowovic je můj zlatý chlapec. Jsem zvědavý jak se ti bude líbit. Knížka se nedá s filmem vůbec srovnávat (něco s ním bylo zfilmováno, nevím ale co, vím jen, že se mi to vůbec, ale vůbec nelíbilo).

nightlybird: článek mi přišel, autor má na knihu velmi nadšený a inspirativní pohled. Uf, uf, zase to vypadá, že po takovém vzpružení vezmu Joyce do ruky a přečtu si další část. Nevím kterou, je to nakonec jedno. Kniha se rozvaluje na schodech do podkroví, prozíravě jsem ji nedal do knihovny. Každopádně díky za ten článek, je výborný, i když mě vede k takovým nepřístojným činům.

Abych nezapomněl, s tou Betty je to zajímavé, nikdy mě nenapadlo dívat se na její fotku, ten příměr byl jen instinktivní, ale pobavilo mě to. Kámošky paní Betty by asi s tím hodnocením nesouhlasily, ale tady jsem pod ochranou diskuse, kam zajisté nechodí, takže jsem v snad bezpečí.

Achtung! Dej si bacha na Odyho i na případné fanynky Bettyny. A vzpomeň si, cos mi říkal o stopach na netu.Nepřítel nikdy nespí. A já jsem se vytočil při vkládání Fitzgeralda - dostavila se zrada software a tak jdu hodit chrupku.

jsem starej, ale porád silnej....na Bettynku mi nesahejte !!! krásně načetla Vejce svým prokouřeným a propitým hlasem Jarka Adamová.............

pajinek: Jauvajs! Tak to jsem schytal z úplně jiné strany, než jsem čekal!

........dal bych nové téma /ale jsem starý a možná už senilní a vlezlý - tak si někdy povzpomínám/ - takže, každý čtenář něčím začal, co mu na celý život utkvělo v paměti......... mě jednoznačně Robinson Crusoe...... o dalších knihách později, pokud se téma chytne

Nechci se opakovat po Pajonkovi, ale i u mě je to titul Robinson Crusoe. Moje srdcovka z dětství, četl jsem několikrát.

Tak to já zase vzpomínám na Trosečníky z vlaštovky od Ransoma.

Já se z toho picnu! Sotva člověk odskočí do sklepa narazit sud, hned mu tady nalezou kunčafti (kecám, potřeboval jsem trochu pohovět tělu a drobátko si orazit). Tak vás teď proberu hezky popořadě.
s-reader : Co jsem ti říkal – v pubu máš držet hubu. Jak se otřeš jazykem o něčí starou lásku, hned ji koupíš mezi rohy. A pokud sis pro mne chystal nekrolog, tak předčasně – my noční ptáci se dožíváme vysokého věku aniž o tom skřehotáme. Fakt je ale ten, že jsem měl poslední dobou frmol a byl jsem v jakémsi útlumu, tady jsem se jen tak kouknul, jestli se něco zásadního neděje, opravil nebo doplnil pár drobností na které jsem v databázi náhodou narazil (a že tady je chyb požehnaně) něco málo přidal a zase mazal dál. Koukni se pak na mejl, něco ti ještě dnes pošlu.
pajonek : Dědku nefňukej, stáří je stav mysli, s věkem to nemá nic společného. A senilitou se neoháněj, kdybys viděl mého 90tiletého tchána – to bys čučel na drát, to bys teprve poznal, co je senilita („ Co je dneska za den? – Už budeme obědvat – já jsem dnes ještě nesnídal!“ atp. Senilní (zatím) nejsem ani já a to jsem obrostlý mechem a lišejníkem, mám hebký distingovaně prošedivělý vous po pás, za sebou „tři malé mozkové příhody“, jak tomu říkají doktoři lékaři úsměvně, nicméně si nestěžuji. Koneckonců proč? Chodím po svých, nejsem na vozíčku, pemprsky nosit nemusím – tak na co si stěžovat? Že mi paměť občas funguje jak LP přes které někdo přejel hřebíkem. No a co? Je spousta jiných, kteří si pamatujou kulový jen proto, že nestačili nic prožít. Když já na něco zapomenu – žádná trága, pořád mám na co vzpomínat! Jak známo „Víno je mléko starců“ a „Vzpomínky jsou drogou dříve narozených“.
A pro vás všechny, kteří jste se tady vyznali ze svých prvních (možná i dětských ) lásek :
Jako dítko jsem bydlel v malé vísce. Nebyla ale tak malá, aby neměla obecní knihovnu, což byla místnost cca 5x4 m s jedním oknem a dveřmi, jinak obestavěná regály s knihami. Když jsem ji celou přečetl systémem A – Z ( na vrchní regály jsem nedosáhl, knihovník mi musel půjčovat svoji židli), což bylo asi v 11 letech, musel ten dobrý muž rozšířit půjčování i na svoji osobní knihovnu ( měl ve stodole na hambálkách sklad knih vlastních, knih vyřazených z fondu knihovny pro zchátralost či nepatřičnost ( o tom by vám jistě mohl pajonek vyprávět hororové historky z těch časů) a z těch skvostů také pochází „Kniha“ mého dětství. Nebyla to kupodivu ani žádná foglarovka, setonovka, verneovka, ba ani svázené ročníky časopisů Malý čtenář, Mladý hlasatel, Junák, Vpřed, jak by se dalo s přihlédnutím k době a mému věku očekávat. Byla to kolosální bichle o rozměrech asi tak 90x60x10 cm, obsahující svázaná čísla časopisu Zlatá Praha, vycházejícího v druhé polovině 19.st. Asi si řeknete, že musím být naprostý dement. Po pravdě řečeno, nepamatuji si z té četby NAPROSTO NIC, jen ten nádherný pocit toulání se v neskutečném světě. Kam se na to hrabal Ivanhoe, či Guliver, kapitán Nemo nebo Korkorán, neobstál ani Tarzan, Nobody, ba ani Rasputin. A ta inzerce – i ta byla vzrušující – možná víc než Stěša z Panfěrovových Brusek. Možná si řeknete, že jsem ani zlomku toho, co jsem četl, nemohl rozumět. Nejspíš máte pravdu. Na druhou stranu ale … Čtení není jen o rozumění nebo poznání, čtení je podle mne i o pocitech, obdobně jako hudba – můžete poslouchat nějakou hudbu a i když o ní nic nevíte, vůbec ji tzv. nerozumíte, stejně vám mohou vhrknout slzy do očí , může ve vás vyvolat pocit štěstí, stejně jako svíravý pocit u srdce – nebo snad ne?

Pajonek: dobré téma, člověk se rád prohrabe ve své minulosti, ať už dávné, či nedávné. Já jsem začal číst poměrně brzy asi jako většina lidí tady a vzpomínám si, že v brzkém školním věku byly hitovky sci-fi J.M.Trosky, zvláště trilogie Zápas s nebem. To jsme hltali, četl jsem to opakovaně. Pak, s odstupem let, jsem si Troskovy knihy sehnal, udělal jsem si pěknou sbírku. Je to kouzelně naivní a vlastně by to patřilo do diskuze o literárních bracích.
Pajonek a nightlybird - nežehrejte na stáří, aby nebylo potřeba tento klub přejmenovávat. A nevím, zda by se mi chtělo popíjet v Klubu starců.

s-reader: Díky za Orkenyho, už jsem si ho smlsnul. Jednohubky - to je v poslední době moje oblíbená strava. Když si člověk představí problémy P.V. , tak mu jeho vlastní připadají naprosto nicotné.

z dětství (není to tak dávno ;) ) se mi vybaví názvy knih Učila jsem se létat a Tábor pod modrou hvězdou. Už přesně nevím o čem jsou, ale ta atmosféra při jejich čtení byla úžasná. Po návratu z dovolených, jsem poté přečetla větší část babiččiny knihovničky (paní Hüttová, Večery pod lampou a kniha Něco nádherného). Poté se mi povedl skok na Čtyry z tanku a psa, čímž skončilo čtení papírových Pod lampou.


Dneska jsem dočetla Zlodějku knih. Je to krásná kniha a jsem ráda, že jsem se k ní vrátila a dočetla ji. Jsou knihy, které se dají číst, když potřebujete vypnout mezi učením na zkoušky. Tato kniha mezi ně rozhodně nepatří a díky vlastní blbosti jsem ji málem nechala v polovině proplout kolem mě.

Přátelé, čilý hospodský ruch utichl, pití pomalu zvětrává, barman se někde zašil a není ho vidět. Úpadek, úpadek. Přesto se pokusím nahodit nějaké téma k hovoru, třeba to zabere... Máte nějaký nesplněný nebo splněný sen, který se týká knih? Abych se jen neptal: hodně dlouho jsem toužil po tom mít kompletní Antickou knihovnu, myslím tu edici, ne že bych se snad chystal ji v dohledné době konzumovat, to ne, ale byla to moje vysněná řada knih, na které se chytá prach. Dnes ji mám, vztah jsem k ní nezměnil, nechystám se jí celou přečíst, ale libí se mi, jak z výše nejvyššího patra knihovny na mě shlíží.
A jedno nesplněné přání: nedávno jsem zahlédl v dražbě monografii věnovanou Váchalovi. Skvostné kniha, před časem jsem ji měl v ruce a umínil jsem si, že ji seženu. Bohužel nesplněno, tak dlouho jsem váhal, zda za ni chci dát tolik peněz, až byla prodána někomu jinému.

s-reader: Žádný strach, vzal jsem si jen malou tvůrčí dovolenou a zabývám se metaqfyzickými úvahami o životě - ten překlep tam nechám, vypadá to až děsivě intelektuálně - nicméně sleduji stále cvrkot zde včetně bouřlivých až vášnivých debat. A myšlenky i kořalka potřebují vyzrát, takže žádný strach, že něco vyčichne. Čím jsou starší, tím jsou kvalitnější, ba co dím, doslova lahodnější ( o kořalce to tvrdím s naprostou jistotou). Apropó, chutnal jste už zrosolovatělou slivovici? Jako aspik alias sulc? Ta síla, to aróma, ta exploze chuti. Ta vznešená symbióza přírody a toku času. Až mi jen z té představy naskočila husí kůže.

Tak nevím, věnoval jsem se teď tak trochu své nedávné profesi a jen jsem sem chvilkami nakukoval. Zaujal mne jeden fakt a to skomírající komunikace. V pauzách mezi prací jsem o tomto fenoménu trochu přemýšlel. Někdo tady poznamenal v diskusi, že všichni drží bobříka mlčení. Domnívám se, že je to dáno skutečností, že se zde scházejí čtenáři knih. Položme si otázku : Jací jsou lidé, kteří čtou knihy, co potřebují k životu ? Troufnu si tvrdit, že typický čtenář je člověk nespokojený se svým životem, se svým zaměstnáním, se svým fyzickým a psychickým vybavením a konec konců s celým tím podělaným světem okolo sebe. Je výrazně introvertní, uzavřený do sebe a svých knih, ve kterých hledá to, co sám nemá a postrádá. K životu potřebuje jen zdravý zrak a knihu, její pomocí se přenese do jiného světa, světa iluzí, světa, kde může být lupičem i detektivem, Casanovou, Spidermanem, pirátem, kosmonautem prostě čímkoliv , může zrovna tak dobře surfovat na Havaji jako šplhat na Everest, jako hrát bacarat v doprovodu lepé krásky v Monte Carlu, či poker s mafiány ve Vegas a při tom všem a spoustě dalších věcí nemusí vůbec zvednout prdel ze židle. Proč by se tedy měl vybavovat s nějakými pitomci ? Když už se obětuje a něco dá k dobrému, je to zcela určitě něco, co se týká jen jeho, s předmětem diskuse to souvisí okrajově, co říkají ostatní ho v podstatě vůbec nezajímá. Přečetl spoustu knih se spoustou dialogů, sám ale dialogu není schopen, zná pouze monolog. A jak řekl přítel s-reader „ monolog je jen půl dialogu“. Jestliže je něčeho půl, rozhodně to není celé.
A tohle celé je ještě umocněno fenoménem doby – „mobilizací společnosti“ – my si nepovídáme, my si telefonujeme. Neposíláme dopisy, ale esemesky. Uvažuje se o zrušení psacího písma a zavedení čehosi na způsob hůlkového ( používalo se to ve středověku). Někdy mne napadá, že se blížíme k době, kterou popisuje Tevis ve Zpěvu drozda. Vynořuje se mi v hlavě otázka : Kam jdeme, kam směřujeme. Nepřejte si slyšet, co si kolikrát v duchu odpovídám.