Putování labyrintem knih


Lector
Lector 27.07.2018 v 22:44

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

newtory
newtory 27.07.2018 v 23:04

Sú to krásne filmy, akurát ten smútok po ich zhliadnutí...

Eicherik
Eicherik 28.07.2018 v 08:35

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Lector
Lector 28.07.2018 v 14:46

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Lector
Lector 28.07.2018 v 14:56

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

R.E.M.
R.E.M. 28.07.2018 v 16:19

Uživatel svůj příspěvek odstranil.


Lector
Lector 29.07.2018 v 12:30

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Lector
Lector 26.08.2018 v 20:06

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

InaPražáková
InaPražáková 16.09.2018 v 17:51

Vzala jsem včera do ruky novou knížku, podle zvyku jsem ji prolistovala, přečetla doslov, úvod a první odstavec, na dnešek jsem si nechala čtení samotného textu. Napadlo mě při tom, že možná není obvyklé začínat čtení doslovem, zkusím se tedy zeptat - v jakém pořadí čtete části knihy?

Než začnu číst knihu, ráda si ji "očichám", naladím se na ni, takže vždycky začínám doplňujícími texty, pokud jsou, tak i recenzemi. Nevadí mi, když se předem dozvím, že Romeo si Julii nakonec nevezme, spíš naopak, protože když mě příliš zaujme zápletka, stává se mi, že si po dočtení nepamatuju kusy děje, o jazyku nemluvě, jak jsem očima jen rychle skákala po řádcích. Když se u takové nepozornosti přistihnu, přečtu si závěr knihy, abych se mohla víc soustředit na nuance textu, moment překvapení tolik nepotřebuju.
Tudíž mě napadá druhá otázka - vadí vám, když znáte konec předem?

Text příspěvku byl upraven 16.09.18 v 17:51

braunerova
braunerova 16.09.2018 v 17:54

No, já čtu hlavně historickou literaturu a tam víte vždycky jak to dopadne :)

Alienor
Alienor 16.09.2018 v 18:49

Ja som rada, keď poznám koniec dopredu, presne pre tie isté dôvody. Lepšie sa sústredím na text.

Petass
Petass 16.09.2018 v 18:50

Čtu knihu, jak je napsaná... Věnování, Úvod, předmluvu, hlavní příběh a pak doslov. Pokud mě doslov nezaujme po prvních pár větách, tak ho vynechám... Než se do knihy pustím, tak si pročtu komentáře, recenze moc ne... ale nechci se dozvědět nic zásadního z děje... hodně dám na doporučení kamarádů, o kterých vím, že čtou podobné věci jako já. Dřív jsem dočetla všechno, přišlo mi nefér k autorovi, že knihu nedočtu, ale teď už to nedělám... Když se s knihou trápím, děj mě nebaví, přijde mi povrchní, nebo manipulativní apod. Tak prostě knihu nedočtu... Času není tolik a nechci ho plýtvat na knihy, které za to podle mě nestojí. A druhá otázka... Ano, vadí mi, když znám konec předem :)

Petass
Petass 16.09.2018 v 18:52

Poslední dobou si často čtu některé pasáže z knih opakovaně... přečtu třeba pět stran a řeknu si "ty jo, to je krásně napsaný", vrátím se a přečtu je znovu :) To jsem dřív nedělala, dřív jsem letěla střemhlav ke konci.

Text příspěvku byl upraven 16.09.18 v 18:52

intelektuálka
intelektuálka 16.09.2018 v 19:02

Ano - také čtu pasáže opakovaně - ty, co mi něco říkají /určitě u Remarqua/
a letos u Murakamiho

Hraboshka
Hraboshka 16.09.2018 v 20:15

Taky čtu popořadě, od první strany do poslední, předmluvu na začátku, doslov na konci... Asi je to trochu nudné a nenápadité, ale nejspíš bych cítila přinejmenším neklid, kdybych to dělala jinak. :D

A konec dopředu znát nechci. Aspoň poprvé si chci užít napětí a překvapení, a když je kniha dobrá, ráda si ji pak přečtu znovu a budu se soustředit na jiné věci. Ale taky záleží na tom, o jakou knihu jde. Vědomí smrti Romea s Julií nebo vraždy starého Karamazova mě před prvním čtením moc trápit nebude, ale kdyby mi někdo spoileroval třeba Zaklínače, asi bych mu nepoděkovala.

Lector
Lector 16.09.2018 v 21:11

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Petass
Petass 16.09.2018 v 21:18

Přesně jak píše Hraboshka... U notoricky známých knih mě znalost konce od četby neodradí... ale u "nových" knih to vědět nechci... Spoilery u Zaklínače by mě určitě naštvaly, možná i odradily... Pokud jsou knihy zfilmované, striktně se snažím filmům vyhnout a nejprve přečíst knižní předlohu...

InaPražáková
InaPražáková 16.09.2018 v 22:23

Děkuju za reakce, je zajímavé je číst.

Pocit, že čtu nepořádně, jak píše Hraboshka, jsem mívala taky, stejně tak jsem se snažila číst díly sérií postupně, ač třeba přímo nenavazují, pak jsem to pro sebe zavrhla jako zbytečný formalismus a necítím změnu k horšímu. Postupné řazení ctím jedině u povídkových sbírek, pokud je sestavoval autor, tam předpokládám úmysl a význam.
Druhé čtení je vždycky jiné a zpravidla lepší než první, kdybych mohla každou knihu číst víckrát, můžu se poprvé věnovat jen příběhu. Tedy číst je i můžu, ale přijde mi to jako škoda času, když je tolik jiných knih, které si chci taky přečíst. Navíc mám velkou většinu vypůjčenou, takže nemám tolik času si s nimi hrát a snažím se napoprvé pochytit co nejvíc.

V čem se liší spoilery ke klasice a k Zaklínači? Jen přemýšlím dál, u obecně známé klasiky se třeba míň dojmete, takže se dá odhadnout, že nevyspoilerovat vám škola polovinu děje, bavili byste se víc?

Petass
Petass 16.09.2018 v 23:30

To je dobrá otázka... Těžko na ni odpovědět... Klasiku čtu s tím, že to je přece "ten" Shakespeare, vědomosti ze školy určitě ovlivňují dojem, dávám si do souvislosti, kdy kniha vznikla atd... Možná bych se bavila víc, bez znalosti obsahu... Nevím. Říct mi ale někdo, jak dopadne zaklínač, nebo cizinka, tak mě to bude mrzet, chci být překvapená, udělat si vlastní názor... Připouštím, že je to zvláštní. Asi to nedokážu úplně vysvětlit, obhájit...

Petass
Petass 16.09.2018 v 23:32

O dojmutí to není, to zvládám i u knih, které jsem četla už několikrát a vyloženě se na konkrétní pasáže těším...

Hraboshka
Hraboshka 17.09.2018 v 06:33

Asi jsou prostě některé knihy víc zaměřené na děj, a u nich pak spoilery vadí... U Shakespeara je hlavní jazyk, u Dostojevského myšlenky, takže i když víte, co se tam stane, nepřicházíte o to nejlepší, co vám kniha může nabídnout. Těžko říct, jak moc by se čtení lišilo bez znalostí ze školy (nejen že známe děj, ale dělali jsme i různé rozbory, "co tím chtěl básník říct" a tak...) a je zajímavé o tom přemýšlet.
A u fantasy, detektivek a "lehčích" žánrů vůbec je důležitý děj. Zrovna teda Zaklínač má i jiné přednosti a prostě ho miluju, takže si ho s chutí přečtu (a klidně se u něj i dojmu) ještě několikrát, ale jsem ráda, že jsem si napoprvé mohla vychutnat všechno napětí a starost o osudy postav.

R.E.M.
R.E.M. 17.09.2018 v 10:26

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Petass
Petass 17.09.2018 v 17:27

Hraboska vystihla přesně můj pocit, který se mi nedařilo vyjádřit, R.E.M. doplnila. :)

InaPražáková
InaPražáková 17.09.2018 v 18:13

Rozdělení podle očekávání od knihy dává smysl. Lehčí žánry, jak psala Hraboshka, moc nečtu, možná proto mi nevadí znát děj předem, k tomu mě asi víc baví "jak" než "co" (možná i proto je nečtu), ale obecně vám rozumím.
Zajímavě se mi s tématem diskuse prolnula právě čtená detektivka, v níž autor od začátku okatě prezentuje (naznačuje je příliš slabé slovo), že vrahem je zahradník. Přitom se postavy tváří, že hlavní je pátrání. Autorovi šlo o jiné věci, než je prostá detektivka, takže čtenáři znemožnil soustředit se jen na tipování vraha, musí si v knize najít jiný cíl. Vzhledem k této diskusi mě to pobavilo.

R.E.M.
R.E.M. 17.09.2018 v 18:27

Uživatel svůj příspěvek odstranil.



Vložit příspěvek