Čičičí, kočky kočičí
Moje dcera mi řekla: "Mami, oni vnímají jen tón hlasu. Oni nevnímají, co jim říkáš."
Dobře.
Měl začít fotbal. Viktorka hrála proti někomu - proti komu, to už nevím.
Oggynka přišla do pokoje a usídlila se na posteli.
Říkám: "Moc se tady nezabydluj, protože za chvíli začíná fotbal a já si ho chci užít v klidu."
Jenomže Oggynka začla podřimovat a následně usnula.
Tak si říkám, že jí nebudu rušit a nechám jí tam.
Ale nedalo mi to a otočila jsem se na ní a říkám: "No, to bude s tebou fotbal!"
Ona se probudila, posadila se, zadívala se na mě a řekla: "Tak já jdu teda pryč."
A pomalu odkráčela z pokoje.
Text příspěvku byl upraven 20.11.17 v 13:15
Já bych řekla, že moc dobře vnímají, co se jim říká... Jen na to nechtějí reagovat.
Docela často si s kočkami povídám a myslím, že si rozumíme :D
Hraboshka: Přesně tak, jak říkáte. Ano, oni velice dobře vnímají, co se jim říká,
ale protože jim nebyl dán dar řeči, tak se s odpovědí nenamáhají.
Já to vidím u naší Oggy.
Říkám: "Tohle dělat nebudeš, rozumíš? Rozumíš?"
Ona se zvedne a pomalu odchází.
"A nedělej, že nerozumíš!!!"
Zastaví se, otočí na mě hlavičku a znuděně říká: "Jóó, dobře.
A nemusíš mi to říkat dvakrát."
Úplně přesně takovou kočičku mám.
Jo. Obyčejnou. Mourovatou. Já se na ní podívám a vím, co mi říká.
Text příspěvku byl upraven 29.12.17 v 20:25
Něco neveselého. I tohle přinesl letošní rok....
http://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/nosorozci-uz-realne-vyhynuli-budte-svedky-vymreni-druhu
--
Tak jsem tu aspoň zavedla štítek nosorožci, který tu nebyl.
To je dobře. Já vkládám toto:
http://veda-a-technika.eurozpravy.cz/veda/206546-tenhle-smutny-nosorozec-z-ceska-je-na-svete-uplne-sam-kdo-se-k-nemu-priblizi-toho-ochranka-zastreli/?utm_source=www.seznam.cz&;utm_medium=sekce-z-internetu
A nosorožci do třetice....
Uhynul poslední nosorožec severní bílý, na světě zbývají už jen dvě samice.
https://zpravy.idnes.cz/kena-nosorozec-bily-severni-uhynul-posledni-samec-zoo-dvur-kralove-11p-/domaci.aspx?c=A180320_070809_domaci_ekl
Ano, je to moc smutné, Medunko. Je zvláštní, že to takhle postupně.. vyhasínalo, že se s tím nic moc nedělalo. Asi je to těžké. Ne asi, ale určitě. Zas ale, třeba morčata, matně se mi vybavuje, snad byla znovuzrozena z jediného zvířátka. Pokud si to s něčím nepletu. Tohle ale už vypadá beznadějně. V noci jsem se to dozvěděla a úplně mě to rozhodilo.
z jediné odchycené březí samice pochází populace křečka zlatého syrského. Morčat bylo dost, byla indiány chována jako jatečné zvíře, jako u nás králík.
Vida :-) , přece jen jsem to popletla. Ano, křeček zlatý. Díky moc, bubko. :-)
Nestíhám ty zajimavosti číst. Ale moc děkuji. A vrátily jste mě obě hezky do let, kdy byly děti malé a měli jsme křečky i morče. To morče bylo úžasné.. Byla s ním děsná sranda. Přinášel nám jen radost a pořád na něj s dětmi vzpomínáme. Děsně miloval salátovou okurku, hadovku. Když jsme ji krájeli, stoupnul si na bedýnku, ve které bydlel a pískal a to prosím bylo přes dva pokoje až do kuchyně.
moje kamarádka měla taky morče, jmenovalo se Zuzana a pohybovalo se po celém bytě a spalo v náručí.
Já jsem k hlodavcům ( když hlodavcovitost morčat je prý sporná) nepřilnula, za mne vítězí psi a kočky a teď dokonce i slepice, máme dvě a žasnu, jaké mají nápady.
Kromě toho jsou fajn i andulky, tedy jejich pozorování, vídám, jak sameček sedí na bidle a jen tak "píp,píp" a samička lítá sem tam po kleci a nadává. Za chvilku nato jeden druhého krmí, vypadá to, jako by s líbali.
ale na psy a kočky nemají, na ty nemají ani lidi.
Text příspěvku byl upraven 23.03.18 v 08:57
Naše morče se jmenovalo Filípek a také jsme ho pouštěli na zem, ale pak ho chytit! To bylo něco! Zaměstnal všechny členy rodiny. Byl rychlej!
bubka: Slepice jsou úúžasný. Maminka mého manžela bydlela na vesnici a měla takové maličké hospodářství: slepice, králíky, psa, kočky.. Když byla mladší a ještě zdravá, tak měla i prasátko. Pejsek umřel a jak šel čas a už na všechno nestačila, tak pak už měla jen slepice a kočičky.
A jednou jsme k ní přijeli a ona nám řekla: "Pojďte, něco Vám ukážu."
Šli jsme na dvůr, slepice tam zrovna měli nějakou poradu. Maminka zavolala: "Kde jsi? Pojď sem!" Od těch slepic se jedna oddělila, běžela k mamince, skočila jí do náruče a už se nechala chovat. Jako kočka, nebo malý pes.
„Vyjmenuj jednotlivé druhy lidí. Hned.“
Nik se zamyslel. „Živí,“ začal. „Mrtví.“ Zarazil se. Pak:
„...Kočky?“ nabídl nejistě.
*
Neil Gaiman - Kniha hřbitova
https://www.databazeknih.cz/knihy/kniha-hrbitova-1191
Nevím, zda to patří sem, ale babiččině kočce se narodila koťata. Jsou dvě, je jim měsíc a jsou křížená s angorou, mainskou mývalí nebo norskou lesní. Čili pěkní chlupáči.
Píši to sem a doufám, že to nikdo nesmaže. Ta koťata totiž neprodávám ale daruji do dobrých rukou.
O více info mi v případě zájmu pište do osobky . Doufám, že se někdo najde.
Sama bych si jedno vzala ale náš kocour má cukrovku, tak ho nechci víc zatěžovat. Je mu už 17.
Text příspěvku byl upraven 29.06.18 v 16:24
Věřím, Marthas, že se tu minimálně čtyři dobré ruce pro mrňousy najdou. :-)
Jsou to kluci, nebo holky? A jakou mají barvu?
Marthas: To je mi líto, že váš kocour je tak nemocný.
To, že kočka - nebo kocour - může mít cukrovku, jsem se dozvěděla teprve nedávno.
Já bych si vaše koťátko hned vzala, ale vzhledem k bojovné povaze mojí kočky, by to nebylo bezpečné. Já si myslím, že by ho vedle sebe nesnesla.
Text příspěvku byl upraven 29.06.18 v 17:31
Naše kočička nemá žádný urozený původ. Je to obyčejná, venkovská kočka.
I jsme s ní byli u pana doktora, proč je tak agresivní.
Ten jí udělal všechny testy, jako krev, moč, sono. Všechno v pořádku.
Pak se na ní dlouze díval, pozoroval jí a řekl: "Odkud ji máte?"
"Od manželovo maminky. Má chalupu na venkově."
"Hmm. Já bych to tipoval, že se maminka vaší kočičky spustila s nějakým divokým kocourem.."
To elfos: Více info jsem chtěla napsat do osobky. Ale můžu i sem. Jedno koťe je černobílé a hodně huňaté a druhé kotě je mourek. Pohlaví ještě není jisté, strýček tvrdí, že toho tam moc nevidí. Ale řekla bych, že mourek je kocour - rád si brání misku a je takový víc "prskací", takže toho bych doporučovala, aby neměl zájemce další zvíře anebo měl více zkušeností a černobílá je asi kočička, taková bázlivá, ta by zase potřebovala někoho, kdo ji uklidní. Koťatům je teprve měsíc a půl a odstavovat by se měla na konci srpna.
To medunkavera: No tenhle původ už je taky dost ředěný, koťata v podstatě dědí už jen délku srsti a někdy i zajímavé variace barev, měli jsme kdysi dávno i lila a stříbřitá koťata. Na ta byly tenkrát i zájemci ale děda býval pruďas, nenechal si nic vysvětlit a koťata utopil. Smutné, že, tím víc, že zájemci už jen čekali, až se odstaví a dovezou k nim. Jinak babička taky bydlí na vesnici, o kočkách v postatě moc neví. Takže by koťata potřebovala, trpělivost, naučit na wc, odčervit, a vykoupat a oočkovat a hlavně odvézt. Zájemcům bych mohla přes zprávu i poradit, ale osobně to zařídit nemůžu. Jsem pouhý zprostředkovatel. Nemůžu je dovézt a tak, a přes zprávy se i blbě radí, jak má strýček koťata naučit na záchod, ale každý, kdo už nějaké měl, ví, že v tom správném věku to není zas tak těžké.
Jo jsou taky od polodivoké mámy, ale to není problém. Náš kocour je ze stejného zdroje, a je opravdu trpělivý, mazlivý. Vždy záleží na jedinci, jeho vlohách a věku, kdy z toho prostředí odejde.
No, kdysi jsme měli zájemce a ty měli psa, zvířata si na sebe nakonec zvykla, chce to jen čas, trpělivost a dost prostoru.-)
Text příspěvku byl upraven 10.07.18 v 15:02
Vložit příspěvek