Saturnin a jiná kvalitní četba
Dostali jsme se s přítelem do debaty, kterou započala taková naše mini válka našich názorů a zajímalo by nás, jak to vidí i strany nezasvěcené, tedy vy všichni naši přátelé i vy , kteří sem náhodně na tuto diskuzi zavítáte. Já jsem horlivá zastánkyně Saturnina, pro mě naprosto originální a pokud ho někdo nečetl, nebo alespoň se nepokoušel číst, nemůže o sobě tvrdit, že zná českou literaturu, podobně se dohadujeme i u Švejka - pokud neznám díla, které jsou s naší - českou literaturou tahle spjatá, nemůžu o sobě tvrdit, že znám a mám rád literaturu. To že se s přehledem orientuji v básnících celého světa ale přece neznamená, že můžu o knize, kterou jsem neviděl ani z rychlíku říct... tohle nečtu, to mě nebaví. Jasně, proti gustu žádný dišputát, já také nečtu scifi, nebo odbornou literaturu, ale když už chci kecat do vaření, kuchařku si přečtu- takže když chci něco sdělit k literatuře, měl bych alespoň znát naše národní poklady- alespoň se pokusit se jimi prokousat. Když mě nebudou bavit, pak mám nárok říct- tohle mě nebaví, tohle nečtu, ale ne nad zavřenou knihou vyslovit verdikt a pa už se ke knize nikdy nevrátit. Nebo jak to s knihami, které něco daly naší i světové literatuře máte vy ostatní?Odsoudíte knihu bez přečtení, protože vás nebaví už ten název, nebo se alespoň pokusíte přijít té knize na kloub????? Nechci se tady hádat, jak a kdo má co za svou hodnotnou literaturu, jen chci vědět- pokud se vám dostane do rukou kniha, která má jakýsi věhlas, ale vás od prvního pohledu nebaví, pokusíte ji přečíst? Děkujeme za názory a přejeme spousty krásných knih,
Text příspěvku byl upraven 15.04.20 v 13:03
Souhlasím s Vaším názorem, že je vcelku na každém, jakou literaturu považuje pro sebe za hodnotnou. Bylo by přeci nesmyslné trávit čas a bavit se čtením knih, které většina považuje za čtivé, ale mne zkrátka nebaví. Pochopitelně kromě učebnic a skript, tam jsou důvody pro čtení často jiné. Hlavně mě ale zaujaly tituly, o kterých píšete, že jsou obsahem Vašich debat. Jsem si totiž vědoma toho, že pravě Švejka a Saturnina zrovna moc nemusím (obě knihy jsem četla), přestože je většina z okruhu mých známých považuje za oblíbené knihy.
Takže odpověď pro Vás: myslím si, že mám ráda literaturu a českou především, ale zrovna u těchto dvou knih stojím ve Vaší debatě na straně toho, kdo už po nich opakovaně nesáhne.
Jsou prostě takové vzorové knihy, které omrzí, protože jsou jistým způsobem připomínány (nechci říct propagovány, spíš nevhodně, nuceně předkládány) a tím se vytváří tábor příznivců a odpůrců, a mezi tím plavou ti ostatní čtenáři (někteří je ani nedočetli). Pro mě takovou knihou je třeba Babička od Boženy Němcové nebo některé Čapkovy knihy :(
Je to žalostné, ale je to tak.
Děkuji za názor - a to je právě u nás ta rozdílnost, já četla a baví mě, přítel je ale ani nečetl a ani se nepokoušel a to mě rozčiluje a kvůli tomu se dohadujeme. Proč to, safriš , alespoň nezkusil a hned je zavrhl, protože ho to nebaví a přitom má literaturu rád a čte kde se dá. Nebudu ho nutit, jasně, ale jakožto člověk, co má domnělý přehled a občas kriitizuje by se mohl alespoň pokusit . Proto jsme tuhle diskuzi otevřeli- a moc Vám děkujeme za názor. Hezký den Ivana a Pavel
ijcro: to jste mi připomněl - Babička, naposledy tak před 40ti lety a jak jsem ji měla ráda. A taky F. L. Věk, další Jirásek a skoro celá Němcová... Docela dobrý typ na tuhle dobu, jenže knihovna zavřená a maminka, která je má doma je ještě víc ohrožená skupina než já. Škoda, byl by čas se k nim vrátit a zajímavé porovnat si současné a tehdejší dojmy z nich.
@alekis:
Máte samozřejmě pravdu, knížek jsou miliony a v různých žánrech si každý to své jistě najde. Jenže i uvnitř žánrů jsou proudy a na vrcholcích vln právě a jen ty "nejčtenější", "nejoblíbenější", "nejkvalitnější" - no a ostatní jsou jim jen podobné.
Ani byste mi nevěřila, jak mě žralo, když mi jeden editor napsal k mé tvorbě, že ho další, cituji "Dan Brown reloaded" naprosto nezajímá a rukopis ani neotevřel.
Když mě kniha nezajímá, nečtu jí. A je jedno, že mi o ní tvrdí, že bych si ji přečíst měla. Třeba z důvodu, že je to klasika. Ať třeba důvodu, že je to bestseller. Nechci číst, anotace mě nezaujme, nečtu. A jestli to kvůli tomu znamená, že mě to tím odřítzne od pochopení, co je to literura, nevadí mi to. Naplňuje mě něco jiného. Zůstanu šťastná se svým nepochopením a svou "neliteraturou". Zatím nám bylo fajn a myslím, že to tak zvládneme i nadále ;)
Text příspěvku byl upraven 15.04.20 v 16:02
@Lenka.Vílka: Ale něco vás i tak zaujme, abyste se rozhodla právě pro tu konkrétní knihu. Málokdo umí přesně říct, jaké pohnutky ho vedly k rozhodnutí, že právě tohle ho "bude zajímat".
Ijcro: spíš jsem reagovala nad opět nahozené "Když nepřečteš základ, neporozumíš ostatnímu". Má to háček. Každý má onen "základ" jinak položený...
Michate nekolik veci dohromady. Zkusim to vzit postupne. Kazdy si muze NEcist jakoukoliv knizku z racionalnich i iracionalnich duvodu. Takze ano, klidne se podivam na knizku, prectu treba anotaci a reknu tuto nebudu cist. Vzdycky mam v zasobe neco, co bych si rad precetl a nutit se do cteni knihy, ktera me nicim nezaujala mi prijde ztrata casu. Mozna tim prijdu o knizku, ktera by se mi libila, ale to prichazim i tak, protoze nejde precist vse.
K Satruninovi a Svejkovi - tvrdit, ze kdo se nepokousel cist nejakou konkretni knihu/autora, nezna/nema rad (Ceskou) literaturu je nesmysl. Kazdy ty knihy bude mit jine. I kdyz mam Saturnina rad, tak bych ho nikdy neoznacil jako neco vyjimecneho, co by si mel precist kazdy, protoze o nem muzu zaroven rict, ze je to neoriginalni kniha, ktera kopiruje Jerome Klapku Jerome nebo knihy o Jeevsovi. (Nerad bych tady vyvolal flame o Saturninovi).
Zaroven mate viru v autority. Pisete, ze nemusite sci-fi, ale kdyby nekdo oznacil treba Neffa za "klasika", tak se pokusite precist i sci-fi? Jenom proto, ze knihu nekdo oznacil za klasiku?
Mam toho nacteneho relativne dost, abych dokazal odhadnout co by me mohlo bavit. A nepotrebuji zacinat cist knihu, jen protoze ji nekdo oznacuje za hodnotnou/klasiku (dopln vhodne slovo). Takove oznaceni muze slouzit jako inspirace, ale neni zadny duvod takovou knihu cist, pokud z jakehokoliv duvodu nechci.
Já měla jako čtenář to štěstí v neštěstí, že jsem vyrůstala za socialismu. Tehdy byla velmi omezená nabídka toho, co dnes mnoho( nejen) mladých lidí láká. Lehčí zábavná četba, fantasy,ženské románky, thrillery, horrory, detektivky atd. Ideologií nabyté a státem propagované knížky nikdo nečetl, maximálně z donucení. A tak jsme museli pátrat v rodinných i veřejných knihovnách kde bylo spoustu klasiky. Ćeské i zahraniční. Sháněli samizdaty. Dnes si klidně dám i nějakou tu konzumní literaturu, čte se svižně, lehce, pobaví - a hned zapomene. Ale to, co jsem v mládí načetla, co si dodnes pamatuji a dalo mi základ. Rozhodně tím nechválím ty časy - ať už se nevrátí!
PS: tím nechci říct, že v žánru sci-fi, horror, fantasy, detektivka nejsou kvalitní věci ke kterým se vracím. Jenom té červené knihovně jsem opravdu na chuť nepřišla. Dnes už si autorky píší líbivé milostné milostné románky i z koncenráku... Také jsem zklamaná záplavou historických románů, které jsem vždy milovala. Většinou je to takové fantasy-eroticko-dobrodružná literatura, která o historii nic neřekne, autor nemá ponětí o rozdílné psychologii postav v dávných časech.
Když to vezmu úplně zpočátku debaty, dovolím si špitnout, že Saturnin, ač ho sama mám mezi knihami oblíbenými, není úplně původní, ale princip osobnosti opisuje od Jeevese. Nicméně je podán česky s půvabem který je osobitý a to že ho někteří neocení... jejich škoda. To samé s knihami od Haška (a nemusí to být zrovna Švejk). Komu není vlastní trochu absurdní, mnohdy černý a skoro vždycky velice škodolibý smysl pro humor nedokáže tohoto autora ocenit.
Naproti tomu zmíněný Čapek psal laskavě a taky bůhvíproč někomu nesedne, nebo se ani nepokusí mu přijít na chuť.
Taky myslím, že knihy není dobré čtenářům nutit. Chápu sice tu zoufalou snahu nadšeného čtenáře té či oné knihy dostat do fanklubu dalšího člena, ale on na každou knihu prostě musí být ten správný čas. A někdy bohužel nenastane a tlačením na pilu se odpor z druhé strany jen zvyšuje. Já si to třeba testuju na své dceři, ze které jsem vhodnou manipulací vychovala docela slušného čtenáře. Podle toho s jakými zájmy se potkává jí podstrkuji do cesty odpovídající literaturu a tak už mezi mnohým líbivým balastem přečetla i kusy, ve kterých není ani jeden čaroděj, drak, víla ani jiná pohádková havěť.
To, že Saturnin opisuje od Jeevesa, pripustil sám Jirotka, alebo je to názor kritikov a čitateľov? Ja som čítala Saturnina niekoľkokrát, Jeevesa tiež, ale okrem toho, že sú obaja sluhovia a že sú veľmi schopní, sú inak úplne rozdielni.
reader 007: Moc hezky napsáno. Je pravda, že záleží také moc na tom, v jakém životním období a osobní situaci knihu potkáme. Mě párkrát pomohly v těžkých chvílích knížky, které ani třeba nebyly nějakými klenoty literatury. Ale uklidňovaly a dodnes jsem autorům vděčná.
@ZÓNA:
Souhlasím, meritem věci je klasické vzdělání a ne jen misijní škola kdesi u Zambezi :)
Abychom si třeba nepletli školu s liberální anarchií :D
Naias: zkusím popátrat v předmluvách a doslovech Wodehouse i jiných Jirotků (Saturnina už jsem prolezla, ale v mém vydání kromě protiměšťácké agitky to není), protože mám opravdu pocit, že jsem to někde četla. Navíc na některé závěry mám mnohdy dost dlouhé vedení, takže myslím že zrovna tenhle nápad není z mé hlavy. Ale pohledám...
Domato: Myslím si, že nútiť niekoho prečítať isté knihy nie je dobrá voľba, môžme doporučiť, ale nie nútiť. Možno niekedy neskôr sa k nej dostane. Z vlastnej skúsenosti: Od malička som knihomoľka, ale na strednej škole sa mi nechcelo do "povinnej literatúry". O pár rokov neskôr som prečítala konečne od Remarqua Traja kamaráti a bola som nadšená. Odvtedy je Remarque môj najobľúbenejší autor.
Dani25: Přesně tohle jsem měla s knihou Anna Karenina. Od té doby se k ní stále vracím.
Text příspěvku byl upraven 29.04.20 v 11:09
Damato: Nech ho bejt a dýchej zhluboka. Buď ho to časem přejde nebo nepřejde, nic víc se říct nedá. Existují mraky knih, které jsem nikdy neotevřel, protože mě už od pohledu z nějakých (někdy i zcela iracionálních) důvodů nelákaly, nebo přímo odpuzovaly. Jaký smysl by mělo "zkoušet" číst něco, co se mi číst nechce? Kdyby to byl návod jak instalovat lednici, to by se člověk ještě třeba přinutil, ale číst z povinnosti humoristický román... to je pitomost.
Vložit příspěvek