Archiv diskuze
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190981/mid_archiv-archiv-2uk-190981.jpg
4
487
105
Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie. Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala. Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sourozenci lhaní, lži archivnictví mrtví du-forma
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Kniha Archiv je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 650x |
| Čtenářské výzvě | 86x |
| Doporučených | 68x |
| Knihotéce | 348x |
| Chystám se číst | 498x |
| Chci si koupit | 110x |
| dalších seznamech | 12x |
Archiv byl fajn. Měla jsem velká očekávání. A tím myslím fakt VELKÁ! A nemůžu říct, že by mě Archiv zklamal, to ne, ale nenaplnil ani ta přehnaná očekávání. Čekala jsem něco ve stylu Nonstop knihkupectví pana Penumbry.
Archiv je místo, kam se do přihrádek ukládají ke spánku Historie. Historie jsou odrazy lidí, kteří již nejsou mezi námi. Jsou to lidé, ale zároveň už nejsou sami sebou. Čas od času se taková Historie probudí a díky zmatku, který po čase pocítí, kvůli svému stavu (přece jen probudit se po tom, co umřete a být v nějaké podivné tmavé chodbě se spoustou dveří, to je trochu šok) nad sebou začnou ztrácet kontrolu a mohou být nebezpečné. A od toho jsou tu Správci. Správci, jako je Mackenzie Bishopová. Ti mají za úkol Historie chytit a vrátit zpět na místo kam patří. Klíčem který nosí stále při sobě si otevřou dveře do Úžin (a takových dvěří je všude po světě spousta) a tam chytají Historie. To ovšem není vždy tak jednoduché. Zvlášť na takovém místě jako je bývalý hotel Coronado, kam se Kenzie zrovna nastěhovala. S probuzenými Historiemi jako by se roztrhl pytel. Na Kenziině seznamu se objevují jako na běžícím páse a sotva se zbaví jedné, přibudou další dvě. Kenzie nemá moc přátel, jen kámošku Lyndsey a teď i Wesleyho. Kluka s očními linkami, který zní jako rockový koncert. Kenzie totiž může číst v lidech a věcech, pokud se jich dotkne. To je jeden z darů/prokletí Správců.
V Úžinách (místo, kde se zjevují probuzené historie) se objeví Owen. Chlapec s bílými vlasy, který je naprosto klidný. Na Historii až nepřirozeně. Kenzie vše začne přerůstat přes hlavu. Navíc se ještě stále nevyrovnala se smrtí svého malého bratříčka Bena, který zemřel sotva před rokem. Často koketuje s myšlenkou, co by se stalo, kdyby unikla z Archivu právě Benova Historie.
Postupně se navíc začíná dozvídat čím dál více znepokojivých faktů o Archivu. Není to tam tak svaté, jak to vypadá.
Postava Kenzie nebyla to nejlepší na Archivu. Tím byl Wesley. Neskutečně vtipný a milý sympaťák, možná trochu moc posedlý svými vlasy. Ale má k tomu svůj důvod. A dalším, kvůli komu stojí za to číst Archiv je Roland, jeden z Knihovníků Archivu. Týpek s červenými Converskami.
Čtvrtá (nebo spíš třetí a půltá) hvězdička je právě za tyhle dva chlapy, kteří jsou na Archivu tím nejzábavnějším. Knížku můžu rozhodně doporučit. Není to vůbec špatné, jen mi chvilku trvalo si zvyknout na styl psaní. Nejen kvůli prolínajícím se vzpomínkám na minulost a přítomností. To bylo oddělené velice zřetelně, ale prostě celý styl vyprávění byl jiný, než na co jsem zvyklá. Čtěte, čtěte, nebudete litovat!