Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
Hned dva obrázky po začátku prezentačky pro Microsoft ucítím krev a musím začít polykat. Můj šéf problematice nerozumí, ale nechtěl mě nechat prezentovat s monoklem na oku a s půlkou obličeje napuchlou od štychů na vnitřní straně tváře. Ty stehy povolily, cítím je na stěně tváře jazykem. Představte si zamotaný kus vlasce na břehu moře. Já si je dokážu představit jako černé stehy na psovi po operaci, a pořád polykám krev. Šéf prezentuje z mých materiálů, já obsluhuju laptop s projektorem, takže jsem v rohu místnosti, ve tmě.
Jak se snažím olízat krev, jen si ji rozmažu po rtech ještě víc, a když se rozsvítí, řeknu Ellen a Walterovi a Norbertovi a Lindě, poradcům od Microsoftu, díky, že jste přišli, a z pusy mi svítí krev a krev mi prolézá mezírkami mezi zuby.
Můžete vypít asi půllitr krve, než se vám udělá zle.
Když je dnes takové vedro a mluvíme o literatuře, nejlépe nám asi bude u vody, kde si můžeme vyslechnout i názor nečtenáře, zpochybňujícího význam řádků plných liter. Proto jsem vybrala tento úryvek:
„Odložil jsem své spodky z dobrých důvodů. Neboť kůže, jak se doposud vykládá v týchž školních místnostech, kam jsem chodíval za svým obecným vzděláním, je uzpůsobena k dýchání a velmi si ho žádá. Byly mi vštípeny názory zdravotnické, přijal jsem je a jsem jich dbalý s velikým prospěchem svého těla. Jděte mi k šípku se svou knihou ód a s prstem, jenž hryže omletý řádek, nemoha se dobrati smyslu. Jděte, vy vykladači ohavností, klábosících liter a dýchavičných řádků, jimž se zmanulo kulhati podle pravidla.“ Řka to, jal se plavčí mistr sestupovati po schůdcích a vhroutil se do bazénu.
Text příspěvku byl upraven 23.07.13 v 17:20
Ách, ty Antonínovy kecy, ty jeho mravy vyvádějící ctihodného Rocha z míry. A na druhou stranu ta rozkošatělost slov a krása jazyka. Ty litery tryskající z pera mistrova.
Ačkoli mi mozek v horku již trochu vynechává, jsemť spíše mrazumilná - hned po přečtení slova "voda" - užitého ještě před započetím ukázky - se mi vybavila plnoštíhlá silueta & pruhované plavky! Sˇxandami! (proč xakru nejde z klávesnice vyrazit háček nad x?)
Ano, kní, už se pomalu vynořujete, tááák, ještě nosík, ouška, pusinku (vodu vyplivnout), a až budete mít i ručky nad hladinou, tak práskněte do klávesnice, neboť plovárna za chvíli zavírá!
Text příspěvku byl upraven 23.07.13 v 19:51
A po uzavření plovárny by to chtělo trochu kultury, třeba představení provazochodce..
Provazochodec si narazil kostč, zaskočí za něj vedoucí jeho sekretariátu, alias asistentka.
Já nesoutěžím! É - totiž - nehraju - jen to tak ze mě vyhrklo :)
(ostatně ani nemám připravenu žádnou knihu na ukázku)
Prosím, zaskočte už někdo za kní, která odešla od ještě rozjeté rulety s vítězným žetonem v ruce, a už to konečně uhodněte! Je léto, a tak se nějaké ty rozmary dají odpustit :-D !
... kde jsou všichni? ...
já tedy - z čistého altruismu - a aby řeč nestála - zkusím - ačkoli jsem sama nečetla -
Vladislav Vančura: Rozmarné léto?
Ano, ano, ano! Ufff, to bych byla nevěřila, kolik bude zapotřebí nápověd, než se dostaneme ke správné odpovědi!
Doufám, kní, že kvůli tomuto tak těžkému a dlouho nevyřešenému případu nebude nutné zřídit ještě nižší úroveň hádanek - tzv. "level mínus jedna"!
Prosím o další ukázku (a něco ještě snadnějšího, než povinnou školní četnu, než českou klasiku, než knihu, která vyšla snad v deseti vydáních!). Budu se těšit.
Mně totiž padl zrak na jeden klenot, koukal na mě trochu vyčítavě z regálku - taky jsem ho ještě nečetla (jako většinou knih v naší domácnosti) - a byla jsem zvědavá, jestli by z něj vůbec šlo citovat - a myslím, že to půjde!
Jen chvililinku strpeníčka...
rrrumph! ... A NYNÍ - ... - KE MNĚ, MŮJ VĚRNÝ OŘI! ... KLOPITY-KLOPITY-KLOP-STOP-HOP! ... A NYNÍ NA KONĚ, DĚVČATA - RAZ-DVA-III! - 4-5! (RISK? ZISK! STISK)... DRŽTE SE PEVNĚ! --- TRYSK! ... OVÍVÁNA PRUDKÝM PROUDEM VZDUCHU, VZPAMATOVALA SE HEDVIKA Z HLUBOKÉ MDLOBY, OTEVŘELA SVOJE BLANKYTNÉ OČI A SPATŘILA MUŽNOU TVÁŘ FILIPOVU ... KONEČNĚ SAMI .... JIŽ TĚ ZASE MÁM, MŮJ MILÁČKU!
Chtěl jsem oznámit spolu s Thannyss, kde se právě nacházím, ale....
Stejně jako kní jsem knihu nečetl, takže jen logický odhad :
podle textu jde jednoznačně o komiks - nikde jinde by "blankytné oči" a "mužná tvář" jen tak lehce neprošly,
kní mluvila o klenotu - jediný, který mi v té souvislosti přišel na mysl (nečtu komiksy, omluvte neznalost) je :
Jára Weigel+Kája Saudek - komiks Lips Tullian.
Pokud to není ono, bez sebemenších rozpaků se vtisknu za Thannyss (mohla byste mi malinko uhnout, nebojte, v mém věku už - želbohu - nejsem nebezpečný)
V rámci změny tentokrát delší úryvek :
S tím podvodem, že svatý Mikuláš naděluje o vánocích dárky, je už na čase skoncovat. Čím dřív to tajnůstkářské a tichošlápské předstírání bude odhaleno, tím lip.
Rodič, jenž se připlíží pod rouškou noční temnoty, aby podstrčil kravatu za deset centů chlapci, který čekal hodinky za deset dolarů, a pak mu namluví, že mu ji posílají z nebíčka, jedná nízce, nepopiratelně nízce a nečestně.
Měl jsem letos o vánocích dobrou příležitost pozorovat to na mladém S. M., synu a dědici lidí, u kterých bydlím v podnájmu.
S. M. je hodný chlapec a pobožný chlapec. Dali mu a srozuměnou, že tatínkovi a mamince nepřinese svatý Mikuláš nic, protože dospělým se dárky z nebíčka nenadělují. A tak si našetřil všechno kapesné a koupil tatínkovi krabici doutníků a mamince diamantovou brož za pětasedmdesát centů. Své vlastní štěstí ponechal na vůli nebesům. Ale modlil se. Modlil se po celé týdny večer co večer, aby mu svatý Mikuláš přinesl brusle a pejska a vzduchovku a kolo a Noemovou archu a sáňky a bubínek — dohromady věcí asi za stopadesát dolarů.
V zájmu objektivity je třeba uvést, že jde o knihu povídek, ukázka je z jedné z nich. Je význačná zejména tím, že založila na řadu let naši krásnou rodinnou tradici.
Text příspěvku byl upraven 23.07.13 v 23:38
Vložit příspěvek