Zaprášení klasikové

Dell17.09.2014 v 19:45

I když jsem se v této diskuzi rozloučila, čtu ji pořád a se zájmem a v tuto chvíli mi to nedá, abych nereagovala.
Zarazila mě myšlenka, že tento web není pro literární vědce, ale pro čtenáře.
Nevím, kde berete přesvědčení, že tomu tak je. Dosud jsem si myslela (a hodlám si to myslet i nadále), že DK je tu pro všechny, kdo mají dobrý vztah ke knihám zjednodušeně řečeno.
Pokud někoho dráždí akademičnost této diskuze, pak ho přece nikdo nenutí to číst. Můžete si přece založit svou diskuzi, kde budete sbírat tipy na deset nej. A pochybuju, že by Zlovlk nebo kdokoliv jiný proti tomu počinu něco namítal, i kdyby se mu to zdálo třeba prozměnu akademické příliš málo.
A ještě poznámka - nezatíženost může být sice výhodná, ale jen v jisté míře. Pokud už jde o prázdnotu, ani nezatíženost vám nepomůže.
A slibuji, že pokud sem ještě vstoupím, bude to už jen o knihách a ne o diskutování.

Lector17.09.2014 v 19:56

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Dell17.09.2014 v 20:01

Pardon ještě, to s tím prázdnem nebylo míněno vůči někomu z diskutujících, když to po sobě čtu, trochu to tak zní, byla to poznámka k té větě od Zlovlka, resp. můj výklad téhle myšlenky.

Richie117.09.2014 v 20:30

Dell, domnívám se, že jsi reagovala také na můj příspěvek. Jsem trochu překvapen, jak nesprávně může být pochopeno těch pár slov, které jsem napsal.

Nezbývá, než to trochu upřesnit.
"Zarazila mě myšlenka, že tento web není pro literární vědce, ale pro čtenáře." Touto myšlenkou bylo řečeno, že web je pro všechny čtenáře (tedy včetně zkušených literárních vědců i včetně úplných začátečníků). Ano, DK je tu pro všechny, kdo mají rádi knihy. Oba máme na mysli to samé, jen to možná jinak vyjadřujeme.

Akademičnost diskuze mě nedráždí (a myslím, že nikoho ze zúčastněných). Rád si počtu v tomto tématu o klasických knihách názory každého, ať už píše v "akademickém" nebo jiném stylu vyjadřování .

Pojďme se ale radši vrátit k diskuzi o tom, co můžeme považovat za klasiku a jaké knihy bychom do ní zařadili. :-)

binysek17.09.2014 v 20:44

zdá se mi to nebo sem podle většinového mínění nepatří nic čtivého, nic humorného nic vtipného?

reader.00717.09.2014 v 20:55

Má-li kniha něco vypovídat o době ve které byla sepsána, pak hlasuji i pro prominentního mizeru Dickense. Thackeray taky není špatný, i když občas to s tou ironií trochu přeháněl...

A co bys navrhovala, binysku?

Text příspěvku byl upraven 17.09.2014 v 20:57


Gnomo17.09.2014 v 21:19

Nerad bych to komplikoval. Jednoduchost nade vše. Souhlasím s pocitovou stránkou, jak píše Barilac (vracím se teď o pár komentů zpět), nicméně, i tyto pocity mají své příčiny, ty na nás působí a vznikají právě naše pocity, vzniká "veřejná klasika". Rád bych raději tu definici, ale to je hloupost:-) Je v tom vliv, ten posunuje klasiku v dějinách! Příkladně vypíchnu... prásknu sem třeba takového F.Nietzscheho. Může být považován za klasika? Asi ano. Hned tu máme jeho vliv. Třeba na jednoho pána s kostkou pod nosem, který dá pro změnu vzniknout novodobým klasikům. A sněhová koule nabaluje... prostě sáhneme kamkoliv do historie, je tam vliv (tohle podsouvám zlovlkovi). Raději nepsat, co za vlivem někdy je:-)

Alix17.09.2014 v 22:04

Omlouvám se za svou otázku, ale KDO jdou vlastně ti zaprášení klasikové? Mám pocit, že v té ohnivé diskuzi se to tak nějak vytratilo?

Alix17.09.2014 v 23:40

Takže bychom to mohli zkusit znovu? Což takhle Balzac, Zola, Dumas, Němcová, Světlá, Rais, Hugo, přidejte se, čtenáři.....Je z čeho brát!

Alix17.09.2014 v 23:55

To je ale třeba brát s troškou nadhledu.

binysek18.09.2014 v 06:55

reader.007 - třeba i Thackeray - Trh (Jarmark) marnosti přece stojí za to z našich třeba Ignát Herrmann - ačkoliv nevymezíme-li dobu od kdy a i do kdy by měli ti zaprášenci tvořit, těžko něco nějaký soubor stvoříme - je celkem dost rozdíl mezi Aristofanem a třeba Boccaciem či Haškem jak časový, tak tématy - všichni se ale dobře bavili.

Text příspěvku byl upraven 18.09.2014 v 06:55

reader.00718.09.2014 v 09:25

binysek: já jsem Thackerayho neodsuzovala, chraňbůh... Jen mi někdy přijde že to píše tak smrtelně vážně že by některý pomalejší čtenář mohl tu jeho ironii, řekněme, nepojmout :-)

Mimochodem když už má být sranda, já tvrdě hlasuji i za Wodehouse, není to sice nic až tak starého, ale jeho Jeeves už je prakticky pojmem (i když možná že ne v českých luzích a hájích)

Bariac: na zmíněných klasicích opravdu není nic zaprášeného a o tom je právě to zadání: hledáme klasiky na které sice obrazně řečeno padá prach věků, ale jejich odkaz je stále aktuální a jejich díla čtenáři pravidelně "větrána a pucována" ;-)

Text příspěvku byl upraven 18.09.2014 v 09:25

binysek18.09.2014 v 11:50

no samozřejmě, bez Wodehouse by to ani nešlo založit

reader.00718.09.2014 v 21:36

:-))) no tak to přeji šťastné a veselé čtení, taky to mám doma, zatím jsem to jen zběžně prolistovala a je to teda cajdák hroznej (a to už jsem otrlá po kdejaký Harlekýnce). Třeba Mnich mi přijde mnohem záživnější, když už se chcete týrat blbostma jako jsou gotické romány :-)

Text příspěvku byl upraven 18.09.2014 v 21:37

reader.00718.09.2014 v 21:43

a to je na tom právě to absurdní, že i když tato "veledíla" konkrétně jsou dnes prakticky zapadlá, jejich mladší sourozenci vycházejí jako ultra IN novinky a neliší se od svých předchůdců skoro vůbec ničím (včetně množství patosu), dokonce je mnohdy i vykrádají

zlovlk18.09.2014 v 23:10

Líbila se mi poznámka o Masarykovi a o tom, jaký mohl mít vliv na utváření kánonu za první republiky. Klidně to tak být mohlo. 40 let socialistické kultury jsem uváděl hlavně proto, že v té době byl mechanismus vytváření klasiky nejjednodušší a nejvíc na očích. Primární silou byl celkem průhledný režim - dalo se očekávat, že bude preferovat díla komunistických autorů, zatímco spisovatele křesťanské, humanistické a emigrantské se pokusí odsunout do zapomenutí. Slaběji se pak na tvorbě kánonu podílel disent a emigrace. Zdůrazňuji to hlavně proto, aby bylo jasné (i když to asi jasné je), že klasická díla jsou klasická nejen proto, že jsou dobrá (i když většinou jsou), ale roli tam mohou hrát i jiné věci...

Současnost (nebo první republika) je mnohem zmatenější. Kánon nevytváří jedna hlavní síla a pár vedlejších, je jich mnoho a žádná nepřevládá. Dost často jsou zcela neprůhledné - což je proti totalitní kultuře jistá nevýhoda. Jistě jsou i dnes mnohé důležité knihy opomíjeny, ale které to jsou? Otázky podobného typu jsou jedna velká spekulace, to souhlasím, ale myslím, že přínosná.

Neměla by zapadnout poznámka o neustále se zvyšující literární produkci. Pokud teď píše (dejme tomu) tisíckrát více spisovatelů než před 200 lety, znamená to, že každý rok vznikne tisíckrát více děl, jež si zaslouží být klasikou, než tehdy? Můžete namítnout, že dnes převládá vyloženě triviální literatura, ale situace nikdy nebyla jiná - připadá nám sice, že se kdysi psala samá skvostná a umělecky hodnotná díla, ale to hlavně proto, že četné bestsellery té doby už nikdo nezná (většinou zaslouženě).

Z gotických románů opravdu vřele doporučuji Vatheka, ty ostatní jsou řekněme průměrné; zajímavé hlavně svým místem ve vývoji takové literatury. Nejčtivější je asi opravdu Mnich, i když na 1200 stránek Záhad Udolfa jsem ještě nenašel odvahu, až tak olbřímí fanoušek gotiky zase nejsem.

A ještě bych podotkl, že humor je opravdu důležitá složka literatury. Skoro každé důležité dílo ho alespoň špetku (ale někdy i pořádný tuplák) obsahuje, i když to třeba není úplně tzv. řachanda. Úžasný je v tomto ohledu třeba Oblomov, když hrdina vzpomíná, jak odfoukával chcíplé mouchy na hladině kvasu na stranu, aby se mohl napít. Je možno si to představit bez pocitu intenzivní pobavenosti? Nemožno.

reader.00718.09.2014 v 23:32

Záhady Udolfa jsou fakt smrtící. Je to tak blbá, roztahaná a užvaněná nuda že to snad doteď ještě nikdo nepřekonal. Ačkoliv... možná zkusím časem nahlédnout do těch upírskejch oblovaček co jsou teď tak populární a třeba nakonec zjistím že se mýlím :-)

Naias19.09.2014 v 08:43

Už je to tak, reader, mýliš sa. Čítala som oboje a tie upíriny sú hrozné. Holt už nie som tínedžer, aby som sa venovala úvahám, s ktorým chlapcom chodiť, s ktorým nie, hoci ma tak strašne, ale strašne priťahuje, alebo... žeby...?

Ale Záhady Udolfa mi pomohli vychutnať si Opatství Northanger. Vždy mi vadilo, že neviem, o čom vlastne Catherine a Isabela rozprávajú. Tak už to viem a mám z tej knihy ešte väčšie potešenie (myslím Opatství Northanger, nie Záhady Udolfa). Pokiaľ ide o Radcliffovú, pomáhalo mi myslieť na Pytlákovu schovanku a predstavovať si dej v tomto štýle. Nebolo to myslené ako paródia, ale v tom je krása fantázie, môžem si v mysli vyvolávať obrazy, aké len chcem.

reader.00719.09.2014 v 09:03

Ahoj Naias, dlouho jsem tě neviděla. Asi máš pravdu, nicméně ta pipina z Udolfa je taky dobrej materiál a od té upírské ji žádné kladné vlastnosti neodlišují, snad jen blokáda předsudků daná dobou. Mě prostě typ slepice která sebou nechá bezmocně vláčet z jednoho kouta světa do druhého hrozně rozčiluje. Ale v jednom souhlasím, ke koupi, čtení (nebo třeba jen listování) mě taky přiměla četba staré dobré Jane. Akorát jsem si říkala že měly čtenářky v 18. a 19. století dost smutný výběr (když jim teda nedovolili Rodericka Randoma, ten je fakt drsnej, takže asi ne :-))

Lector19.09.2014 v 12:07

Uživatel svůj příspěvek odstranil.



Vložit příspěvek
4