Milí přátelé ptáků,
přinášíme vám skvělou zprávu – ČSO se podařilo připravit do tisku zatím poslední knížku Miloslava Nevrlého, legendárního spisovatele (autora proslulých Karpatských her), ale také ornitologa a skauta. Peníze na tisk zajišťujeme mimo jiné i prostřednictvím kampaně na crowdfundingovém portálu HitHit, kde si každý zájemce může předplatit svůj výtisk, dle vašeho výběru i s podpisem či věnováním autora. Můžete si vybrat osobní odběr nebo zaslání poštou.
Knihu vydává ČSO společně se Společností spolupracovníků Kroužkovací stanice Národního muzea. Jedná se o vzpomínky na mládí, kdy Miloslav Nevrlý propadl kouzlu ornitologie, díky níž objevil netušené a nádherné světy při toulkách přírodou a kroužkování ptáků. Tyto vzpomínky jsou ojedinělým svědectvím o české ornitologii na přelomu 40. a 50. let minulého století. Autor vzpomíná na několik intenzivně prožitých let v Praze, na výrobu kroužků v proslulé garáži Otty Kadlece na Maninách, na návštěvy ve Viničné ulici u docenta Waltera Černého, na ornitologické exkurze, na kterých mu Zdeněk Veselovský půjčoval holínky nebo na pobyty v terénní stanici u Velkého Tisého v době, kdy byl jejím správcem Jan Hanzák.
V knížce se objeví i dosud nepublikovaná sbírka Ptačích pranostik i ještě další překvapení. Předplaťte si svůj výtisk již nyní a pomozte tak knížce na svět. Předem děkujeme!
Odkaz na projekt na HitHitu, včetně vysvětlujícího videa naleznete na :
https://www.hithit.com/cs/project/3936/vzpominky-miloslava-nevrleho
Pokud chcete knížce pomoci ještě více, rozešlete prosím tento odkaz komukoli, koho by knížka mohla potěšit, nejlépe i se svým osobním vzkazem a s prosbou o další šíření. Můžete využít jakékoli informace z tohoto emailu. Vše podstatné a podrobné informace o knížce je pak přímo na stránce Hithitu https://www.hithit.com/cs/project/3936/vzpominky-miloslava-nevrleho
Mnohokrát děkujeme za pomoc při šíření povědomí o připravované knížce.
S přáním krásného podzimu
Alena Klvaňová a Lucie Hošková
Česká společnost ornitologická
(Přišel mail. Reklamy nemám rád. Obtěžují. Dělám vyjímku, a dávám to dál. Snad nebude vložení vadit. Těm druhým se omlouvám.)
Text příspěvku byl upraven 04.10.17 v 17:47
"Knížky jsou na chvíli, ptáci tu budou pořád." - Gillian Flynnová (Skvrna)
Vidím to opačně-ono jak kde. Ptáci totiž nemají co žrát a žerou ovoce a rybíz. Jak ty mrchy uvidí něco červeného jdou okamžitě po tom. Na žlutou a jiné barvy nejdou.Obilí nikde, mouchy vymřely a hmyz je otrávený herbicidy. A knihy ptáci nežerou.
Mně sežrali za 1 den červený rybíz a za 2 dny červený rakytník. Žlutý rakytník jen ochutnají a nechají ho být.
A červená jablka naklovají a je po nich. Ptačí romantici, pořiďte si zahradu a iluze o ptácích vás přejdou. Ptáci ničí hmyz atp., ale současné zničí úrodu, např vinice.
Text příspěvku byl upraven 23.09.17 v 15:27
Díky velkému zájmu čtenářů rozšíříme novou knihu M. Nevrlého o další ptačí vyprávění!
Milí přátelé ptáků,
upřímně děkujeme za vlnu podpory, která se zvedla po uveřejnění projektu Vzpomínky Miloslava Nevrlého na portálu Hithit.com. Za pouhých 52 hodin jsme dosáhli 100 % částky, za další den to již bylo 125 % a v neděli 1. 10. stoupla vybraná částka na 150 % původní sumy!
Díky 346 přispěvatelům můžeme do knížky přidat i další dva autorovy texty o ptácích! Pokud stále váháte, zda si knížku předplatit, a pochybujete, jestli by vás čtení o historii české ornitologie vůbec bavilo, vězte, že přidané texty jsou nadčasové. V Ptačích pranostikách autor popisuje, co se děje na svátky vybraných světců ve světě ptáků. I když jde o tak trochu rozmarné verše, jsou založeny na zkušenostech, získaných celoživotním pozorováním přírody. A krásně ladí s ilustracemi z knihy Eduarda Eisenacha z roku 1835.
Podělíme se s vámi třeba o tu dnešní:
Mlha se za jitra nad zemí vytrácí,
za svatým Františkem spěchají zpěváci
V Roce s ptačími křídly nás pak autor vezme na toulky přírodou a ukáže, co je v jednotlivých měsících možné pozorovat, máme-li oči a uši ptákům otevřené. Atmosféru každého ročního období přiblíží akvarely Martina Kupky.
Zbývá nám ještě 14 dní na to, abychom oslovili čtenáře, kterým by knížka mohla udělat radost. Máte ve svém okolí někoho, kdo často vyráží do přírody, rád čte vzpomínky nebo má ve své knihovně na čestném místě Karpatské hry či Knihu o Jizerských horách?
Dejte mu vědět, že si na https://www.hithit.com/cs/project/3936/vzpominky-miloslava-nevrleho může knížku přepdplatit za zvýhodněnou cenu, případně i s podpisem autora. Pokud bude chtít svou podporu vyjádřit ještě více, uvedeme jeho jméno v poděkování přímo v knížce.
Mnohokrát děkujeme!
S přáním krásného podzimu,
Alena Klvaňová a Lucie Hošková
Česká společnost ornitologická
PS. Nemůžeme odolat a přidáváme ještě ukázku z přidané části Rok s ptačími křídly:
„Říjen byl pro mne králem měsíců Žlutým měsícem, v němž táhli od severu k jihu, ze zimy do tepla zpěvní ptáci. Choulostivé druhy odlétaly sice už v září, žluvy dokonce v srpnu, ale většina pěvců opouštěla domovy teprve v říjnu. Chodíval jsem tehdy nejraději časně zrána na hřebeny holých kopců. Ta místa znávali již staří čihaři a ptáčníci. Tažní ptáci je znají dodnes. Tisíciletí táhnou stejnými cestami, horskými sedly, úvaly. I v okolí tvého bydliště musí být takové místo, stačí se jen pozorně dívat. Usedneš-li tam zrána, poznáš brzy, že drobní pěvci netáhnou k jihu v ohromných hejnech, která by zastiňovala oblohu. Nebudeš-li spěchat (a nic není ptáčnictví tak vzdálené jako spěch!), uvidíš brzy, jak se nizoučko nad hřebenem přehupuje jedno hejnko ptáků za druhým. …“
Text příspěvku byl upraven 04.10.17 v 23:05
Trhám jablka, dole jsou poškozená mrazem a na hoře jsou krásná, červená ale vyklovaná ptáky. Ptáci jsou na zahradách škodná.
tester
"Sypejte ptáčkům!"
Kdysi dávno, před mnoha a mnoha léty, tedy ještě za systému, který sám sebe nazýval socializmem, ale sociální zrovna moc nebyl, jsem s oblibou říkával: "V naší Československé socialistické republice, je sice vedoucí silou Komunistická strana Československa, ale s jednou vyjímkou. U nás na kopci je skutečnou vedoucí silou svaz zahrádkářů, a ještě jsem něco (netisknutelného) obvykle dodával o mém hodnocení obou těchto organizací."
Naši domácnost dlouho do značné míry vedla babička, a matka, nadšená zahrádkářka, pokud neprala na neelektrické pračce kývačce , a nebyla ani na nákupu - což u nás bylo dost časově náročné - s nákupem kilometr do kopce od tramvaje, /Na nákupy se jezdilo tramvají do města, autobus tehdy ještě nejezdil, a když začal jezdit, tak lístek stál šedesátník nebo později korunu, takže pokud něco sehnala už pod kopcem, tak raději šlapala s taškama pěšky./ pendlovala mezi dvěma zahradami, a vyšívala tam od nevidim do nevidim.
Za celý svůj život jsem prostě snědl více jablek, než brambor. Když už byl nějaký moučník, tak téměř bez cukru, a pokud s ovocem, tak to byla jablka. Vyjímečně byl rybíz, a hodně kyselej.
Kdysi dávno jsem proto prohlásil, že jablko, jablko, tak to jedině doopravdy zralé, krásně červené, sladké, a ... musí mi jej nabídnout krásná dívenka.
Od té doby už dávno jablka zase tu a tam konzumuji, je to zdravé, a dobré na žaludek. Určitě to ale nepřeháním, moje norma je tak jedno, dvě za měsíc. Ať si ptáčkové zobnou.
Krásných dívenek mezi tím přibývá, ale nějak moc často mi ta jablíčka (poslední dobou) nenabízejí.
Matně (nebo marně?) si teď vzpomínám, kdy že to bylo naposled, ... ach ten němec.
Prostě, tester, sypejte ptáčkům!
Opraveno, původně tam bylo, ... ach ten rakušan.
(A on to byl bavor, podle wiki)
Text příspěvku byl upraven 07.10.17 v 11:47
Jablíčka nabízejí v supermarketu, 1kg za 40 kč a jsou tak dobře chemicky ošetřená, že vydrží jako dekorace na stole bez náznaků hniloby půl roku i víc. Dobrou chuť a ptáčkům zdar. Do takových jablíček by pták určitě nezobal a když tak by bylo rychle po něm. V obchodě vidím občas mladou maminku vražedkyni jak své ratolesti kupuje dvě jablíčka.
On to byl Rakušan? Já myslela, že Němec...
Ano, "Sípejte ptáčkám!" (jak pravil Rostenův Hyman Kaplan!) - a já souhlasím s oběma (kaprem i Hymanem), tihle létající tvorové jsou obdivuhodní
jeden ornitologický úryvek z knihy Odvrácená strana světa:
Oba byli usazeni vysoko až na samotném hřbetu či hřebenu Gibraltaru pod rozlehlým, bezmračným, laskavě modrým nebem. Nalevo od nich spadaly šedé útesy téměř kolmo do Středozemního moře, napravo se prostírala vzdálená zátoka se všemi loděmi a přímo před nimi se v namodralém oparu náznakem rýsovaly africké vrcholy. Mírný jihozápadní větřík jim chladil tváře a přes průliv beze spěchu přelétalo ptactvo jako dlouhý, rozvolněný konvoj, někdy v řadě za sebou, jindy v mnohem hustších hejnech, ale stále přelétali, nebe nezůstávalo prázdné ani na chvíli. Někteří ptáci,jako supi hnědí a čápi, byli mohutní, jiní, jako ten unavený ostříž, který se posadil na skálu ani ne deset yardů od nich a upravoval si červené kalhoty, byli docela malí. Ale ať velcí nebo malí, všichni proplouvali nebem společně bez nejmenší známky nepřátelství, občas kroužili v těsných spirálách, aby získali výšku, ale většinou prolétali poměrně nízko nad pozorovateli, a občas tak nízko, že muži zahlédli karmínové oko orlosupa bradatého či oranžový zrak jestřába lesního.
"Tamhle je další orel královský," poznamenal Martin.
"Tamhle také," ukázal Stephen. "Bůh mu žehnej."
Nikdy jsem to zatím nehledal. Ano, podle místa narození (na wiki) nedaleko Würzburgu, bavor jako poleno. Omlouvám.
A potěšilo mne, že to přeci jen nakonec někdo četl.
Po Vašem úryvku, po knížce se podívám. A díky!
No, ona ta kniha (je to 10. díl z 21) není prvoplánově ornitologická (anobrž historicko-námořnicky-dobrodružná), ale průběžně se tam vyskytují krásné ptačí pasáže, neboť jeden z hlavních hrdinů je vášnivý "přírodní filozof".
A jestli Němec nebo Rakušan - je to prevít, o tom žádná! (když ho má člověk v domácnosti)
Díval jsem se. V naší městské jsem autora v katalogu objevil. Bohužel převážně v okrajových částech města. Pravděpodobně to budu číst na přeskáčku. Přesně tento díl, ale nemají ani v angličtině.
Dík, dobrý, začnu začátkem, ten by už v knihovně mít mohli. Zatím jsem si povšiml, že některé knihy od autora tam mají, a některé dokonce i z této série.
Vložit příspěvek