Pražský dobrodruh - Podivuhodná historie H.A.Löwenmachta vydání

Jedná se o "barokní román", který snese srovnání s Meyrinkovým Golemem. V roce 1940 získal Cenu hlavního města Prahy. Hlavní hrdina Hans Adam Löwenmacht začíná slovy, která mají vysvětlit vztah vypravěče děje k autorovi knihy: "Většina lidí prožije život prostě a střízlivě; je-li jim údělem štěstí či neštěstí, vždy jsou nabíledni snadno poznatelné důvody a příčiny. Naproti tomu jsou lidé, kterých arci není mnoho, u nichž je tomu zcela jinak. Vše, co prožijí, zdá se, přichází z jiného, záhadného světa, a proto jim život není něčím, co se dá v duchu napřed sestavit a vypočítat; někdy se skoro zdá, jako by působili jakousi přitažlivou silou na ono podivuhodné a neobvyklé, jako by nenáleželi tomu všednímu světu, který nás zevně všechny obklopuje, nýbrž jako by byli z jiného světa, zbudovaného na zcela jiném podkladě a na zcela odlišných přírodních zákonech." Slawitschek tu snuje mystickou spojitost svého vlastního ("vnějšího") tragického osudu s příběhy fiktivního rodového předka ze sedmnáctého století, soudce Hanse Adama Löwenmachta, syna rytíře, kancléře a primátora Matyáše Machta z Löwenmachtů, procházejícího pomocí kabalistických praktik okultního lékaře Dr. Cardana magickým zrcadlem do jiného světa. Při návratu zpět k pozemskému životu však mu v zrcadle zůstane nešťastně při proměně uťatá jedna z nohou, která utkví ve světě za zrcadlem. Jako v pozdně středověkých dobrodružných románech, básnickém Ariostovu Zuřivém Rolandu (1516-1521) či prozaickém Rabelaisově Gargantuovi a Pantagruelovi (1532-1552) řadí se tu jako v galerii dřevořezů jeden groteskní příběh za druhým. Ocitáme se na zámku šíleného barona, který propadl fixní ideji, že člověk je určen stát se postupně ptákem či stromem. Ten dává Löwenmachta krmit ptačím zobem a nutí ho až do okamžiku proměny hupkat v kruhu. Když se náš hrdina setká s jednonohým rytmistrem, spojí své síly tak, že vznikne člověk o dvou hlavách i nohou. Vystupují potom svázáni jako jediná osoba "prince z Leandrie" o pouťových jarmarcích. Vedle postav lidových pověstí z Čech v románě vystupují i postavy historicky doložené: ať už je to primátor Matyáš Macht z Löwenmachtů, morový lékař Rochus z Redlichů či páter Matyáš Schuffenhaufer. Zatímco je Hans Adam konfrontován s démonickou plejádou duchů, čarodějek, sylfů a netvorů, stává se stále zřejmějším, že ani s jeho vezdejším světem není cosi v pořádku. Je vůbec možný návrat do výchozího důvěrně blízkého světa, nebo jsme odsouzeni už nikdy nevystoupit ze světa za zrcadlem, obklopeni jen svými dvojníky? Tato bytostná nejistota a rozpolcená dvojakost nás provázejí knihou až do konce a vytvářejí i její osobité napětí. Zřídkakdy se setkáme ve fantastickém příběhu s tak komplexním a přitom logicky únosným propojením světa našich představ s tím historicky skutečným a trpce reálným. V epilogu z osvícenského osmnáctého věku to ironicky a sebetrýznivě tvrdě zazní těmito slovy: "Nechci se tu zdržovat košatými nesmysly, které (rozuměj Löwenmacht) šířil o sylfech a salamandrech, spokojím se jeho proroctvím o budoucím osudu vlastního rodu Löwenmachtů. Vždyť neuplynulo ani sto let od té doby a už celý ten rod nejen zanikl, ale je i definitivně zapomenut! Je to věru žalostné s vaší moudrostí, vy vyvolávači záhrobních duchů všeho druhu, proroci a tajnůstkáři!" (převzato z kohoutikriz.org) Vzhledem k tomu, že autor byl pražský Němec, vyšla kniha nejprve německy, poté česky.... celý text