Na zdi psáno ... (krátké úryvky)

mirektrubak09.09.2019 v 09:21

„Otázka: Co zbývá těm vašim antihrdinům, kterým se rozpadla rodina, zhroutila práce, pijí s ďáblem? O co se mohou opřít?
To je jako když vás zatlačí ke zdi. Buď se odrazíte a začnete se prát, nebo vás u té zdi utlučou. Je to chvíle pro otázku, jakou cenu vlastně pro mě život má nebo nemá. Stojí vůbec za to, abych se z toho závalu začal hrabat ven? Mnoho lidí na to nepřijde. Neumřou, nespáchají sebevraždu, ale stávají se z nich otrávení, škaredí lidé, kteří říkají, že všechno stojí za hovno. Nějak žijí, nějak se zabaví, koukají na televizi, spí, kouří nebo naopak nekouří. Taková malá smrt, kdy člověk dopustí zánik toho citlivého, zvídavého srdce, které jako osamělý lovec hledá rezonanci.“
(Jan Balabán – Publicistika a hry)

JáJejí09.09.2019 v 09:58

pro mirektrubak:

Kdysi jsem si drobně psala s Lukášem Balabánem, Janovým synem, protože jsem chtěla zpřístupnit jeho text, který věnoval tatínkově památce.
A mj. mi tenkrát Lukáš napsal, že tatínkovy publicistiky a speciálně fejetonů pro Respekt, si cení asi nejvíce. Což on asi může posuzovat jinak, než my ne-rodinní čtenáři, protože on dokáže nahlídnout ty osobní vrstvy, konotace, impulsy a jejich literární přetvoření.

Dnes už nejsme s Lukášem v kontaktu, ale občas si na něho, lépe řečeno na to, jak se radikálně vzdal své víry v Boha, vzpomenu...

Text příspěvku byl upraven 09.09.2019 v 09:59

mirektrubak09.09.2019 v 16:06

Děkuju, Simono, za Vaši vzpomínku.

hannah200020.02.2020 v 14:53

Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Z něčeho nepatrného uděláme velkou aféru, protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí.

(z knihy: "Moudrost z knihy Čtyři dohody" od Dona Miguela Ruize)

Text příspěvku byl upraven 20.02.2020 v 14:55

KristinTj04. února v 12:38

„Mají široké tlapky a oranžové nohy. Ty vypadají jako malé dětské holínky, jen asi nebudou ideální pro chůzi po ledu, pěkně jim to na něm klouže. Někdy si taky kecnou na zadek. Nemají holt protiskluzný systém. Zima pro ně nejspíš nebude nejpříjemnějším obdobím. Zajímalo by mě, co si o ní myslí kachní bytosti. Co si o zimě asi v duchu říkají, ale tipla bych si, že jim zas tak hrozná nepřijde. Když je tak pozoruju, zdá se mi, že i zimu dokážou trávit celkem v pohodě, i když se tváří jakože ,Už zase led? Skara.' Právě tohle na nich baštím."

Haruki Murakami: Kronika ptáčka na klíček

Text příspěvku byl upraven 04. února v 12:41

alekis25. května v 12:09

Vzhlédla ke mně.
"Víte něco o naději, Jakeu?"
"Myslím, že ano," řekl jsem.
"Je to ta nejkrutější věc na světě. Smrt je lepší. Když jste mrtví, necítíte bolest. Ale naděje vás vynese tak vysoko jen proto, aby vás tím tvrději pustila na zem.
Naděje vaše srdce hýčká v dlaních a pak je tvrdou pěstí rozdrtí. A pořád dokola. Nikdy s tím nepřestane. Tohle dělá naděje."
Šest let - Harlan Coben



Vložit příspěvek
8