Raymond Douglas Bradbury citáty

Ray Bradbury · pseudonym

americká, 1920 - 2012

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (37)

„"Existuje daleko větší zločin, než knihy pálit. Knihy nečíst."“

„"Každý po sobě musí něco zanechat, když zemře, říkával dědeček. Dítě nebo knihu nebo obraz nebo dům, musí vystavit zeď nebo vyrobit pár bot. Nebo založit zahradu. Něco, čeho se nějak dotkla jeho ruka, takže když člověk zemře, má jeho duše kam jít, a když se lidé podívají na strom nebo na květinu, kterou zasadil, on je v ní." (451° Fahrenheita)“

„"Na co se tak upřeně díváš, tatínku?" "Hledal jsem pozemskou logiku, zdravý rozum, moudrou vládu, mír a odpovědnost" "To všechno tam nahoře?" "Ne. Nenašel jsem to. Tam už to není. Možná, že už to tam nikdy ani nebude. Možná, že jsme si jen namlouvali, že to tam vůbec někdy bylo."“

„"Skoč, křídla roztáhneš cestou."“

„“A v odpoledním slunci usnul čas.”“ — 451 stupňů Fahrenheita

„„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal.“ „Neměla rozum.“ „Měla zrovna takový rozum jako ty nebo já, možná lepší, a my jsme ji spálili.“ (451 stupňů Fahrenheita; str. 54)“

„„Vystavujete se nebezpečí." „To je výhoda, kterou má člověk, když umírá. Když nemáte co ztratit, riskujete podle libosti." - 451 stupňů Fahrenheita“

„Bum! Vesmír samej negr! Ježiši, vidíte to! Lítaj z raket jako střevle, protože se do nich strefil meteor...Pěkně padaj, ty smradkavý krabičky plný černejch tresek! A praskaj, jako praská babám v kloubech, lup, lup, lup! (Marťanská kronika)“

„Dávno před Kristem žil jeden strašně hloupý pták jménem Fénix, vždycky za pár století si vystavěl pohřební hranici a sám se na ní upálil. To byl určitě blízký příbuzný Člověka. Ale pokaždé, když se upálil, vyskočil z popela a sám se zase se vším všudy porodil. Zdá se, že děláme totéž, pořád znova a znova, jenže máme jednu vlastnost, kterou Fénix neměl. My víme, co to děláme za ničemnou věc. Víme, co jsme za posledních tisíc let nadělali ničemných věcí, a jestliže tohle víme a máme to pořád před očima, přestaneme jednou stavět ty proklaté pohřební hranice a přestaneme na ně skákat. V každé generaci získáme o trošku víc lidí, kteří nezapomínají.“

„Jsme dětí v teplačkách a s hračkami raket a atomů a děláme hodně rámusu. Ale jednou bude Země to, co je dnes Mars. Tím vystřízlivíme. (Marťanská kronika)“

„Jsme vědoucí bytosti, které vědí příliš mnoho. Je to taková zátěž, že zase stojíme před volbou - smát se, nebo plakat.“ — Tudy přijde něco zlého

„Kdo vlastně jsme, když se to tak vezme? Většina? Je tohle odpověď, kterou hledám? Většina je vždycky posvátná, že? Vždycky, vždycky; ani na jediný malinký bezvýznamný momentíček se nikdy nemýlí, že? Ještě nikdy za celých těch deset miliénů let se nezmýlila? Uvažoval dál: Co je tahle většina a kdo ji tvoří? A co si vlastně myslí a čím to, že jsou takoví, a změní se vůbec většina? Necitím se ve své kůži. Je to klaustrofobie, strach z davů nebo zdravý rozum? Může mít jednolivec pravdu, když proti němu se svou pravdou stojí celý svět?“

„Kdybych si mohl vybrat den svých narozenin, přál bych si, aby to byl Halloween.“

„Když vám někdo řekne, abyste něco dělali pro prachy, pošlete ho k čertu.“

„Kráčej jak panter tam, kde pravdy v minách spí.“

„Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí,ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset let pálil. Tak jsme si myslel, že by nám knihy mohly pomoct. (451 ° Fahrenheita)“

„Musíte věřit. I když je všechno v háji, musíte pořád ještě doufat, že se něco stane.“

„Myslel jsem, že nápad se dá vydupat ze země. Při takovém zacházení ovšem každá slušná myšlenka složí tlapky, převrátí se na záda, upne zrak k věčnosti a umře.“

„Nádherná je zde. Nežila ani nebyla navěky mrtvá, prostě... existovala. Ach, nádherná! (Z prachu zrození)“

„Ne všechno, co je pravdivé, je správné.“

„Někdy je prostě nejlepší skočit - a křídla si nechat narůst až ve vzduchu.“

„Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je přestali číst.“

„Nemůžeme přesně určit, v kterém okamžiku se rodí přátelství. Plníte-li nádobu kapku po kapce, nakonec stačí jedna a nádoba přeteče; a právě tak přijde v řadě laskavých činů jeden, po němž přeteče srdce“

„Nemůžete někoho milovat, pokud s ním nevycházíte. A nemůžete s někým věčně vycházet, pokud se mu neumíte zasmát. (Sloup ohně a jiné příběhy, povídka Ohnivé balónky)“

„Nesnažím se předvídat budoucnost, já se ji snažím odvrátit.“

„Oči máš k tomu, abys uviděl co nejvíc zázraků,‘ říkal, ,žij, jako bys měl v deseti vteřinách umřít. Poznávej svět. Je fantastičtější než všechny sny, které vyrobí a za které si dají zaplatit v továrnách. Neptej se po zárukách, nevyžaduj bezpečí, takové zvíře nikdy nežilo. A kdyby žilo, bylo by z rodu velkých lenochodů, kteří po celý den, a den za dnem, visí na stromě hřbetem dolů a prospávají život. K čertu s něčím takovým,‘ říkal, ,zatřes stromem a shoď toho lenochoda, ať sletí na zadek.‘“

„Takových podivínů není naštěstí moc. Víme, jak je zničit v zárodku. Bez hřebíku a bez dřeva dům nevystavíš. Když tedy nechceš, aby stál, schovej dřevo a hřebíky. Když nechceš, aby byl člověk nešťastný z politických problémů, neukazuj mu rub i líc otázky, aby se tím netrápil, ukaž mu jenom jednu stránku. Anebo ještě lépe, neukazuj mu nic. (451 ° Fahrenheita)“

„To je přátelství - každý z nás přebírá roli hrnčíře, aby zjistil, jak dokáže vytvarovat toho druhého.“ — Tudy přijde něco zlého

„To nejlepší na mém životě je to, že vše, co jsem udělal, je výsledkem toho, čím jsem byl ve dvanácti třinácti letech.“

„Umřu dříve než mé hlasy?“