Standa Šebek
diskuze
Jeden čas jsem si rád zakládal straými kartičkami ze hry Magic, takovými těmi, na kterých byly země - lesy, pláně, hory...
V polovině případů aplikace sice knihu nenalezne, což je škoda, ale jinak jde o nápad nadmíru povedený a praktický, díky za něj.
"Benjamin Lassister pomalu a nevyhnutelně dospíval k závěru, že ženská, která napsala příručku Pěšky po britském pobřeží, knihu, kterou měl v batohu, nebyla pěšky nikdy a nikde a britské pobřeží by patrně nepoznala, i kdyby jí vtančilo do ložnice v čele taneční kapely a hlasitě a rozverně, samo se doprovázejíc na vozembouch, zpívalo 'Já jsem britské pobřeží'."
- N. Gaiman: Shoggothův prastaropramen
"Paní Whitakerová našla svatý grál. Byl na stole v koutě pod kožichem."
- N. Gaiman: Rytířství.
(...našla ho v antikvariátu, mimochodem - "Na spodní straně podstavce měl kulatou cenovku a na ní bylo fixem napsáno: 30 pencí".)
Jelikož běží nová série Hry o trůny, pustil jsem se do čtení Tance s Draky...vzhledem k tomu, jak pomalý čtenář jsem, mám teď tak dva měsíce co na práci:-).
Takže zhruba stejně je sci-fi třeba Na hromnice o den více nebo jako je Zelená míle fantasy:-)
Ale jako fanoušek sci-fi samozřejmě trvám na tom, že Růže pro Algernon je "naše" :-)
Vincku, ta věta je úplně obyčejná a sama o sobě by ti opravdu vůbec nic neřekla.
Jde spíš o to, že konec knihy je přesně tak smutný, jak celou dobu očekáváš, no a ta poslední věta mi přišla jako věc, která měla protrhnout stavidla. A povedlo se to:-)
Rusalko, neměj obavy. Je to obyčejný příběh o muži, kterému se po experimentální operaci zvýší inteligence. To je jediný vědeckofantastický prvek, který je v knize přítomen. A popsán je v několika málo větách.
Mezi doporučenou četbou je to jasná volba - fantastická kniha
Tak před chvílí mě vyhrkly slzy po přečtení Růží pro Algernon. Hodně dlouho jsem nad ničím nebrečel, ale poslední věta mě dorazila.
"Kapitán Crozier vystupuje na palubu a zjišťuje, že na jeho loď útočí duchové z nebes."
Dan Simmons - Terror
Já jsem Ježíškovi napsal o dárkový box Tolkienových knih. Sice je mám všechny doma, ale už trochu ošoupané a navíc tato edice vypadá hezčí. A Tolkiena vyžaduji vskutku reprezentativního.
Je to pro mě ideální dárek, protože bych se sám nedokopal k tomu dát peníze za něco, co vlastně už mám:-).
- Lidé moje jméno často říkají špatně
- Nedávno jsem se s rodiči přistěhovala do nového domu
- Nemám ráda knoflíky
Pro mě je to například:
- Sherlock Holmes
- Povídky E.A.Poea
- Malý, Velký Johna Crowleyho
- Knihy Neila Gaimana
- Knihy J.R.R. Tolkiena
- Norské dřevo Haruki Murakamiho
- Ostrovní zprávy Annie Proulx
- A ze všeho nejvíce série Les mytág od Roberta Holdstocka - to je hmatatelné ztělesnění podzimu.
Za okny vytrvale mrholí, po břidlicově šedé obloze spěchají obrovité mraky a na holých větvích vzdorují větru poslední osamělé listy. Do srdce proniká smutek tak nádherný, že snad každou chvíli vyrazí z hrudi a vznese se na křídlech melancholie vysoko k obloze.
V takových dnech má člověk pocit, že příroda tuto roční dobu stvořila snad jen pro nás čtenáře, abychom tu krásu mohli pozorovat v pohodlném křesle, pod hřejivou dekou, s knihou a horký šálkem čaje při ruce.
Jednou z mých podivností je, že se snažím pro aktuální náladu a roční období volit vhodné knihy ke čtení (ale také např. sledované seriály, filmy či dříve počítačové hry).
Jaké knihy jsou pro vás typickou podzimní četbou? (Ať už se odehrávají na podzim nebo ne)
Stephen King - TO. Mě totiž u knih vždy dojímá ono neodvratné loučení s postavami a dobrodružstvími, která jsem s nimi zažil, takže čím je delší, tím smutnější jsem na konci (Pán prstenů, Harry Potter). V případě Kingova románu si člověk postavy opravdu zamiluje a na konci právě ono smutné rozcházení se s kdysi nerozlučnými přáteli a blednoucí vzpomínky na prožité dětství, to je to, co mi málem vehnalo slzy do očí.
Poslední věta románu je jako bodnutí u srdce.
Ale jinak jsem od dětských let nebrečel u ničeho, jenom u finále Ztracených (to jsem ale řval jako želva:-))
Moc hezké indicie, tak to pro zábavu raději nechám někomu jinému:-)
A neměla ta postava nějaké domácí zvířátko?
Opravdu strach, to se mi u knih narozdíl od filmů moc nestává, spíš jde jen o napětí. Nedávno jsem ale četl Temné léto od Dana Simmonse a tam bylo pár typicky hororových momentů, kdy jsem se opravdu bál.
Poeovy povídky považují za opravdu znepokojující, docela strašidelné jsou Kingovy klasiky jako To (krvácející kniha a upír v knihovně) nebo Řbitov zvířátek (tělesně postižená sestra a její Oz veuiký a stvašlivuí).
Jako malý jsem se bál u Sedmi strašidelných příběhů (hlavně u příběhu jak malý sprejer zůstane přes noc zavřený v muzeu, kde ho pronásleduje staroegyptský bůh mrtvých převtělený do hlídače) a u Pána prstenů mě děsila scéna, kdy se Frodo ztrácí v mlze mezi kamennou branou a probudí se pohřbený v mohyle.
Zato v Lovecraftovi se mi pořád nedaří najít zalíbení, přijde mi nezajímavý a nudí mě.