Královna Gabriela diskuze

Zažíváme nový fenomén s popularitou příliš nevzdálenou Jaromíru Jágrovi. Ano, máme pocit, že zíráme na zcela novou sportovní divu, která nás okouzlila svou osobností a rovněž strhla sportovními výkony, a navíc jde o ženu neorenesanční! Rodačka z Jablonce píše opravdu velký příběh. Od dětství vzhlíží k mamince, stříbrné v běhu na lyžích z olympiády v Sarajevu 1984, nejen kvůli sportovním výsledkům, ale hlavně proto, že v ní vidí ženu čestnou a vůbec výjimečnou. Do lyžařských tréninků se zpočátku ovšem nehrne. Začne na ně chodit hlavně kvůli kamarádům a dětem, které znala. Ostatně jako malá holka touží být herečkou anebo zpěvačkou a také sní o krásném princi. Toho zřejmě nyní potkala, ale sotva mohla tušit, že zůstane u sportu, který zrovna není pro princezny. „Naši mě vedli i uměleckým směrem. Chodila jsem malovat, na klavír a zpívat, vystudovala uměleckou školu, takže jsem vždycky inklinovala spíš k umění než ke sportu. Jenže, dostala jsem se do puberty, a když mám být upřímná, bála jsem se, ztloustnu, tak jsem dala sportu ještě šanci.“ První velký úspěch zažívá ve svých devatenácti na juniorském mistrovství světa v kanadském Canmore, kde společně s Veronikami Vítkovou a Zvařičovou získává zlato ve štafetě. První dospělý triumf slaví ve slovinské Pokljuce, aby pak zapsala sérii dalších jedenácti velkých vítězství ve Světovém poháru. K úspěchům samozřejmě náleží individuální stříbra z olympiády v Soči a mistrovství světa ve Finsku 2015, kde slaví i zlato ve smíšené štafetě. Cestu na vrchol však nemá jednoduchou. Gabriela v roce 2011 překoná mononukleózu a rovněž nečekanou krizi po olympiádě v Soči a s ní i pokles sportovní výkonnosti. Zažívá syndrom vyhoření a únavy, závodí bez chuti, hlavou procházejí myšlenky o konci kariéry. Zpátky ji naštěstí navrací vítězný sprint v prosinci 2014, po dvou letech opět v Pokljuce, místě pro ni zřejmě zaslíbeném. Složitou cestu k vrcholu završuje vítězstvím Světového poháru v sezoně 2015/16, stává se tak nejlepší biatlonistkou světa. „Je to prostě mazec a splněný sen. Není nic víc, než křišťálový glóbus.“ A pak je tu vedle sportovního renomé zcela nepřehlédnutelný a neopomenutelný Gabrielin fantom. Už zdaleka není pouhou kráskou na lyžích a s flintou, ale hlavně ženou obdivovanou muži, to samozřejmě, ale i stejným pohlavím. Proč? Nepochybně pro onu neorenesanci, umělecké nadání a oduševnělost. Hrdinka knihy je především žena, a jak sama říká – žena musí dobře vypadat v každé situaci – a Gabriela také řekne, že pravá krása se skrývá uvnitř nás, a tak je navíc ženou velmi inspirativní, pozitivní, osvěžující a vtipnou – i půvabně roztržitou – a také hodně přemýšlející a vystupující s pokorou. „Věřím, že bez ní to nikdy nejde. Člověk by měl stát nohama pevně na zemi. Odmala mě rodiče vychovávali k tomu, že pokud je někdo úspěšný, o to víc se na něm cení, když zůstane normální a skromný,“ vysloví mladá žena, která už dávno není pouze krásná. I proto autor otevírá stránky pozoruhodného příběhu Češky, která před našima očima dobývá svět.... celý text