Oblíbené první věty v románech
Ackerman pohlédl na oba policisty, jako by byl nějaké hladové zvíře a oni byli jeho příští potravou. Ztišil hlas. „Nakonec, bez ohledu na to, kolika falešnými představami o své velkoleposti se zaslepujeme, jsme všichni buďto lovci nebo lovení, predátoři nebo kořist. Život je jen jedna velká hra, pánové. Vítězi přežijí a poražení shnijí. Náš osud určují volby, které učiníme. Takže…učiňte svou volbu.“ (Ethan Cross - Pastýř smrti)
„Proč?“ opakoval Ackerman. „To je ta věčná otázka, viď? Od samého počátku lidské existence urputně hledáme odpověď na tuto jednu otázku: proč? No, já se obávám, že pro tebe nemám odpověď, můžu jenom říct, že já jsem prostě takový. Někteří lidé malují nádherná umělecká díla. Další lidé jsou lékaři, řezníci a pekaři a výrobci svícnů. Já jsem predátor, zabiják. Život je hra, a já hraju rád. Ale s tebou jsem to hraní ještě tak úplně neskončil.“ (Ethan Cross - Pastýř smrti)
Z této knihy mám vypsáno několik pasáží, které mě zaujali. Autor píše úžasně a některé pasáže jsou skvělé. :)
Když už jste zažili kdeco, pěstovat klášterní zahradu s bylinami je věc nesmírně uspokojující.
*
Ellis Petersová: Zázrak svaté Winifredy
http://www.databazeknih.cz/knihy/zazrak-svate-winifredy-43182
Líbil se mi jeden dialog v knize Letní závrať od E. Lowell. Sice je trošku sprostší, ale já se u toho smála :-) !!!!
"Čekáš pochopení?"
"Jo!"
"Tak si ho najdi ve slovníku někde mezi hovno a prdel, já potřebuju informace!"
- V hubených rukách sira George se bílé proužky papíru se strohými černými symboly posouvaly a znovu skládaly jako karty k nějaké zlověstné hře, poznej citát a odhal vraha.
- A zvlášť jedna myšlenka ji překvapovala a trápila, ulehčí jí přítomnost Clarissina manžela na ostrově Coury její práci? Měla by cítit ulehčení, že se s někým bude dělit o odpovědnost. Proč se poprvé cítí jako v pasti, jako ve hře na slepou bábu, klopýtá se zavázanýma očima, zatímco neznámé ruce ji otáčejí kolem dokola, strkají ji a chňapají po ní, a jakási neznámá inteligence přihlíží, číhá a řídí hru.
P. D. James - Přicházím tě zabít
"Ve městě je Hrobař.
Vypadá jako vy, vypadá jako já. Chodí po mrazivých ulicích stejně jako kdokoliv jiný, s rameny schoulenými před vlhkým prosincovým vzduchem.
Když se mu podíváte do očí, nevšimnete si jejich tvaru ani barvy, zjistíte jen, že se nezdají být příliš lidské. A když se hrobař podívá na vás, mohou být jeho oči poslední věcí, kterou v životě uvidíte."
Z knihy Ďáblova kniha od Jefferryho Deavera
,,Takhle se to stává. Když zachytíš přes celou místnost něčí pohled a nikdy na něj nezapomeneš nebo někoho zahlédneš na druhé straně zaplněného nástupiště metra, někoho, kdo by mohl být tvůj dvojník, nebo uslyšíš na ulici smích, který by mohl být smíchem dívky, se kterou ses poprvé miloval.,,
Stephen King - Svědectví
Velké problémy neexistují. Jsou jen malí lidé.
Bůh chodí po světě vždycky inkognito - Laurent Gounelle
Odlepil se od země a vzlétl do snů. Kdo nikdy takhle nelétal, možná považuje ty, co věří, že létají, za poněkud hloupé, ale v hloubi duše jim přinejmenším trochu závidí.
Paul Young - Chatrč
Někdy musíte pár kroků couvnout, aby jste se mohli rozeběhnout a skočit.
Bronnie Ware - Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Hermann Ungar: Doba naděje je bohatší jako doba naplnění.
Text příspěvku byl upraven 19.07.14 v 00:02
Na okraji srázu: skoč, neskočím pane bojím se, skoč, neskočím pane bojím se, strčil do něho ...a on vzlétl
Text příspěvku byl upraven 24.07.14 v 20:17
Pistolník - je nemožnej.
Vím to já.
Ví to on.
Ví to celá banka.
Markus Zusak - Posel
jednoho dne před mnoha a mnoha tisíciletími v lesích jižní Indie seděl Billí na své obíbené větvi svého oblíbeného mangovníku ve svém oblíbeném mangovém háji a obdivně se v sobě shlížel - J.M. Masson -Kocour, který pozoroval lidi.
Text příspěvku byl upraven 29.07.14 v 08:15
Viděl, jak se před ním otevírá propast a pokusil se změnit směr. Ale nohy už ho neposlouchaly. Běžely dál vpřed, hnaly ho ke strmému srázu za – ne už písečnou dunou, ale střechou.
Viděl, jak dole čekají ptáci. Tisíce černých pouštních havranů s lesklým peřím a zobáky jako šavle.
Anebo se mu to jen zdá?
Nejsou to ve skutečnosti ostré, mastné kameny?
Pdal.
Nejdřív pomalu.
Pak čím dál rychleji.
Země se blížila.
Věděl, že to bude bolet. Že takovou bolest ještě v životě nezažil. A ve chvíli, kdy mu projela celým tělem a on se schoulil v mohutné křeči, uslyšel jejich hlasy.
„Chceš si zahrát hru, Henriku Petterssone?“
Wanna play a...
GEJM?
(Anders de la Motte - Bubble)
Moc se mi líbilo Brownovo spíše slovní spojení: Nepochopení plodí nedůvěru.
Občas to vypadá jako by se Vesmír dožadoval pozornosti. ( Hledání Aljašky od Johna Greena)
Pravděpodobnost, že by se analfabetka narozená v šedesátých letech v jihoafrickém Sowetu jednoho dne ocitla v nákladním autě spolu se švédským králem a předsedou vlády, je jedna ku čtyřiceti pěti miliardám sedmi stům šedesáti šesti milionům dvěma stům dvanácti tisícům osmi stům deseti.
K tomuto výpočtu dospěla dotyčná analfabetka sama.
Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat
Někdy naše světlo pohasíná, ale pak se setkáme s jinou lidskou bytostí, a naše světlo se znovu rozhoří jasným plamenem.
Dalajlámova kočka
"Taktika je soubor malých kroků, kterými se dostaneš do určitého bodu. Strategie jsou kroky, které děláš, když už není kam jít."
Půlnoční palác -Carlos Ruiz Zafón
Nikdy nenechávej zapadnout slunce nad svým hněvem,nikdy nevycházej z domu,nenastupuj do auta nebo do letadla se zlobou v srdci.
Jestli někdo ví,jak rychle a nečekaně může lidem změnit život tragédie,pak jsou to Benton a Scarpettová.
Na pouť po výjimečných cestách se člověk vydává neuvědoměle a nevnímá zázračnost v té chvíli, kdy ji prožívá. Jednoho dne se dopustí té nenapravitelné chyby, že se vrátí zpět v domnění , že výjimečnost se může opakovat a když pak koná tuto cestu podruhé, najde krajinu změněnou, orientační body zasuté a informátory se zcela jinou podobou. A. Camus - Cizinec
Vložit příspěvek