Rowan Coleman citáty

Bella Ellis · pseudonym

britská, 1971

Citáty (48)

-Nesnáším tě, když děláš tohle. -Když dělám co? -Když se mě snažíš vytáhnout z mého vlastního já. Ale já nechci, aby mě někdo dostával z ulity. Mně se v ní prostě líbí. -No jasně. Jenomže tys selhala v jedný zásadní věci: v tom, aby sis uvědomila, co je úplně zjevný. -A to by mělo být jako co? -Že když se schováváš tam někde uvnitř vlastní hlavy, chybíš mi.


-Zajímalo by mě, jaký to je, když je člověk zamilovanej. -Myslím, že to bude něco jako motýlci a duha. A taky si připadáš šíleně a parádně a vesele, a potom se zase cítíš příšerně a smutně. Ale většinu času máš pocit, že ty a ten druhý, kterého miluješ, sdílíte zvláštní, malou část vesmíru, kterou jste vytvořili jenom vy dva a ve které jsou všichni ostatní vlastně hrozně nepodstatní. Myslím, že nějaké takové to asi bude.


,,Když přemýšlím o lásce, vidím ji jako něco, co nás obklopuje. Je to víc než jen sex nebo zamilovanost. Myslím, že když zmizíme ze světa, to jediné, co po nás zůstane, je láska." (Kniha vzpomínek)


,,Nakonec litujeme nejvíc těch věcí, které nikdy neuděláme." (Všichni jsme utkáni z hvězd)


,,Nikdy nelitujte lásky. Nikdy nelitujte toho, že jste někoho milovali až příliš. Můžete litovat pouze toho, že jste někoho nemilovali dost." (Všichni jsme utkáni z hvězd)


"Přemýšlím, jakou sílu vlastně mají city, když je může nemocný mozek nebo malá embolie tak změnit a pokroutit. Jsou vůbec opravdové?" "Myslím, že jsou. ... Miluje tě spousta lidí. A city, které k tobě chovají, jsou opravdové. Myslím, že láska přetrvává. Láska si nás pamatuje. Láska zůstává, i když tady už nejsme. Myslím, že city jsou mnohem skutečnější než naše těla, která se mohou tak snadno pokazit."


A já mám vážně tendenci zdržovat se doma. Jsem totiž doma ráda.


Ať už je to cokoli, co o tobě ještě nevím, jsem si jistý, že až se to dozvím, budu to taky milovat, případně mi to bude úplně jedno, protože právě díky tomuhle se jeden ke druhému perfektně hodíme.


Bolest, kterou cítíte, když prožíváte daleko horší život, než jaký jste si vždycky představovali a o kterém jste snili, je téměř nesnesitelná.


Být matkou znamená chránit své děti před každou myslitelnou bolestí, ale současně jim věřit, že si pro sebe vyberou v životě to nejlepší.


Co by to bylo za lásku, kdyby o ni člověk nemusel pořád bojovat?


Čím to, že umělci dokážou tvořit nesmírnou krásu, a často přitom tolik škodit sobě i druhým?


Díky němu jsem si připadala tak, že kdyby o mě měl někdy přijít, bylo by to stejné, jako kdyby mu nad hlavou zhaslo slunce.


Já jsem se tehdy na tom místě rozhodla, že mě to nikdy nepřejde. Nikdy bych nemohla přestat milovat tohohle muže.


Já přemýšlím vlastně pořád. Přemýšlím o všem, o každé možné změně, promýšlím každý scénář i následek. Snažím se vymyslet eventuální plán odpovídající každé případné možnosti. Ale nakonec jediný plán, který mám, je zůstat zase uvnitř v domě, protože to tak nějak samovolně vyřeší i všechno ostatní.


Jakou sílu vlastně mají city, když je může nemocný mozek nebo malá embolie tak změnit a pokroutit? Jsou vůbec opravdové?


Je fuška chovat se dospěle a rozumně, smířit se s tím, že něco definitivně skončilo, ikdyž to pro člověka není zavřená záležitost.


Je snadné přiznat porážku a nechat odejít lidi, které milujeme, nebo se vzdát snů, které jsme měli, protože naplnit je se zdá složité. Bojovat za ně chce dost odvahy. Ale taky to je to jediné, na čem ve skutečnosti záleží. Takže se snažím říct jediné: ujistěte se, že jste o muže, kterého milujete, o děti, po kterých toužíte, a o budoucnost, kterou jste si pro sebe představovala, bojovala do úplně posledního dechu.


Je snadné si přiznat porážku a nechat odejít lidi, které milujeme, nebo se vzdát snů, které jsme měli, protože naplnit je se zdá složité. Bojovat za ně chce dost odvahy. Ale taky to je to jediné, na čem ve skutečnosti záleží. (Všichni jsme utkáni z hvězd)


Ještě nikdy jsem nepotkala muže, který by svoje tělo obýval takovým způsobem jako Vincent a který by ho prociťoval úplně celičké od hlavy až ke konečkům prstů na nohou.


Kam až moje paměť sahá, máma vždycky za něco bojovala.


Kluci se přeceňují. Knížky jsou daleko lepší, to mi můžeš věřit.


Láska je zvláštní věc. Někdy si přeju, abych byl obratnější v nakládání se slovy a dokázal o ní líp mluvit. Nepovažuju za spravedlivé, že jen básníci a textaři dokážou popsat to rozpoložení ducha i mysli, které ovlivňuje naše životy více než cokoli jiného. (Kniha vzpomínek)


Laskavost změní všechno.


Má obličej člověka, který přečetl velikou spoustu knih.


Měl bys udělat všechno pro to, aby ses pokusil naplnit svoje sny. Protože k čemu by jinak byly dobré? Akorát by ti připomínaly, po čem všem jsi toužil, ale nikdy jsi to neudělal. (Léto plné neskutečných věcí)


Miluju tě, Hope. Vlastně ani netuším, kdy se moje platonická láska k tobě proměnila v obrovskou, téměř nesnesitelnou vášeň, ale stalo se. Prostě tě miluju.


Myslím, že život je jednodušší, když je člověk prostě neviditelný.


Nechci aby tohle někdy skončilo, ale současně si přeju, aby to už bylo za mnou.


Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali.