Richard Skolek citáty

česká, 1987

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (15)

„Borovnická babička s dědou mě vzali na mši, původně jsem teda doufal, že mě nechaj doma, abych moh chodit do spížky na čokoládu, ale nakonec jsem musel jít taky, mamka říkala, že nikdy na nic nevěřili a teď si to chtěj pojistit, než je to klepne, a že to je teda pěkně hnusný, ale já si myslím, že je to docela chytrý. No každopádně na mši byla pěkná nuda, ten biskup nebo farář nebo kdo pořád cosi nezáživnýho říkal vo tom, že máme druhým vodpouštět jejich viny, tak já jsem vodpustil babičce s dědou, že tam musím sedět s nima a nemůžu chodit do spížky na čokoládu, no a nakonec se tam rozdávaly voplatky, děda říkal, že bych si brát neměl, protože nejsem křesťan, ale všichni šli a dostali, tak já jsem si taky pro jednu šel, a ta voplatka teda nebyla moc dobrá, no a pak ten pan kněz mluvil vo nebi, ale moc mu to teda nešlo, tak to se radši měli zeptat mě, protože já to vím líp. Nebe, to je, když se s dědou díváme na Kobru 11 nebo na Walkera Texas Rangera nebo na Aktu X, prostě na věci, na který se doma dívat nesmím, nebo jenom výjimečně, a děda jim radí, jak to maj dělat a kam se ten vrahoun schoval a koho zase mimozemšťani unesli, a babička nám k tomu nosí buchty. Tak to je teda podle mě nebe.“ — Moudré z nebe

„Byl jsem zrovna se sestřenicema u borovnický babičky s dědou, když jim přivezli uhlí, a děda řek, že nám každýmu dá spoustu peněz, když mu pomůžem to uhlí naskládat do sklepa, tak jsme teda nosili, ale jenom my děcka, protože děda s babičkou nenosili, že prej musí vařit, ale děda teda nevařil vůbec a babička jenom stála a dívala se na brambory, no a když jsme tam všechno to uhlí nanosili, tak nám děda dal každýmu zlatou dvacetikorunu a řek, že k vobědu jsou brambory, ale kdo mu dá dvacet korun, ten dostane i řízek, tak to se mi zdálo jako dost dobrej vobchod, sice by nás teda mohli nakrmit i zadarmo, když jsme za nima přijeli, jestli bude příště za peníze i čokoláda ve spížce, tak nevím, jestli se mi tam ještě vůbec bude líbit, ale řízek za dvacet korun je dobrej, teda aspoň myslím, já jsem nikdy řízek nekupoval, ale kdyby jo, tak by určitě byl dražší. Tak já jsem si jeden koupil, ale sestřenice si řízek nekoupily a říkaly, že si to radši schovaj, ale jak přijela teta, tak jim to hned sebrala, že jsou ještě moc malý, aby měly vlastní peníze. Tak to si radši měly koupit ten řízek.“ — Moudré z nebe

„časem došly odpovědi / pak došly i otázky / naštěstí vím z dětství dobře / že to jde i bez lásky“ — Dokud láska nezní v mollu

„Hádku s idiotem lze vyhrát jen stěží, člověk se totiž musí snížit na jeho úroveň, čímž mu poskytne výhodu zápasu na domácí půdě.“ — Ždibřich

„když sám sebe reflektuji / musím se vždy znovu ptát / poznám-li se o kus lépe / budu se mít ještě rád?“ — Dokud láska nezní v mollu

„Když si nejsi jistý, piš volným veršem. Hloupost v próze odhalí každý, zatímco u poezie si člověk blábol snadno splete s myšlenkou.“ — Ždibřich

„marná snaha, celá léta / pořád stejná písnička / když mne dívka zaujme, je / vadná/vdaná/lesbička“ — Dokud láska nezní v mollu

„Poslední dobou se cítím velmi osamělý. Chtěl bych mít někoho, kdo by mě nikdy neopustil. Asi si vezmu hypotéku.“ — Ždibřich

„Příroda se nás snaží udělat šťastné, lékaři jí to ovšem kazí. Když jsme umírali ve čtyřiceti, nestihli jsme si uvědomit, že náš život nemá žádný smysl. Do osmdesáti to však dojde téměř každému.“ — Ždibřich

„Ptal jsem se taťky, proč ženský nosí vložky, poněvadž je na to v televizi furt nějaká reklama a mně to vrtá hlavou, a von říkal, že to nosí holky, když jdou sportovat, že třeba hrajou tenis, a když se jim chce čůrat, tak se vyčůraj do tý vložky, aby se nezdržovaly a nemusely běhat na záchod, tak mně to teda přišlo trochu nechutný a taky jsem si říkal, jestli bych to jako poznal, protože když čůrám já, tak nemůžu nikde běhat a musím se na to soustředit, tak jestli to holky s těma vložkama zvládaj líp, ale každopádně se tím teda vyřešila ta záhada, jak vony ty tenistky v televizi vždycky vydrží celej ten hrozně dlouhej zápas bez toho, že by se musely jít vyčůrat. Přišlo mi to celý hodně chytrý, tak jsem se taťky ptal, proč je teda nenosíme taky, a von říkal, že to nosí jenom holky, protože kluci jsou tvrdí a vydrží to, ale mně se to teda moc nezdálo, protože vždycky, když někam jedem autem, tak musíme kvůli taťkovi furt někde zastavovat, tak si myslím, že by se mu taky hodily. Možná mu je koupím na Vánoce.“ — Moudré z nebe

„Škola mě na život připravila skvěle. Až budu sedět v bunkru a rozjímat nad koncem světa, jistě ocením, že vím, jaké i/y se píše ve slově apokalypsa.“ — Ždibřich

„Tak jsem přemýšlel, jestli má pan prezident nohy, protože na vobrázku je mu vždycky vidět jenom hlava, a taky se mu říká „hlava státu“, tak to je divný, že jo, no prostě jsem ho nikdy neviděl celýho, a kdyby měl nohy a to vostatní, tak by se mu přece neříkalo „hlava státu“, i když je teda zase na druhou stranu fakt, že taťkovi sousedi taky někdy říkaj „hlava rodiny“, a přitom taťka normálně nohy má, tak to von pan prezident bude asi taky kompletní. Ale moh by nám ve třídě viset celej, jakože pro sichr.“ — Moudré z nebe

„tak sbohem, šťastnou cestu / měl jsem tě, babi, vážně rád / bylas v té roli skvělá / tu rodič, tu zas kamarád / už rok mě nepoznáváš / a od svých dveří nemáš klíč / už rok jsi pořád tady / a přitom vlastně dávno pryč“ — Dokud láska nezní v mollu

„zas hledat jinotaje / v nevyslovených větách / zase si připomenout / jak dráždí silueta / zas začít novou báseň / co má ty samé rýmy / zas ve dvou zažít jara / a v jednom přečkat zimy“ — Dokud láska nezní v mollu

„Život je jako šachy. Ta jednodušší pravidla ti vysvětlí hned, ale o rošádě se dozvíš až ve chvíli, kdy ji někdo udělá.“ — Ždibřich