Alicina síť diskuze

juliesze: Dost lidí si stále myslí, že román pro ženy rovno jest harlekýnce. Už jsme to v diskusi rozebrali. Tenhle žánr knize nic neubírá :)

25.11.2022

Lenka: je to kniha, která dokáže zaujmout. Pro mě je podstatné, že autorka - podle mě úspěšně - použila mimo fiktivních též skutečné postavy a události a na ně napasovala čtivý napínavý příběh. V knize - SPOILER - Eve zjistí, že Němci chystají velkou operaci u Verdunu - tuto informaci předá, ale francouzské vedení ji zcela podcení - toto je skutečnost! - přečetla jsem si jen info na Wiki a stačilo!!! 300 000 padlých na obou stranách, 10 měsíců bojů! Rovněž je do děje zasazeno skutečné vypálení a vyvraždění vesnice Oradour...
Proto mám raději šťastné, radostné (ale nikoliv pitomé, probůh, to ne!) konce, protože ty méně či více nešťastné, ve všech oblastech lidského života, převládají. Statistiku asi nikdo zatím nedělal - vědci by se toho mohli za pomoci grantu chopit.

Varování! Následující (rozkošný) citát, ač delší, aby se nepřetrhla nitka, je z oblasti červené knihovny, bacha na kopřivku! :-)))

Někdo zaklepal. Napadlo mě, že mi chce Eve možná svěřit, co má v plánu, až dorazíme do Grasse, ale za dveřmi stál Finn. Vypadal jinak a chvíli mi trvalo, než jsem si všimla. Oholil se, oblékl si sako (odřené na loktech, ale hezké, tmavě modré), boty měl dokonale naleštěné.
„Pojď se mnou na večeři,“ řekl bez úvodu.
„Eve asi dnes večer dolů nepůjde. Vypadala, že si dá k večeři whisky.“ Cokoli, co jí přinese rychlé zapomnění. A vzhledem k tomu, co jsem se dozvěděla o Lili a jak ji to pronásleduje, jsem ji také lépe chápala.
„Gardinerová je pro dnešek vyřízená.“ Finn si pohladil kapsu, v níž zachřestily Eviny náboje. „Půjdeme jen my dva. Pojď se mnou povečeřet, Charlie.“
Jeho tón způsobil, že jsem se napřímila. Podle toho, jak se oblékl, zřejmě neměl na mysli obvyklou rychlou zastávku na doplnění pohonných hmot v nejbližší restauraci. „To má být – to má být rande?“ zeptala jsem se a musela se přemáhat, abych si nezačala upravovat rozcuchané vlasy.
„Ano.“ Neuhnul pohledem. „Tohle chlap dělá, když se mu nějaký děvče líbí. Vezme si sako. Vyleští si boty. Pozve ji na večeři.“
„Neznám nikoho, kdo by to dělal. Ne po tom, co už jsme…“ Před očima se mi mihlo, co jsme dělali včera večer v autě se zamlženými okny a za přerývaného oddechování.
„To protože máš zkušenost jen s kluky. Ne s chlapy.“
Povytáhla jsem obočí. „A tenhle fousatý hlas moudrosti patří muži, kterému ještě není třicet?“
„Nejde o věk. Jsou kluci, kterým je padesát, a chlapi, kterým je patnáct. Jde o to, co dělají, ne jak jsou staří.“ Odmlčel se. „Kluk si něco začne, pak vezme roha a šmytec. Když s děvčetem udělá chybu chlap, napraví ji. Omluví se.“
„Takže toho lituješ.“ Vzpomněla jsem si, jak včera, když mě hladil po zádech, nezřetelně pronesl, takhle jsem to nechtěl. Sevřelo se mi srdce. Mě to nemrzelo ani trochu.
„Ničeho nelituju,“ opáčil klidně. „Jenom mě mrzí, že to nebylo… pomalejší. Po večeři a schůzce, ne po rvačce a modřině na rtu. Tak se s děvčetem nezačíná. Líbíš se mi, Charlie. Jsi nejchytřejší ženská, kterou znám, něco jako kalkulátor v černejch šatech a to se mi líbí. Máš pořádnou vyřídilku a i to se mi líbí. Snažíš se zachránit každýho, koho potkáš, sestřenici, bratra i beznadějný ztroskotance jako jsme Gardinerová a já a to se mi líbí ze všeho nejvíc. Proto jsem se přišel omluvit. Přišel jsem tě vzít na večeři. Přišel jsem v saku.“ Odmlka. „Nesnáším saka.“
Bojovala jsem s úsměvem, ale marně. A on mi úsměv oplatil, kolem očí se mu udělaly vějířky vrásek a mně se podlamovala kolena. Odkašlala jsem si a zatahala se za pruhované tričko. „Dej mi deset minut na převléknutí.“
„Dobře.“ Zavřel dveře. Vzápětí dovnitř dolehl jeho hlas.
„Mohla by sis zase vzít ty černý šaty?“

alekis: mám jí půjčenou od mamky, která jí dostala od taťky k Vánocům, když vpadnul zoufale do knihkupectví, a myslel si, že mu vnutili nějakou bichly, co je zrovna top, ale vážně měla úspěch :) takže mě ten příspěvek udělal radost a přečetla jsem si ho ráda. Jsem ráda, že se vám kniha líbila :) fakt se na ní těším :)

25.11.2022

Lenka, jana 14
Překvapily mě vaše příspěvky, myslela jsem, že si tento můj nikdo nepřečte.

Lenka: "nejste zároveň míň chlap, když se vám to líbí" - tohle do kamene tesat, přesně to si myslím. Podotýkám, znovu, že ta "červená knihovna" určená pouze a výhradně ženám, neb muži by z ní jistojistě dostali kopřivku a průjem, je tam maličká, je to o úplně jiných věcech, a "Alice" je skutečná postava! Stálo by za to informovat se víc, ale tipuju, že je to spíš ve francouzštině, tudíž... Bon žůr :-).

Jana 14: řeknu, jak to je - mám ráda šťastné konce :-). Mně to přišlo tak akorát. Dlouho trvalo, než se dali do kupy, nebylo to až tak hrr, sex v autě to začal a pak teprve první rande. Pokusím se vyhledat citátek o saku a vyleštěných botách, a dodat sem ... :-).

Já beru označení román pro ženy jako něco primárně určeného pro ženy, ale nejste zároveň míň chlap, když se vám to líbí. Žádný konspirace, žadný domýšlení. Zároveň přesně proto mě mrzí absence žánru román pro muže. To jsem už psala jinde. Jinak, na knihu se těším, mám jí na seznamu. Tak uvidíme. Všechny knihy autorky mají luxusní hodnocení :)

alekis: SPOILER O té fyzické stránce věci mě nenapadlo uvažovat....Kniha mě ale úplně nepřesvědčila. Zajímavý a závažný příběh inspirovaný skutečnými událostmi....Poválečná linka mě nenadchla... a ten konec jako z hodně přeslazené červené knihovny. Neříkám, že autorka nemohla dát příběhu nějaké pozitivní vyústění, ale stačilo snad naznači, dát trochu naděje......