Atlasy hub, houby, houbaři
Jako . . . pravdu má woodward. Žádný atlas, ani příručka neexistuje, podle které byste mohli nahlédnout a říci: "Ano. To je ta houba, kterou si dám do košíku."
Budu se opakovat - což nerada dělám - houby sbírejte jen s tím člověkem, co houby zná.
To je všechno.
Ale ano, souhlasím s nightlybird, zpočátku je kapesní atlas nutností, ale když máte dostatek trpělivosti stanou se vám houby vášní, jako mému bratrovi. Vzpomínám si, jak k nám jednou přišel s košíkem hub, které hrály všema barvama. Byl ze svého lesního úlovku nadšený a jal se dělat smaženici. Muž prohlásil:,, já to jíst nebudu, aby vás měl kdo odvézt do nemocnice,,:-) Vonělo to přenádherně, jedla jsem to s bráchou a můžu odpovědně říci, že chutnější houby jsem nejedla. Bylo mi fuk, jestli je to mé poslední jídlo....No, jak vidíte přežila jsem. Naučit se sbírat houby je dovednost, která se dá naučit, ale chce to trpělivost a dostatek času procházet lesy a hledat a hledat...:-)
bytost: jak kdy. někdy u nás na chatě stačí po dešti vyrazit do lesa za vrátkama a za půl hodiny mám košík plnej klouzků. ale jenom někdy. ;)
Já mám tu Českou encyklopedii, co doručuje nightlybird, je dobrá. Ale stejně sbírám to, co znám. I když se mi stává, že se lidi ptají - a to je fakt jedlý? Zejména je fascinují čirůvky - dvoubarevá a fialová.
A moje sestra vlastní bezvadný atlas hub, kde je u většiny hub napsáno - pravděpodobně jedlá.
A co proti tý čirůvce má? Nelíbí se mu od pohledu nebo dokonce nedůvěřuje tvým znalostem?
Hm. Už chápu. Teď jsem se na ni kouknul na internetu a do polívky bych něco takovýho asi nedal. Navíc wikipedie tvrdí, že syrová nebo nedostatečně tepelně upravená je jedovatá.
Text příspěvku byl upraven 04.09.16 v 17:18
Jak jsem podotkl, moc se mu nedivím, zvlášť když o tom, co znamená "dostatečně tepelně upravená" se dá vždycky diskutovat.
woodwarde, tohle upozornění jsem ještě nikdy neslyšela. Ale jelikož jsem se ve zdraví dožila 72, tak je asi upravuju dostatečně. A hlavy od těch dvoubarevných děláme jako řízky.
Wikipedie píše tohle:
Užití[editovat | editovat zdroj]
Čirůvka fialová je oblíbená a chutná jedlá houba. Syrové či nedostatečně tepelně upravené plodnice jsou však jedovaté a mohou způsobit hemolýzu. Tyto toxiny (hemolysin) rozkládající červené krvinky se však tepelnou úpravou rozkládají; vařené plodnice jsou neškodné. Další vlastností je snižování krevního tlaku. [3] [1] [2]. Podle přílohy vyhlášky č. 157/2003 Sb. je čirůvka fialová zařazena mezi houby určené pro přímý prodej [5].
woodward - už ta poslední citovaná věta jednoznačně říká, že je jedlá. Jinak je pravdou, jak tady bylo vícekrát řečeno, že má člověk sbírat jen to, co zná. A je rovněž pravdou, že sbírat jen podle vzhledu je ošidné, řada hub je často barevně variabilní a může dojít k záměně.
Proto jsem také v předchozím příspěvku tak slintal nad tím Klíčem - tam totiž byly jako rozpoznávací znaky uváděny takové detaily, jako barva a tvar výtrusů a dokonce reakce na různé chemikálie (barva dužiny) - vnější vzhled byl v podstatě dost vedlejší i když byl také zmiňován. Takže já to praktikoval tak, že jsem neznámou houbu vložil odděleně a teprve doma bedlivě zkoumal a šla buď do popelnice nebo do hrnce (chodit po lese s knihou v ruce nebo s něčím jako chemický průkazník by pochopitelně byla neskutečná blbost).
Jinak čirůvky mi rostou na zahradě. Obecně je čirůvek celá řada, některé jsou nejedlé a tuším, že i nějaká jedovatá. Pokud se chce někdo houbaření věnovat, je dobré začít druhy, které jsou obecně známé jako jedlé a je minimální možnost záměny a postupně si rejstřík sbíraných hub rozšiřovat. Snad se ve zdraví dožijete i sběru některých muchomůrek nebo pavučinců. Hlavně neochutnávat.
nejen poslední, ale už první věta říká, že je jedlá. jenže v té druhé se píše "Syrové či nedostatečně tepelně upravené plodnice jsou však jedovaté a mohou způsobit hemolýzu."
Pokud jde o následné zkoumání hub po návratu z lesa, mě stačí už to, že je musím očistit, natož pak ještě zkoumat, cop si mám nechat a co vyhodit. Kdepak. Hřib, kozák, křemenáč, koloděj, babka, podoubák, masák, bedla, liška klouzek, václavka - ty poznám a nosím je domů. to mi stačí. (taky poznám žampiony, ty mají všude a nemusí se pro ně do lesa. ;)
Dnes jsem si z lesa ukořistil openky. Jsou krásně voňavé. Pařez byl jimi zcela obset, tak jsem si ho dovolil ořezat o pěknou porci kloboucků. Všiml jsem si, že vše je v lese prozrane od slimaku - jen těm openkam se tito vytrvalí konzumenti hub vyhýbají.
A co hořčáky? Sbíráte, sbíráte? U nás na chalupě rostou t.zv. chameleoní - některé se podobají hříbkům takřka k nerozeznání a jsou jich hejna. Můj první muž mě kdysi skoro zavraždil, když jsem mu vysypala celý košík.
A je to ochutnávání k něčemu? Vzpomínám si na Vraždy v Midsomeru, kde stará dáma vraždila houbama a přizvanej mykologickej expert se otrávenýho, kterým u už nebylo pomoci, ptal, jak ty houby chutnaly...
hm... jenže jak člověk pozná, že tahle holubinka není holubinka, anóbrž muchomůrka tygrovaná nebo závojenka olověná či kterej jinej čert?
Hm, můj vědecký postup je tento: 1) prostým pohledem zjistím, jestli houba není masák, bedla, liška nebo václavka (ty poznám). 2) Když to není masák, bedla, liška ani václavka, kouknu zespoda na klobouk a když je to tam žebrovaný, vyhodím to. 3) Když to není žebrovaný, zjistím pohledem, jestli to je hřib, kozák, křemenáč, podoubák, babka, klouzek nebo koloděj. 4) Když ne, vyhodím to.
houbaření je asi moje největší hobby..ale i tak jsem si v knize našel nějaké ty zajímavé tipy..nevíte, jaké boty na houbaření? to bych možná ještě doplnil..budou vám stačit kvalitní gumáky, rozhodně nemusíte mít pohorky nebo outdoor boty-
https://www.coolboty.cz/panske-holinky
Vložit příspěvek