Reportáž, psaná na oprátce diskuze

Nejpřekládanější kniha z češtiny.

"Lidé, měl jsem vás rád, bděte!" Ale lidé nebyli tak bdělí, jak si typicky levicový intelektuál přál. Pět let po jeho smrti lidé, minimálně hodně lidí a levicoví intelektuálové fučíkovského typu mezi nimi s obrovským nadšením zavedli onen snově dokonalý svět, ve který Fučík tak až fanaticky věřil. A ať už čtete vzpomínky politických vězňů u nás nebo třeba Jeden den Ivana Děnisoviče, tak si uvědomíte, že onen "komunismus" byl stejný, ne-li horší než nacismus (už ona fabulace se záměnou nacismu za fašismus to dokládá víc než dobře) a byl takový v Rusku od samého počátku. Lidé typu Fučíka to ale vidět nechtěli a možná toho ani nebyli schopni. A jakkoliv je Reportáž zručně napsaná a čiší z ní onen "optimismus", nelze pominout jednak to, co následovalo potom, ale i fakt, že autor Reportáže stvořil rovněž třeba V zemi, kde zítra znamená včera, naprosto lživé propagandistické dílo. A vybaví se vám Andre Gide, který při návštěvě SSSR, kam jel s ostatními levicovými intelektuály (tentokrát francouzskými) viděl pravdu a když se o ní odvážil napsat, byl těmito a nejen francouzskými Fučíky okamžitě napaden a ostrakizován. Není náhoda, že jistý český básnický komunistický věrozvěst Neumann napsal knihu Anti-gide, která začíná pozoruhnou větou o tom, že sice v SSSR nikdy nebyl, ale... a následuje pozoruhodné tvrzení: "Gidovo liberální ledví intelektuála, jehož pýchou jsou estetická dobrodružství v ilusích, může viděti v Sovětském svazu opravdu jen nesvobodu." Zaslepenost těchto levičáků, z nichž se někteří dokonce stali obětmi toho, co v době před válkou tak nadšeně propagovali je ukázkou, jak málo jsou tito lidé důvěryhodní a jaké neštěstí je brát je vážně. Na druhou stranu, Fučík za svoji naivitu zaplatil, otázka je, jak to vlastně všechno bylo (skvělý diskuzní příspěvek Midudedi - "Nestačí prvoplánově číst a věřit"), ale rozhodně bych ho postavil výš než zcela bezcharakterního Kohouta, který naopak využil všech možností, které mu poválečný totalitní režim poskytl, aby se "zařídil" na celý život. A že mnohokrát převlékl kabát a hlásal pravý opak toho, co vykládal předtím? Inu, to se stává. Bylo by zajímavé, jak by Fučík dopadl, kdyby nakonec ze spárů nacistické mašinerie nějak vyklouzl. Možná by ho dřív nebo později jeho zápal přecházející ve fanatismus přešel a dopadl by třeba jako Drda, který na konci života prozřel. No, jedině Gusta Fučíková, se kterou Julek nežil (ona scéna z Bohémy, jak ho načapal Zdeněk Štěpánek v posteli se svojí manželkou a vyrazil ho na chodbu v trenýrkách je totiž pravdivá) na něm vybudovala svoji pohodlnou, době úměrně blahobytnou a především zcela vylhanou karieru. V každém případě je dobré knihy tohoto typu číst bez předsudků, zjistit si maximum informací, naučit se orientovat se v nich a hlavně - ne věřit, ale přemýšlet. Dnešní doba je hloupá v tom, že máme dostupné informace v takové šíři a rozsahu, jako v dějinách lidstva neměli ani ti nejučenější, akorát se v nich většina lidí nedokáže orientovat a je líná se jimi zabývat tak, aby to bylo ku prospěch jim, ale i ostatním.

Pro Květinku 008: Hlavním sporným momentem kolem Fučíka není zneužití jeho osoby pozdější komunistickou propagandou, ale reálná možnost, podle některých pramenů hraničící s jistotou, že byl Fučík konfidentem gestapa. V podstatě se jen neví, jak moc podlehl. Nechci toto selhání hodnotit, ale cenu knihy to morálně hodně znevažuje.

Jinak, na vytvoření potěmkinovsko-barnumského obrazu Fučíka a jeho monstrozním zneužití se značnou měrou podílela jeho žena Gusta, sobě pomohla, ale z Fučíka vytvořila monstrum.

No a jen krátce k poctivým komunistům, jistě byli idealisté v každé době, nejvíce snad v době založení strany u nás, tedy v začátku dvacátých let, ale v době druhé světové války už se ta rudá sběř netajila s tím, že ideály jsou v ... pryč, a cílem je moc a majetek, a to i veřejně, lze dohledat např. v dobovém tisku.

Nestačí prvoplánově číst a věřit. Ale cením si Tvé názorové odvahy.

Četba zejména posledních komentářů ke knize je výborným důkazem toho, že v posledních desetiletích české školství produkuje jedny z nejhloupějších absolventů nejen v Evropě. Výzkum je potvrzen.

Přesně toto vydání z roku 1953, v dobrém stavu, mohu nabídnout sběratelů díla Julia Fučíka.

30.07.2011

Pří čtení jsem neměla slzy v očích a kniha mne nepřesvědčila. Této knize prostě nevěřím.