Čicháte k novým knihám?
Priznávam sa som aj ovoniavač aj hladič. Pohládzam najmä nové knihy (novoprichodzie do môjho knižného "košiara"). A ešte som puntičkár, neznášam poškodenia kníh. Najmä keď mám pocit že sú celkom "zbytočné" teda spôsobené tým, že niekto sa jednoducho nudil. Ak sa mne samotnému podarí niečo poškodiť, mrzí ma to a vždy keď pohľadom zavadím o onú knihu, tak si to v duchu vyčítam.
Já nejradši čichám ke starým knihám. Nejlépe k těm z knihovny, tam už výtisky získávají putováním po různých domácnostech osobité přípachy. :-) Ale i knížky po prarodičích v mé knihovně mají po 100 a více letech existence specifickou vůni. Lidský mozek si vzpomínky spojuje nejsnáze a nejpříměji právě s pachy, takže kolikrát u takového výtisku stačí čichnout a hned člověka zaplaví vzpomínky, jak knihu četl v dětství poprvé a kde to bylo...
Vône a spomienky, to už zaváňa M. Proustom.
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 15:29
Od loňska se snažím nenápadně čichat ke knihám v antikvariátu. To jsem si tam totiž koupila jednu detektivku od Dicka Francise a až doma jsem si všimla, že je načichlá cigaretovým kouřem.
Edda: Ono by to mělo časem vyčichnout. Taky jsem si jednu takovou načichlou knihu, ze série Případy bratra Cadfaela koupil a po čase ten pach výrazně polevil.
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 19:04
já nečichám ke knížkám, já čichám ke každé stránce, kterou přečtu, protože mám rád papír (nikoliv elektronickou čtečku)
pavle 7249, já čichám i ke čtečce. Mám zvláštní kondici zvanou synestezie, neboli mezismyslové vnímání. Když vidím písmena, cítím vůni knih, někdy i trochu politých kávou. Dokonce jsem jednou ucítil i inkoust, kterým si někdo dělal poznámky na okraj a pach prstů lidí, kteří se knihy dotýkali.
Castanier91: to já nic takového nemám, ale na druhou stranu jsem úchyl v chození na půdu a čichám ke starým dokumentům :D
Vložit příspěvek