Päťdesiat odtieňov sivej diskuze

pardon, nedá mi to, přestože jsem knihu nečetla a číst nebudu. ono prý jde o příběh lásky. je mi líto, ale sadismus se pojí s narcismem a emoční plochostí, takže slovo láska bych tu používala hodně opatrně, i když uznávám, že někteří sadisté dokážou vytvořit hodně precizní romantický kulisy, aby získali, co chtějí.

23.07.2017

Kniha plná patosu a klišé. Po tom humbuku, který způsobila, jsem rozhodně čekala víc. Ústřední postava byla tak stupidní a naivní, že to snad ani není možné.

Je docela zajímavé jaká dílka mají neuvěřitelný ohlas a kolosální množství čtenářů - potažmo hodnotících. O dost smutnější vzhledem k rozhodně hodnotnějším knihám které nemají, alespoň na databaziknih, ani třetinu hodnotících čtenářů.

Tenhle film, mi obrátil život naruby. Od té doby jsem to měla pořád v hlavě. Pak jsem na facebooku našla stránku můj první dominant, kde mi konečně ukázaly směr. Paní co si se mnou psala mi řekla snad všechno. Všem doporučuji. Lenka.

Ahoj všichni, píšu práci, jejíž součástí by měly být rozhovory s těmi, kdo četli Padesát odstínů, popř. viděli film. Zajímají mě názory, pocity, dojmy - prostě všechny čtenářské/divácké zážitky, ať už jsou pozitivní, nebo negativní. Jedním z cílů je udělat si představu o tom, jak knihy/film vnímají různí čtenáři/diváci. Pokud byste někdo měl zájem pohodově si se mnou popovídat (na chatu, přes Skype, osobně...) o všem možném okolo Padesáti odstínů, ozvěte se mi, prosím, do zpráv a domluvíme se :)

Ahoj všichni, píšu práci, jejíž součástí by měly být rozhovory s těmi, kdo četli Padesát odstínů, popř. viděli film. Zajímají mě názory, pocity, dojmy - prostě všechny čtenářské/divácké zážitky, ať už jsou pozitivní, nebo negativní. Jedním z cílů je udělat si představu o tom, jak knihy/film vnímají různí čtenáři/diváci. Pokud byste někdo měl zájem pohodově si se mnou popovídat (na chatu, přes Skype, osobně...) o všem možném okolo Padesáti odstínů, ozvěte se mi, prosím, do zpráv a domluvíme se :)

Tak film k této knize získal cenu za nejhorší film a herce... http://kultura.zpravy.idnes.cz/zlata-malina-2015-016-/filmvideo.aspx?c=A160228_095852_filmvideo_ts

Noo, nevím, jestli se na tu bichli mám vrhnout knůli čtenářské výzvě, ale pak mě cosi zastaví a říká: "Ále, kašli na to" :D

hanka616: To si nemyslím, že by se měl někdo bát toho, že to četl. Takové odsuzování nemám ráda, ať už jde o jakoukoli četbu. Jen bych ráda slyšela, proč se tato kniha někomu líbí, co se na ní vlastně líbí. Ti, kteří vyjadřují, že se jim kniha nelíbí, tak většinou napíšou proč.

Nemôžem ohodnotiť, lebo som vydržala len ...alebo až... tri strany

zabij bobra - zachráníš strom - získáš papír na další knihy - na dalších padesát stínů
motto mého profilu

Přiznám se, že mě už před delší dobou napadlo tvořit si také svoje odstíny. Ale protože jsem milovnice historických románů, tak i knihy Rozum a cit, dále jižní Moravy a vinné révy ve formě hroznů, tak mi z toho zatím spíše v hlavě vzniká příběh. Ona Mariana, on sice není plukovník Brandon, ale je starší, bohatý, inteligentní, ale není pohledný. Ona žije spíš v románech z dávných dob, líbí se jí rytíři a středověk. No trochu divočina, co. Ale bylo by to více o citech a psychologii než o sexu. Takové tápání v manželství, kde si hrdinka myslí, že se vdala z lásky,ale možná i z rozumu.

Miriama
Přiznám se, že knihu jsem jen prolistovala a pochopila, že tohle nedám. Není to můj šálek kávy. Přesto neodsuzuji ty, kteří ji četli a líbila se jim. Žijeme naštěstí ve svobodné zemi a každý může číst, co chce. Komentáře si čtu moc ráda a některé mě opravdu pobavily. Myslím si, že tohle dílko by se ani nemělo nazývat knihou. Je to podle mě určeno k oddychu a ke spotřebě.
Je to ukázka toho, že stačí zkombinovat klasickou dvojici ona chudá a on bohatý, ona průměrná a on krasavec a narobovat na to něco chytlavého a všas s tím přijít na trh. Autorce se to prostě povedlo.

12.11.2015

No, ja som to skúsila, a výsledkom je štrnásť strán dlhá fanfikcia, ktorá nemá s pôvodným (teda nakoľko len Fifty shades pôvodné je) dielom nič spoločné. Ide vlastne o príbeh Anastasiinej vzdialenej príbuznej Elisabeth Moonovej, ktorej sa stane to isté, čo Ane, a síce že má urobiť interview s milionárom, ale ten sa ukáže ako nudný a nesympatický chlap, načo sa príbeh zvrhne na trochu ufňukaný príbeh o tom, ako sa do Elisabeth nešťastne zamiloval syn jej nevlastnej mamy David s množstvom referencií na Orhana Pamuka. Trúfnem si povedať, že je to lepšie ako originál, aj je zase pravda, že napísať lepší príbeh nie je zas až také zložité. Ako sa hovorí, "still better lovestory than Fifty shades!" (Áno, ono to ozaj nahradilo Twilight...)

Není to snaha vykřičet do světa nespravedlnost, že Vaše předlouhé a fundované komentáře "tolik" palců nezískávají?
Nebo snad reklama na jakýsi Váš blog ;)
Řekla bych, že jsme na pohodovém a zájmovém fóru. Což takhle to nekazit a být tolerantní k nám, ostatním smrtelníkům?

Pokud někdo vybere z miliónu možných anglických knih právě tuto, pak má padáka právem.

Včera jsem četla na webu zprávu, že nějaká středoškolská profesorka (snad z Liberce?, nevím přesně) byla propuštěna, protože svým studentům pouštěla v hodině angličtiny ukázky z filmového zpracování této knihy - jako příklad anglických dialogů. Přitom mnohé zdejší komentáře (i moje kratičké nahlédnutí do té knihy) prokazují, že pokud je na něco ta knížka chudičká, tak je to právě slovní zásoba její autorky a tedy i postav. Myslím, že to musí být opravdu hodně nekompetentní osoba, když na dialozích tohoto druhu chce demonstrovat možnosti angličtiny. To propuštění však zřejmě nebylo motivováno absencí kvalifikačních kritérií v oboru anglická literatura, ale obavami z narušení morálky mládeže. Ubohost na druhou!

Nevím, proč toliko překvapení o úspěšnosti knihy. Dost mi připomíná fan povídky ze stránek o Harry Potterovi atd. Dneska má spousty lidí problémy se seznámit a svojí samotu ukájí představama z knížek, čím perverznější, tím zajímavější.. Tohle je prostě jenom další sex povídka z netu ..akorát se z toho vyklubal román či co.. Na jednu stranu, berme to tak že znuděná žena si realizovala svůj sen o Panu Dokonalém.. proč jí její úspěch nepřát? Já jí fandím... Podle mě je každá kniha, která u puberťáků vyvolá zájem o literaturu úspěch :)

Je mně smutno z titulku - Prodeje trilogie Padesát odstínů překročily hranici půl milionu výtisků.
Jedno naše nakladatelství vydalo celkem jemný, kultivovaný román, který nabízel čtenáři pohled do historie, příběh židovské rodiny během dvou světových válek. Přesto, že v německém originále vyšly čtyři díly, tak v českém jazyce vyšly pouze tři díly. Proč ne i ten závěrečný? Protože si čtenáři koupili Padesát blábolů o ničem...a ostatní knihy mají smůlu, nakladatel nepůjde do rizika, takže čtenář slušného díla skončí těsně před cílem.

Ano, myslím, že jsem na to také kápl: JE TO SRAČKA.
Jakékoliv filozofické zamyšlení na toto téma znamená, začít do toho šlapat, a všichni víme, co se pak děje.
Možná je na místě buddhistický pohled na svět, a to, že cíl je cesta. Nejde tedy o to dospět jakémukoliv konsensu, ale užít si ten odér čerstvě nadupaného hovna.

Ano, myslím, že jste na to kápla a díky za Váš postřeh. Už se mi to stalo víckrát, že jsem viděla báječný film a po nějaké době jsem nebyla schopná říct, zda byl černobílý nebo barevný, zda dabovaný, nebo s titulky, zda k němu hudba seděla, nebo to pokulhávalo, jestli všechny herecké výkony byly uveřitelné, nebo se nějaká scéna dala podat lépe... Bylo to jedno, protože divák byl vtažen do děje a na zkoumání formy neměl čas. To je asi sen každého tvůrce. (Příklad s filmem Želary - většina lidí kolem mě nadšená, já jsem ale měla při sledování filmu čas zkoumat kameru, hudbu, herecké výkony..., a to je prostě špatně). Už jsem narazila na několik romancí pro ženy, které byly utrpením pro čtenáře. Styl psaní ubohý, dialogy prostoduché a naprosto neuvěřitelné, hlavní hrdinové nesympatičtí, děj nezáživný, bez jediné inteligentní zápletky nebo zvratu. Asi nikdy nezapomenu na větu "Všichni se smáli a jí se zdálo, že moře se směje si nimi." U toho jsem vybuchla smíchy, že takové ptákoviny autorka ani nemůže myslet vážně. Naopak Padesát odstínů mě vtáhlo do děje, neměla jsem čas důkladně zkoumat formu. A pokud jsem už po padesáté četla "pozdějc bejby", brala jsem to se shovívavým úsměvem. Naopak džínová bunda s nápisem Never again na zádech mě vytáčela k nepříčetnosti. (Měla jsem opačný problém, tématicky mě to oslovilo velice, ale styl pana Jonassona mi prostě nesedl.)

28.09.2014

Knihu jsem si po pár stránkách přeřadila z kategorie červená knihovna do kategorie parodie na červenou knihovnu a díky tomuto triku jsem knihu (dokonce i druhý díl) s nějakým tím přeskakováním dokázala přečíst celou a chvílemi jsem se dokonce dost bavila. Některé obzvláště pitomé fráze vešly do našeho rodinného slovníku a bavíme se jimi příležitostně dodnes. Takže s vámi vlastně souhlasím - záleží na tom, jak to člověku sedne a jaký žánr mu vyhovuje. To ovšem nemění nic na tom, že autorka stále dokola omílá tytéž slovní obraty a díky tomu je kniha poměrně slaboduchá. Pokud budete na videu sledovat film, kde milenecký pár bude hodinu a půl kopulovat ve stále stejné poloze, v šeru, ve stejném rytmu a bude u toho vydávat stále stejné zvuky, začne vás to brzy nudit a o nějaké obrazové sexuální stimulaci si budete moci nechat jen zdát. :-))) Problém není ve výběru tématu, ale ve stylu psaní a v zásobě autorova výraziva. Stoletý stařík nemusí každému tématicky sednout, ale napsán je velice dobře. Odstíny šedi jsou napsány velmi hloupě. Jsou ale lidé, kterým se kniha líbí, protože více, než formu vnímají obsah neboli děj. Nemám jim to za zlé. :-)

Tak potom už mě napadá jenom jediné vysvětlení, a tím jsou čtenáři, kteří prostě sáhli po žánru, který jim nesedí. A jsme zase zpátky u té reklamní kampaně, která zamlčela, že je to romantická oddechovka pro ženy. Je to hodně individuální. Třeba mně oslavovaný Stoletý stařík nesedl, zatracovaný Baudelaire se mi líbil, zbožňovaný Pán prstenů mě vůbec neoslovil, s rozpaky přijímaného Kafku jsem si já užila. Trpěla jsem u Babičky od Boženy Němcové, ale zamilovala jsem si Karla Čapka. A když jsem se dobrovolně a s plným vědomím toho, že jde o červenou knihovnu, pustila do Padesáti odstínů, byla jsem spokojená. V tomto žánru to mělo vše, co má červená knihovna mít. Tak bych doporučila knihu hodnotit podle žánru, ke kterému patří.

28.09.2014

Pro PomněnkaPrvní: Četla jsem v obchodě zakoupenou "papírovou verzi" a věty v ní jsou opravdu ubohé, stejné a stupidní. Autorka si se svou omezenou slovní zásobou rozhodně hlavu nelámala. Číst něco takového je totéž, jako poslouchat poškrábanou gramofonovou desku, kde se vám přehrává stále stejná pasáž..

Jistě, tato trilogie není bůhvíjaké slovesné dílo. Ale pořád mi nebylo jasné, že by spousta čtenářů byla tak moc kritických a náročných a tolika lidem se jevily slova a věty ubohé, stejné, stupidní... A pak mi to došlo. Na internetu jsou totiž tyto knihy ke stažení, s profesionálním překladem, ale také s amatérským (a to je opravdu zoufalý výsledek). A tak dávám tip budoucím čtenářům, kteří hodlají knihy stahovat, nikoliv kupovat či půjčovat. Ověřte si, že čtete originální překlad do ČJ ;)

...já nějak vůbec nemám odvahu něco takovýho číst :-)

O co jde?

Kituska 25.10.2012 :
CITACE
Kdo to nemá rád, tak ať to prostě nečte. Já taky nečtu brakovou literaturu a záměrně jí nekritizuju v komentářích.
KONEC CITACE

Pokud někdo čte 50 odstínů hnědi a tvrdí, že nečte brakovou literaturu, nutí mne, položit si otázku, zda zná význam slova brak a může to být i určitým vodítkem k vysvětlení, proč se mu tato kniha líbí.

Toho bohdá nebude, abych něco takového vzal do ruky!
Radši ať mi hnáty uhnijou.