Klub čtenářů historických románů

Děkuju. Ty plachty v ohni už jsem četl. Ale já hledám spíš něco obsáhlejšího, co se té události věnuje v politickém kontextu. Třeba ten Mattingly, co jsem se o něm zmínil, to zabírá pěkně zeširoka, od popravy Marie Stuartovny až po zavraždění vévody de Guise. Mně by hlavně zajímaly vztahy mezi Filipem II. a Papežem (Filip se z papeže snažil na tu výpravu vyrazit peníze a papež mu dal jenom požehnání) a taky vztahy mezi Jindřichem III. a Alžbětou (nějak nevěřím, že byly tak jednoznačně pozitivní, jak o tom píše Merle v Dědictví otců).

Woodwarde, zkus také třeba toto: http://www.databazeknih.cz/knihy/buh-stal-pri-anglii-tazeni-velke-armady-v-roce-1588-48438
Knihu jsem ještě nečetl, ale také ji sháním.
Aj, teď zpětně čtu, že tě Brož neláká ...

A asi 20 stránek je velké Armadě věnováno v knize http://www.databazeknih.cz/knihy/pruliv-la-manche-128083

Text příspěvku byl upraven 30.01.16 v 20:07

Brož byl TV hlasatel bolševických mouder a navíc měl chatu kousek od nás. nechci už nikdy vidět ani jeho ksicht, ani jeho knihy.

Aha, tak já ho vůbec neznám. Ale ta jeho kniha mě zaujala svým tématem, proto o ní vím.

K Filipovi II.
PARKER, Geoffrey. Filip II.: španělský král z rodu Habsburků. Nejmocnější křesťanský vládce. Překlad Jiří Kasl. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 1998. ISBN 80-7176-803-0.

Ono se bohužel zdá že tady o tom nic jiného nevyšlo. Kromě toho Mattinglyho jsem četl ještě jednu knížku o Drakově výpravě do Cádizu - už nevím, jak se jmenuje, tenkrát jsem si ji půjčil v knihovně americké ambasády. pokud vím, tak taky česky nevyšla.

Koka: Díky, to bych mohl zkusit, jenže to bude zase celý Filipův životopis a o té "Neporazitelné armadě" tam bude jedna kapitola. Ona to byla opravdu významná událost pro utváření moderní Evropy; jeden se diví, že je o tom k dispozici tak málo titulů. Nemluvě o tom, že kdyby se toho zmocnil Hollywood byl by to zase jednou velkofilm jak noha. Nejspíš i dvoudílnej.

Text příspěvku byl upraven 30.01.16 v 20:20

Wiki jako základní referenci k smutně proslulé španělské Armadě uvádí:
Colin Martin, Geoffrey Parker,The Spanish Armada, Penguin Books, 1999, ISBN 1-901341-14-3

Pokud si to dobře pamatuji, tak Filip II. těch Armad nechal postavit a proti Anglii vyslat více. Ale ta první byla největší a měla být neporazitelná.

Něco k té historii alžbětinské Anglie se dá také vyčíst z knihy http://www.databazeknih.cz/knihy/alzbeta-a-essex-59530

Od té doby, co se ta první výprava nepovedla, bylo všechno potom už jenom "vzdušné zámky". Ostatně vzhledem k logistickým potížím byla už ta první výprava odsouzená k nezdaru, i kdyby jim Drake předem nespálil sudy a zásoby vyschlého dřeva na výrobu dalších sudů. Oni k té Anglii připluli se zkaženou vodou, zkaženým jídlem a se spoustou nemocných vojáků a námořníků. Vévoda z Mediny navíc nebyl žádnej admirál a vůbec o to velení nestál, protože věděl, že tomu nerozumí. Spousta lidí si dneska představuje, že to bylo něco jako když Hornblower válčil proti Napoleonovi, ale k dokonalosti válečných lodí ze začátku 19. století měly tenkrát lodě na obou stranách hrozně daleko.

Text příspěvku byl upraven 30.01.16 v 20:37

Možná si Filip II. představoval, že napodobí Viléma Dobyvatele. Jenže už byla jiná doba a Angličani byli určitě lepšími mořeplavci. A také měli štěstí - nevlídné počasí jim hodně pomohlo.
Tyhle nákladné akce Filipa II. Španělsko natolik vyčerpaly, že po jeho smrti nastal hospodářský krach i přes jejich obrovské zdroje ze zámoří.

Hlavně jde o to, že Vilém to měl kousek. Tohle loďstvo vyplouvalo z Lisabonu a než dojeli do Biskajského zálivu, museli se (neplánovaně) zastavit v La Coruni, protože spoustu lodí poničily bouře. A potom ještě museli nabírat pitnou vodu ve Francii, protože sudy vyrobené z nedostatečně suchého dřeva se rozesychaly...atd.atd. Tenkrát vypravit tolik lodí a lidí na takovou dálku přes moře znamenalo shánět lodě, materiál, nářadí a potraviny po celé Evropě.

To je fakt, na tu dobu to byla dlouhá vzdálenost a při tak obrovském množství vojáků logicky musely nastat potíže se zásobováním.

Podobně vlastně dopadly i oba pokusy Kublajchána dobýt Japonsko.

Text příspěvku byl upraven 30.01.16 v 20:52

tyhle věci už mám dost načtený, mně jde právě o to politické zákulisí, jak říkám, moc rád bych věděl, jak to bylo s tím papežem, jestli ho měl Filip tak "na háku", jak jsem už někde četl, a když jo, tak proč papež nepřispěl "na dobrou věc", a hlavně s těmi anglicko-francouzskými vztahy. Jindřich III. je vůbec hodně "nečitelný" panovník a obzvlášť v tomhle složitém období (z jedné strany ho tlačila katolická liga a guisové, podporovaní španělskem, z druhé strany Jindřich Navarrský) je dost těžké se v něm vyznat. Logicky by se dalo říct že pro něj bylo výhodné se nějak s Alžbětou (třeba potají) dohodnout, ale zatím jsem o tom nikde nenašel zmínku - kromě té Merlovy epopeje.

Tak Merle to vůbec nenapsal špatně - myslím, že se mu dá dost věřit. Já si občas doplňoval informace při četbě jeho ságy a nikdy jsem nepřišel na nějaké chyby. Jsou to samozřejmě historické romány, tak si ten příběh musí zčásti vymýšlet - ale i tak slušně vystihnul tu dobu.

O Armadě jsem četl spoustu zmínek v různých knihách, ale ucelenou knihu jen o tomto tažení zatím žádnou. Zkusím toho Brože. ;-)

Já vycházím z toho, že Merle je Francouz a jakmile píše Francouz o dějinách Francie musí si člověk dávat pozor. Nemyslím že by nějak zpřeházel data nebo tvrdá fakta, ale to, co píše právě třeba o Jindřichu III., je očividně poznamenané básnickou licencí. Navíc o kontaktech s Alžbětou se tam píše jenom v souvislosti s Petrem ze Sioraku, takže kdoví jak to bylo. A taky kdoví, jak to bylo třeba s Jindřichovou účastí na Bartolomějské noci a s jeho postojem k víře.

Jestli umíš anglicky, zkus spíš toho Mattinglyho.

Text příspěvku byl upraven 30.01.16 v 21:40

Tak to máš pravdu ... já to chtěl ve svém příspěvku zmínit, ale pak jsem na to zapomněl. Ano, je třeba to brát s určitou rezervou, protože to psal Francouz. Ty Jindřichy (III. a IV.) v románu někdy vychvaloval až příliš.
A stejně tak Ludvíka XIII. Nicméně bylo to zajímavé srovnání s Dumasem - který Ludvíka XIII. v jeho Třech mušketýřích zrovna lichotivě nepopisoval.

Dumas to napsal tak, jak to jeho příběh potřeboval - ono není pravda, jak mu někteří vyčítají, že znásilňoval historii. Mušketýři - to je příběh o mladých šlechticích, samej hormon, ženský, chlast, kostky a šermování. A tihle hoši (jako většina šlechty tenkrát) měli na kardinála pifku že jim sahal na jejich výsady, protože se rozhodl za každou cenu dát do pořádku zemi rozvrácenou dlouhou občanskou válkou, kterou Jindřich IV. ani zdaleka nestačil zkonsolidovat. A k tomu potřeboval zatnout tipec všem těm "nezávislým" feudálním vejtahům. Ludvík (jak píše Merle) se jednak v mládí naučil chovat se zdrženlivě a moc se neprojevovat, a jednak ho to vladaření zas až tak nebavilo, radši honil v lese jeleny. Což těm mušketýrským fanfarónům připadalo jako že je to trouba, kterého si ten kardinál ochočil - jenže to vůbec nemusela být pravda.

A Heinrich Mann a jeho dvoudílný román Mládí krále Jindřicha IV. a Zrání krále Jindřicha IV. jsi četl woodwarde...ačkoliv to je taková alegorie na něco jiného....Ale také velice,velice dobré knihy. Ona je vůbec celá to doba zajímavá,ale knih je o ní málo.

O Jindřichovi IV. jsem přečetl kdeco, ale mně jde v téhle věci o Jindřicha III. - a jak už jsem poznamenal, nehledám "zmínky" v životopisech spíš nějakou analýzu. Taky by bylo zajímavé porozumět tomu, jak si Jindřich po zániku španělského loďstva připadal silnější v kramflecích a dal zavraždit vévodu de Guise. Mattingly líčí že to udělal a jak to udělal, ale nevysvětluje, proč to neudělal už dávno předtím - je tam spousta drobností, které volají po vysvětlení a bylo by fajn objevit knihu, kde by to bylo všechno pěkně pohromadě a ne aby to člověk musel nahánět po metrákových životopisech, kde o tom bude zmínka na třech řádcích.

Text příspěvku byl upraven 31.01.16 v 08:06

Z tohoto období je ještě zajímavá knížka http://www.databazeknih.cz/knihy/kronika-vlady-karla-ix-38530.
Je to už dávno, co jsem to četl, takže si podrobnosti moc nepamatuji - ale vím, že poskytuje další zajímavý pohled na Bartolomějskou noc a události okolo ní. Autor je sice Francouz, ale údajně měl velmi anglofilní rodiče.

Prosper Merimée píše krásně - i když tuhle knihu jsem zatím nečetl, asi se do toho pustím - ale myslím, že u něj ta básnická licence bude ještě více patrná než u Merla, který přece jenom napsal Dědictví otců s výrazně didaktickým záměrem.

Pročítám Život ve staletích, 14. století od Vlastimila Vondrušky a hledám, jest-li existují podobné knihy s informacemi o obyčejném životě lidí, jak bydleli, co jedli. Něco málo je v odkazech na prameny, z kterých autor čerpal. Zajímavě vypadá Člověk českého středověku od M. Nodla a F. Šmahela, z roku 2002. Pár dalších tipů mám ve svém soukromém seznamu, ale většinou se jedná o specializovanější knihy, zabývající se jen jednou oblastí života, jídlem, nábytkem nebo cestováním ve středověku. Máte, prosím, nějaké další tipy nebo doporučení, především na knihy, které se zabývají komplexněji středověkem ve více oblastech, i "obyčejného" života. (Samozřejmě jsem si prošla štítky s tématem, ale ráda bych osobní názory, zkušenosti). Potěší mě i odkazy na kvalitní webové stránky o historii.

Text příspěvku byl upraven 07.02.16 v 11:26

R.E.M.: o středověku hodně psal vynikající francouzský historik Jacques Le Goff.
Např.:
http://www.databazeknih.cz/knihy/stredoveky-clovek-a-jeho-svet-79214
Napsal toho více - z různých oblastí středověkého života.
Možná ho ale znáš ... :-)