Rudolf Steiner citáty

rakousko-uherská, 1861 - 1925

Citáty (16)

Být pravdivý je ideál, který má mít duše dnešního člověka neustále před sebou.


Člověk může s pojmy jako egoismus a altruismus vybudovat celé pěkné soustavy. Avšak tyto ztroskotávají na skutečnosti. Neboť rozšíří-li egoismus svůj zájem na okolí tak, že je považuje za součást sebe sama a také o ně pečuje, pak se stává egoismus nesobeckostí. A stane-li se altruismus takovým, že chce obšťastňovat svět pouze tím, co sám má rád, jestliže chce celému světu vnutit své myšlenky a city a chce použít zásady: „A když nechceš být mým bratrem, pak ti hlavu rozbiji!“ Potom se může stát dokonce i altruismus něčím velmi sobeckým. (Okultní vývoj člověka)


Člověk se stává silným, pokud musí namáhat své svaly. A právě tak musí dobro, pokud se má vystupňovat ve svatost, překonat zlo, které se mu staví do cesty. Zlo má úkol přivést lidstvo na vyšší stupeň.


Dnes většina lidí neví, co si má se sebou počít. Příčinou je však jen to, že něco chtějí počít pouze se sebou. V okamžiku, kdy chceme citem prostoupeni něco počít nejen se sebou, nýbrž s celým světem, tehdy si začneme také správně počínat se sebou.


Existuje pouze jedna jediná pravda. Ta nezávisí na hlasování lidu, nýbrž je pravdivou sama o sobě. Můžeme snad hlasovat o tom, že součet tří vnitřních úhlů v trojúhelníku je roven 180-ti stupňům? V pravdě není demokracie!


Když spatřuješ ve světě něco zlého, neříkej, že zde je něco zlého a tedy nedokonalého, ale otaž se: jak se mohu vyvinout k poznání, že ve vyšší souvislosti je toto zlo proměňováno kosmickou moudrostí – v dobro? Jak dospěji k tomu, abych si řekl: „Spatřuješ-li něco nedokonalého, je to tím, že ještě nejsi tak daleko, abys pochopil dokonalost i v této nedokonalosti!“ Kde člověk vidí zlo, má pohlédnout do vlastní duše a sám sebe se otázat: Čím to je, že nyní – kdy přede mnou vystupuje zlo – nejsem tak daleko, abych v tomto zlu poznal dobro?


Máme jednu možnost, jak se stát zcela svobodnými: stát se svobodnými ve svém vnitřním životě.


Nejde pouze o to, že když myslíme, tak se něco odehrává v našem mozku, ale že když myslíme, tak se něco odehrává v kosmu!


Příliš se dnes ptáme na prospěšnost toho, co děláme. Pokud chceme skutečně napomáhat vývoji, nesmíme se ptát na prospěšnost, ale na to, jestli je něco krásné a ušlechtilé. Nemáme jednat podle principu prospěšnosti, ale z čiré radosti z krásy. Všechno, co dnes člověk vytváří, aby uspokojil svou uměleckou potřebu, z čiré lásky ke kráse, to v budoucnosti ožije a bude to přispívat k jeho vzestupnému vývoji. Je však hrozné, když dnes musíme přihlížet tomu, kolik lidí je už od nejranějšího dětství vedeno tak, že neznají jinou činnost než tu, která slouží materiálnímu prospěchu, jak jsou po celý svůj život odříznuti od všeho krásného a uměleckého. V těch nejchudších lidových školách by měla viset ta nejnádhernější umělecká díla, to by v lidském vývoji přineslo nekonečné požehnání.


Silni budete pro nejmenší čin, když budete s to vybrat si svůj ideál z nejvyšších výšin.


Stejně jako tělo není bez duše, tak nemůže být ani zevní kultura bez spirituálního života.


Strach a podobné city jsou jen průvodními jevy vývoje člověka ke svobodě.


Ve starých kolejích už to dál nepůjde! Budeme-li nadále žít, jak lze žít bez impulsů z duchovního světa, pak sice budeme moci dál rozvíjet průmysl, banky, univerzity... a vykonávat různá povolání, to vše ale povede k úpadku, k zániku civilizace...Dnes nejde o to říkat: „Tak radikálně to nesmíme brát!“ Nebýt v tomto ohledu radikální vlastně znamená napomáhat vplouvání do úpadku lidstva.


Všude v přírodě můžeme vidět, co se děje v nás samých. Musíme to jen správným způsobem chápat. (Podstata včel - kosmická chemie)


ZAVEDENÍ SOCIÁLNÍ TROJČLENNOSTI V SOUČASNÝCH PODMÍNKÁCH …lidé říkají: „Ale za této situace se tyto myšlenky nedají uskutečnit“. Tak tomu však není. Proti uskutečnění určitých idejí v přítomnosti jsou jedinou překážkou ti lidé, kteří mají výše uvedenou víru a k tomu moc brzdivě působit v jejím smyslu…


Zejména tím, že se nezpůsobilí lidé zmocnili možnosti ovládat různé přírodní síly, budou do světa zasahovat impulsy ke zlu přímo gigantickým a velkolepým způsobem. Proti tomu budou muset ostatní lidé (na základě svých duchovních schopností) vyvíjet odpor, z něhož budou moci vyrůstat opačné síly dobra.