Krvavé jahody

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Krutý osud mladé Češky, která prožila osmnáct let ponižování a teroru v sovětských gulazích.

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/162634/krvave-jahody-wUA-162634.png 4.51023
Žánr
Literatura faktu, Historie, Příběhy
Vydáno, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Diskuze o knize (85)

Diskutovat
Jana283
01. srpna

A komu tím prospějete.... Tak máme zase okurkovou sezonu a každý článek se hodí. Věra Sosnarová lže. Nečtu to poprvé, před pár lety už tahle informace proběhla tiskem (asi taky v okurkové sezóně). Lež nemá bytostně ráda. "LEŽ" paní Věry Sosnarové mne nechává klidnou. Myslím, že prožila mnoho, že to nejsme sto obsáhnout. Pravidelně poslouchám pamětníky Post Bellum. Jak jim slouží paměť? Poslouchám a skláním hlavu. Před všemi i před paní Sosnarovou. Ať hodí kamenem....

Dan
29. července

Diskuze byla promazána, uživatelce bubka zamezen přístup (opětovné urážky, lži), věnujte se prosím tématu knihy. Díky.

triatlet
26. července

Paní Sosnarové je mi líto. Vnímám ji jako oběť doby, která byla hodně těžká, ale i oběť současnosti. Někdo z ní udělal "atrakci".
První besedu s paní Sosnarovou jsem zažil v r. 2016, druhou v roce 2018. Letos jsem neměl sílu na besedu jít, paní Sosnarová ani nepřijela a místo besedy pustili videozáznam.
Nelíbilo se mi vedení loňské besedy. Nejednalo se o besedu, ale o monolog a paní Sosnarovou jsem litoval, jak byla vyčerpaná.
Bylo mi divné, že když jsem před 3 roky hledal informace o paní Sosnarové, moc jsem jich nenašel.
Knížku mám rozečtenou, ale přijde mi neprofesionální, když si autoři nepohlídají takové informace jako je název kina, kde se beseda konala.

U anotací je pod různými vydáními různý text. Co mě zarazilo, že je o Jiřím Kupkovi text »Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.« Zajímalo by mě, kdo J. S. Kupku označil za zkušeného romanopisce...
Krvavé jahody napsal v 87 letech...

Tozbee
26. července

Protože se také řadím k těm, kteří respektují vnitřní pravidla DK, ale v tomto případě si umějí představit drobnou výjimku (viz můj příspěvek níže z 24. 7., kde navrhuji doplnění anotace o poznámku), na moderátora jsem se již obrátil. Včera mi @pobijecmuch sdělil následující:

„Dobrý den, anotace u každého vydání je jedinečná. Tedy u stejné knihy, ale více vydání bývají anotace většinou jiné. A u knihy, by měla být vždy taková, kterou uvádí vydavatel.
Nemůžeme svévolně měnit nějaký text, který někdo v roce XY napsal ke knize.
To by už u dalších vydání knihy se rubrika anotace nemusela vyplňovat, ale pouze kopírovat, tak jak to systém dělá u jiných rubrik.
Chápu, že současná společenská diskuze ke knize Krvavé jahody změnila u spousty čtenářů názor na ni. Máte, ale možnost se v diskuzi u knihy zde vyjádřit.
Já rozhodně žádnou anotaci měnit nemůžu, tak stejně nebudu dopisovat ke starším vydání nějaký doplňující text."

Tím pro sebe považuji záležitost za uzavřenou, byť s výsledkem spokojený nejsem. Aspoň že kultivovaná diskuze neprohrála (byť to má občas nahnuté).

Lector
25. července

»samuela.gc: Za sebe mohu napsat, že je mi úplně ukradené, co si kdo do anotací prosadí. To je problém provozovatele. Tuhle knihu nepotřebuji obhajovat a v žádném příspěvku jsem tak neučinil. Osobně mne mrzí, že se najdou lidé, kteří tuhle kauzu zneužívají k tomu, aby zpochybnili to, co se v komunistických lágrech dělo. To je ale naprosto vedlejší a o lidech, kteří to dělají, si myslím své.
Podstatné je, že tu jsou desítky knih, jejichž autoři se vědomě dopouštějí mystifikací, manipulací a lží a neštěkne po tom ani pes. Většina z nich to dělá pro prachy. Mnoho čtenářů s nimi tu hru na slepou bábu ochotně hraje, jiní to jen prostě nejsou schopni rozlišit, protože je to nad rámec jejich možností.
A pak se objeví kniha, kterou někdo (mimo toto společenství) usvědčí in flagranti a pak se to regulérně objeví v x příspěvcích. Přesto se ještě vyrojí skupina inkvizitorů, aby tu knihu prohnala ohněm, aniž by ji četla, nebo jen dokonce zahlédla.
Mám pro vás radu: Zanechte listování ve slovnících, buďte proaktivní a zformulujte anotaci, která vyhoví vašim znalostem problematiky, vaší morálce a skutkové podstatě.
Řešte to s moderátory.
Je to tak prosté.

samuela.gc
25. července

Anotace nemusí být oficiálním textem nakladatele nebo distributora, je to literární žánr, který má různá pravidla a napsat anotaci může i laik. Podle Slovníku literární teorie je anotace "krátká hodnotící poznámka o obsahu knihy" (vydala Československá akademie věd, 1984, str 309). Anotace není tedy jen něco oficiálně vydaného. Nedává ani smysl pevně spojit knihu a její anotaci, anotací může být víc a zcela běžně jich víc i je (různá vydání, web, papírový katalog). Mnohé oficiální anotace píšou lidé, kteří knihu vůbec nečetli (v nakladatelství nemá nikdo čas číst všechny knihy, se kterými pracuje), často je to spíš marketing než podání odpovídajících informací. Mnohé anotace jsou nepřesné, zavádějící nebo nedávají potřebné informace o knize. Tato anotace je lež, neměla by být šířena. Je v pořádku mít různé názory, ale lež není alternativní názor, lež je lež. Kdokoli lež vědomě šíří (i když k tomu řekne, já nic, já muzikant, to bylo v anotaci), je zodpovědný za její dopad a sám se stává lhářem.

siena
25. července

Ano, ŠtěpánJícha, a ve staré Spartě shazovali nemluvňata, postižené děti, ze skály...
Opět, to samé, stále dokola! Zase relativizování, poukazování, že někde, někdy, teď, se dějí také špatné věci. On snad někdo napsal, že se tak dělo jen v gulazích? Máte pocit, že tu musíte cosi druhým připomínat? Ne, ale koho to zajímá, viďte. Zkrátka je dnes "kůl", abych navázala na vaše rádoby "slengové" vyjadřování, druhé onálepkovat. Znovu, tentokrát pro vás...to, že se tu bavíme o tom, jak fungovalo Stalinské Rusko, neznamená, že jsme bolševikobijci. Je to zcela hloupá poznámka, která vám sice zajisté přinese nějaký ten palec, ale v této diskuzi zcela irelevantní.

ŠtěpánJícha
25. července

Naprostý odpad. Výsměch všem těm, kteří gulagem skutečně prošli.

Mimochodem, všem zdejším úzkoprsím bolševikobijcům bych rád připomněl, že to, čeho se sověti dopouštěli v 50tých letech, bylo - v mnohonásobně větším měřítku - naprosto běžnou praxí v době kolonialismu.

Ba ještě hůře, na Blízkém východě se to děje tady a teď „lajf“. - A to pod záštitou zemí, které jsou označovány za „kolébky demokracie“.

1