Thomas Mann citáty

německá, 1875 - 1955

Citáty (38)

“Spisovateľ je človek, pre ktorého je písanie ťažšie ako pre ostatných ľudí.“


A není snad nicota jistou formou dokonalosti?


Byl opojen slavností, v níž neměl účasti, a znaven žárlivostí. Bylo to jako dřív, zrovna jako dřív! S rozpáleným obličejem stál v tmavém koutě, sžírán bolestí pro vás, vy plaví, živoucí šťastlivci, a potom odešel, opuštěný a sám. Teď přece musí někdo přijít! Ingeborg musí přijít, musí si všimnout, že on odešel, musí ho tajně následovat, položit mu ruku na rameno a říci: "Pojď mezi nás! Rozvesel se! Mám tě ráda...!" Ale ona nepřišla. To se na světě nestává. Ano, všecko bylo jako dřív a on byl šťasten jako dřív. Jeho srdce žilo. A co naproti tomu bylo v jeho srdci po všechen ten dlouhý čas, v němž se stal tím, čím nyní je? - Strnulost, Pustota. Led. A duch! A umění...! (Tonio Kröger)


Citliví lidé bývají výrazní, neboť výraz odpovídá potřebě citu uplatňovati se, a ten se projevuje nezastřeně a jasně...


Dějiny jsou to, co se událo a co se stále a znovu děje.


Ironie bývá snahou udělat z nouze ctnost.


Kdo ti povídá o chybách druhých, bude i druhým povídat o chybách tvých.


Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.


Knihy jsou nádobami ducha.


Krása a vědění bývají ve světě jen zřídkakdy spojeny.


Krása dělá stydlivým, pomyslel si Aschenbach a důrazně uvažoval, proč. Neboť krása, milý Faidře, jen krása je roztomilá a zároveň viditelná, krása - dobře si to pamatuj! - je jedinou formou duchovna, kterou vnímáme smysly, kterou jsme s to smysly unést. Člověk totiž člověka miluje a ctí tak dlouho, dokud ho nemůže posoudit, a touha je výplodem nedostatečného poznání. (Smrt v Benátkách)


Krása nikdy není dokonalá, a svádí proto k ješitnosti...


Láska zbavená mlčenlivosti by ztratila svoji nesmrtelnou chuť a vůni.


Lehkost, lehkost; posledním a nejvyšším účinkem umění je pocit půvabu. Jen ta mračnopozorná vznešenost, třeba i v schillerovském lesku a třpytu, stojí tu tragicky vyčerpaná jakožto výplod morálky! Hlubokost se má usmívat.


Lidé, kteří příliš žijí, netvoří.


Máme "odejet", jakmile život začíná vypadat povážlivě, ne docela bezpečně či trochu trapně? To přece ne, máme zůstat, máme si věci prohlédnout a riskovat nebezpečí, které z nich vychází, právě při tom se snad můžeme něčemu naučit. (Mario a Kouzelník) /Charlotta99/


Minulost jest strašlivá a přítomnost mocná, neboť bije do očí. Ale není pochyby o tom, že nejsvěžejší je budoucnost, a to utěšuje sličné srdce toho, komu jest přislíbena.


Myšlenková hloubka se má usmívat. Čím větší hlupák, tím větší kakabus.


Myšlenky nemohou přežít, jestliže člověk za ně nemůže bojovat.


Na skeptikovi je pozitivní, že všechno je možné.


Nemoc mívá zpočátku jen těžce rozeznatelné příznaky, ale dá se léčit. Když už příznaky pozná každý hlupák, bývá na léčení pozdě.


Nepracoval jako člověk, který pracuje, aby byl živ, ale jako ten, který nechce nic jiného než pracovat, protože se jako žijící člověk nepokládá za nic, chce, aby se na něho hledělo jenom jako na člověka tvořícího, a jinak chodí po světě bezbarvý a nenápadný, jako odlíčený herec, který není ničím, dokud nehraje. (Tonio Kröger)


Pochvala je hrozně odporná strava. Chutná sice dobře, ale člověk se jí velmi rychle přejídá.


Proti krásné ženě, která mlčí, nelze nic namítat.


Půvab a krása by měly býti veskrze půvabné a krásné, masivní, ze vzácného materiálu, a nikoli slizem a neřádem vyplněné.


Slovo dokáže smyslovou krásu pouze velebit, ne však vyjádřit. Smrt v Benátkách


Smrt, znovu tvoříc, zachovává.


Štěstí je v tom, že milujeme a uchvacujeme snad drobné, šalebné náznaky přibližování se k milované bytosti. (Tonio Kröger)


Ta dáma vděčí za svůj dobrý vzhled svému otci. Je plastickým chirurgem.


Tajemství nemá času; ale co nemá času, jest nyní a jest na tomto místě.