Které slovo ve slovenštině a nebo v češtině vám dělalo problém v tom, že jste nevěděli co znamená?
skôr to znamená dve veci. Že v originálnom názve je pravdepodobne nešťastný majiteľ vozíka a že to niekto otrocky preložil, prípadne má právo občas autor a prekladateľ si nejaké to slovo vymyslieť. Či sa ujme, je vec druhá.
Dostala som mail z ČR, kde sa spomínajú „ůdaje“. Pokiaľ viem, na začiatku slova sa ů nepíše. Keď som zo zvedavosti hodila „ůdaje“ do googla, dostala som riadne veľa výsledkov. Môžete mi potvrdiť, že sa to tak nemá písať?
Jak už jsem psal dříve. Nechápu, proč se to "ů" z češtiny nevymaže. :-)
Naias: Co jsou to ta Telemanová vrata? U nás se píše "jako tele na nový vrata". :-)
Nebláznite,mne sa vaše "ů" páči,mám ho rád rovnako ako "západnú" časť nášho bývalého štátu.
Naias
ú X ů
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%AE
http://www.naucsepsat.cz/u/
Zpět od Francie ke slovenštině. Trvalo mi hodně dlouhou, o čem zpívá Marika Gombitová, když zminuje púpavy. Už vím, jsou to pampelišky.
Mně by docela zajímalo, pokud je přítomen nějakej jazykozpytec-pamětník, proč za starých zlých časů slovenští hokejoví komentátoři běžně používali slovo "puk", zatímco jejich čeští kolegové se tvrdošíjně snažili to nějak "překládat" do češtiny a dlouho říkali tomu kulatýmu gumovýmu nesmyslu "kotouč" a nějaký čas v šedesátých letech používali používali dokonce podivuhodné slovo "touš" - podivuhodné proto, že jsem ho nikdy předtím ani po odeznění téhle "módy" nikde neslyšel ať už v souvislosti s hokejovým pukem nebo v jakémkoliv jiném kontextu. (S výjimkou jednoho kolegy, kterej občas říkával, že někdo "čumí jak touš", případně "čumí jak touš krále Václava". To už bylo docela ulítlý).
Nevybavuju si v této chvíli nic konkrétního. Samozřejmě jsou to především přírodniny, jména ptáků, zvířat, kytiček, stromů, jídla a kuchařské suroviny, slova nářeční, a hlavně plavu všude tam, kde se nedá z informací ve větě samé, v té předcházející a té následující odvodit co by to proboha mohlo být. Často si to sice zhruba zařadím, ale přesně to nevím, a už vůbec si tím nejsem jistý. Ale to už stačí narazit na ostravštinu, brněnštinu, nebo hanáčtinu a tu a tam jsem na tom úplně stejně. Kdysi jsem narazil v knihkupectví Academia na něco co se mohlo jmenovat například Atlas českého jazyka, nebo Atlas jazyků Československa, a tam bylo možné krásně na mapě sledovat jakže se jednomu a témuž předmětu říká v kterém koutu republiky. Šlo o běžné věci, předměty které jsou v každé domácnosti nebo chalupě. Samozřejmě se ty oblasti zčásti překrývaly. Bylo to moc zajímavé. V knihkupectví jsem strávil nad knihou vestoje snad 20 minut. Třeba na ní někdy někde narazím. Bylo to ještě za socíků, a cena tehdy tak 3 až 5 stovek, rozměr byl spíš k A3 než k A4. Prostě něco co bych si určitě z mnoha důvodů nekoupil, ale bylo to moc pěkné a stálo to za to. Například jsem si z toho odvodil, že České Moravské Slovácko má v mnohém blíže ke slovenštině, než k češtině.
Dodatečně si vybavuji:
tarhoňa = těstovinová rýže
neznal jsem ani slovo jako takové, ani tento druh těstovin
oriešnica = kdysi jsem si to našel, už si to nepamatuji, snad ořešník? Žije přinejmenším i na východní Moravě, ale v Čechách už myslím moc ne.
Tak jsem se díval, a bývá vidět i leckdes v Čechách, ale já jej viděl jenom na Slovensku.
Fotografie:
http://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=5741431
Text příspěvku byl upraven 12.10.17 v 09:59
Eicherik, ty nepoznáš pana Kaplana? Taká medzera vo vzdelaní!
Pan Oscar Trabish vznesl dotaz vpravdě kuriózní. „Co je teleman?“
„Cóó?“ zahučel nevěřícně pan Bloom.
Pan Trabish opakoval otázku, ale suplent už měl ve věcí jasno. „Ano, rozumím,“ usmál se. „Dalamánek — dříve nazývaný také dalamán — je druh podlouhlého pečiva. Je to menší, protažená houska, která —“
„Houska né,“ zívl pan Trabish, mistr pekařský. „Teleman je chlap.“
„Když ho snáte, tak ze neptejte,“ uchichtl se Wolfgang Schmitt.
„Já ho neznám,“ řekl pan Trabish.
„Tak volejte informace,“ doporučil jízlivě pan Bloom.
Vtom si pedagog vzpomněl. „Vážený pane, pakliže to slovo je jméno, patří jednomu hudebnímu skladateli, současníkovi velkého Johanna Sebastiana Bacha.“
„Ách, Bách!“ vzdychla táhle Olga Tarnovská. „Mně smutno, že nepísal balet. Já velmi ráda by tančila ho —“
Pan Kaplan věcně utrousil: „Bach neměl času do baleta, Bach skládoval fuky. Havraní fuky.“
„Ano,“ ujal se rychle slova profesor Jennings, „varhanní fugy, kantáty, sonáty a tak dále. A v téže době žil a tvořil Telemann, ba dokonce byl tenkrát oceňován víc než Bach. Nedávno jsem slyšel několik jeho skladeb z rádia, a tam jste zřejmě zaslechl jméno tohoto komponisty také vy, pane Trabishi.“ Suplent se chopil křídy a vítězně napsal na tabuli:
GEORG FRIEDRICH TELEMANN
Skřípání křídy zaniklo v příboji obdivných povzdechů. A utonula v něm také slova pana Trabishe, šeptajícího svému sousedovi: „Teleman není muzika, ale ňáká firma. Jeden chlap mně řek:
„Vy ste známá firma. Vy koukáte jako Telemanový vrata.“
Mám ráda ů, mám rada ô a milujem celú abecedu, presnejšie obe, a tiež gramatiku a slovnú zásobu a vôbec.
Woodward,
citujem: „Svou historii má i český název předmětu, s nímž se hraje, tj. puk (dř. psáno puck). První domácí náhrada za tento cizí výraz byla deska (v tištěných pravidlech hry ještě za druhé světové války), ale to se neujalo; příčiny není třeba ani rozebírat. Naše představa desky je po mnoha stránkách až příliš vzdálená pryžovému kotouči, o který jde. Šťastnější byla druhá náhrada touš, pocházející už z terminologie Tyršovy (Tyrš toto slovo vybral z Jungmannova slovníku pro disk). Touš se rychle vžíval, uplatňoval se však vždy jen vedle původního puk mj. také proto, že ve slovenštině ani jiné označení není a praxe dvou hlasatelů vedle sebe — českého a slovenského — je dávno vžitá.“
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5552
Díky. Budu mít náplň na dlouhé zimní večery. Byl jsem přesvědčen, že to je tak z roku 1980. Je otázka, zda neexistoval nějaký rozsahově zanedbatelný předchůdce. Bude to zajímavé, už se těším.
-
A zajímalo by mne, zda něco podobného, třeba jen v náznacích existuje pro slovenštinu.
Tak zatím jsem narazil na:
http://referaty.atlas.sk/slovencina-a-cestina/gramatika/47967/narecia-na-slovensku-a-ich-priestorove-rozsirenie
Ukážky:
1. Západoslovenské nárečie (Trnavské):
Maco Mléč jak osemnázročí prišól k bohatému sedlákovi za paholka ge konom. Ból silní, robotní jako kón. Ludé hovorili, že je to preto, že ból od narodzená prisprostí a hluchí. Dzífky mu teda hovorili Mléčník. Už nevím, či preto, že ból celkom hluchí jag hrotek na mléko, a či preto, že ból krátkí, širokí, hrdla ništ, jako bi ho ze pna odsekól...
...
3. Východoslovenské nárečie (Zemplínske):
I znace, vibral ja še vam raz do tich Trhovišč, do toho svojoho rodnoho valala. I co vidzim, veľke zmeni še stali. Vistavali tu veľki kulturni dom, to vam ľem radojs popatrec bulo. Prišlo dzecom divadlo zabavic, a to nehodžjako. To prišlo babkovo divadlo. Pošol veru i ja tam opatrec. I pravdu vam mušim povedac, že bars šumne to bulo...
= = =
Tak už jsem narazil na "Atlas slovenského jazyka", tady na DK zřejmě není - málokdo si něco takového pořídí domů. Tak mám další námět, rád bych si jej pro začátek třeba jen prolistoval.
Text příspěvku byl upraven 12.10.17 v 09:47
Naias: No jo, to jsem ještě nečetl a je to ostuda. :-) Máš ráda "ů" a znáš lépe český pravopis než já, což je taky moje ostuda. :-)
ja som ani nestihla zaznamenať, že mi súdruhovia zrušili puk. Ale nejak slovenský jaz. úst.d.š. musí svoju existenciu zdôvodňovať, napríklad zmenami pravopisu.
Před časem jsem četla Dominika Tatarku - Prutene kresla, moc pěkná knížečka, ale některá slova ale i slovní spojení jsem nedala. A to jsem ještě ze staré školy, pamětník pondělních slovenských inscenací, na Slovensku mám dodnes přátele (právě od nich mám tento nádherný výtisk).
Kdysi jsem se setkala ve slovensky psané knize se slovem " drumázgať ".... dodnes netuším.
Aha, díky :) Škoda, už si nepamatuji co to bylo za knížku. Ale tedy zvukomalebně mi to připomíná spíš přehrabování v kuchyňském šuplíku :))
Jojo, může být. Tedy rachotit něčím při hledání a při tom naříkat nad svou zapomnětlivostí :))
Vložit příspěvek