Míla a Zlaťa diskuze

Příběhy líčící v různých jazycích mládeži radosti i strasti všelijakých těch "Pepánků nezdarů" dostávají v knížce o roztomilém smolaři Mílovi a jeho kamarádce Zlatě nový český přírůstek. Tento románek zajímavého hošíka je - jako rukopis - prvotinou autorky, jíž není dětské prostředí cizí. Zná je jako sociální pracovnice i jako matka. Svou knížkou, jež vznikla z vyprávění Mílových příběhů šestiletému synkovi pro pobavení v jeho nemoci, rozčeří však autorka nepochybně i pozornost a zájem dospělých, pokud hlouběji přemýšlejí o výchově a niterném životě svých a sobě svěřených dětí. Mílově případu a příběhům byla modelem skutečnost, i když jsou snad tu a tam - na př. v Mílově výrocích a řečňování - stylisovány jak pod vlivem idealisujícího a záměrně upřílišňujícího rodičovského poměru k dítěti, tak i podle tužeb dětského čtenáře, který očekává od drobné postavičky svého hrdiny nezbytné, byť zdrobnělé atributy onoho hrdinství a oné zralosti, jež si zvykl se snahou o napodobení obdivovat u dospělých. Míla je rtuťovitý a přemýšlivý šestiletý hoch, jemuž zemřela maminka. Teta Mína s ním má věčné trápení, neboť Míla je dítě neustále puzené k akcím nejrůznějšího druhu, podle jeho mínění chvályhodným a správným, podle mínění jiných však uličnickým, nezbedným, darebným. Teta Mína se s tím vyrovnává tak, že Mílu soustavně trestá bitím, s nímž se Míla filosoficky smiřuje: je však nešťasten domněnkou, že ho teta nemá ráda, ba že i jeho tatínek ho zanedbává. Všechny jeho počiny a úvahy, jeho nezdary a smolařské podniky pramení z toho, že mnoho a hloubavě přemýšlí, že přímo nasává do svého myšlení a jednání způsoby a záměry dospělých, jež se s problematickým výsledkem snaží po svém napodobit. jeho šestiletý rozoumek se klopotně a klopýtavě prodírá na úroveň myšlení velkých lidí , ale končí to obyčejně drobnými katastrofami, zveličovanými lacinou představou dospělých o "chlapci, který není k ničemu". Míla má však chvályhodnou důslednost charakteru, která jeho kritiky posléze odzbrojí a chlapci získá zasloužené uznání. Míla se dokonce osvědčí tím, že zachrání pár koní nebo si sám při požáru vzpomene, že je třeba zvonit na poplach, čímž zachrání stodolu se sklizní - a lidé kolem něho se ho časem naučí chápat hlouběji. Ve škole pak, do níž začíná chodit, nachází Míla nového, dospělého přítele, s nímž si zřejmě bude dobře rozumět: učitele. "Míla a Zlaťa" je šťastným pokusem o humoristický příběh, který má děti pobavit vyprávěním o neškodných čtveráctvích, ale přiblíží se drobným čtenářům a posluchačům i líčením Mílova dětského hrdinství, odříkání a sebekázně, jež jsou i v útlém chlapectví zárodkem a předpokladem pozdější pravé mužnosti. "Míla a Zlaťa" je příběh svým obsahem i výrazem a pojetím dobře uzpůsobený chápání dětských čtenářů nižšího věkového stupně a osvědčí se jistě mimo svou zábavnost i svou působivostí výchovnou.... celý text