Umění australských domorodců: za posledními lidmi doby kamenné diskuze

AUSTRALSKÁ EXPEDICE MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA 1969 V každodennosti muzejní práce, v onom víru sbírkotvorné, expoziční, publikační, badatelské a restaurátorské činnosti jsou projekty velkých vědeckých expedicí vždy počiny mimořádnými a jedinečnými. Představují vědecké zpestření, stejně jako šanci na rozhojnění poznatků, ale samozřejmě také zajímavý impulz, který bývá – dle druhu a cílení cesty – doplněn i nedočkavým chvějivým očekáváním budoucích jevů, jež bude badatelskému kolektivu dáno prožít. V dějinách Moravského zemského muzea, bezmála dvousetleté instituce, lze vystopovat mnohé zahraniční expedice. Také díky nim se věda v muzeu rozvíjela způsobem tak originálním a dynamickým.V době totality znamenaly ovšem vědecké muzejní cesty též jedinečné šance navštívit lokace, které byly normálně i se sebevětším úsilím nedostupné. Expedice, kterou podnikl půltucet odvážlivců v souladu s tehdejším programem UNESCO před téměř půl stoletím do Austrálie, patřila k těm historicky největším, nejúspěšnějším a nejpozoruhodnějším. Doprovázela ji velká očekávání, nadšení a neobyčejný zájem odborné i laické veřejnosti. Pel události z přelomu 60. a 70. let 20. století se snaží přiblížit výstava, již tento katalog doprovází. Zpřítomňují a dovolují nám vstoupit do tehdejších dějů, a to i skrze mimořádně působivé dobové fotografie. Pozoruhodný je fakt, že se prostřednictvím dosud nepublikovaného textu organizátora tehdejší cesty, mého slovutného předchůdce Jana Jelínka, můžeme seznámil s pozadím výpravy, ale i s jeho reflexemi spatřeného, zažitého a zkoumaného. Historicky inspirativní je také text Stanislava Novotného, jiného účastníka pouti k protinožcům. Velký dík patří ovšem i dalším dvěma mužům profesně spojeným s Moravským zemským muzeem: Oldřichu Neužilovi, ochraniteli odkazu expedice v desetiletích po jejím návratu a Karlu Valochovi, nestoru vědecké komunity Moravského zemského muzea a i nyní, po devadesátém roce života, stále aktivnímu archeologu a vědci působícímu v naší instituci. Význam, povědomí i respekt paměťových institucí vyrůstá mimo jiné z takových činů, jakým byla v roce 1969 výprava Moravského zemského muzea do severní Austrálie. Ojedinělost naší instituce v průsečíku společenských i přírodních věd stvrzuje významně také rozvíjený odkaz činnosti Jana Jelínka a jeho kolegů, jejich vědecké výzkumy, a to včetně toho ze zahraničí nejpodstatnějšího věnovaného kultuře původních australských obyvatel. Je to ale i odkaz zhmotněný v existenci Ústavu Anthropos i Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea. dr. Martin Reissner, ředitel Moravského zemského muzea... celý text