Publius Ovidius Naso citáty

italská, -43 - 17

Citáty (59)

A tak čím více je skrýván, tím víc plá oheň lásky.


Abys byl zdráv, musíš snést mnoho bolesti.


Ačkoli žijeme dnes, přec staré chválíme časy.


Ach, aká škoda, že zločin sa nevpíše do tváre!


Blaženě žil, kdo v skrytu prožíval život.


Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým.


Co je tvrdší než kámen, a co měkčí než voda? Přece se měkkou vodou rozruší i tvrdost skal.


Cokoli zkoušel jsem napsat, pokaždé napsal jsem verš… Proměny


Čas všechno hojí.


Časem starosti slábnou.


Často nejistě stojí a neví, kam by měl jíti poutník, jenž volnou má cestu do všech čtyř světových stran.


Čím více možností se nabízí, tím větší je rozhodování.


Dřív než bylo moře a země obloha nebe, měla příroda po celém okrsku jen jednu tvářnost jež se zve chaos, surová a beztvará spousta a nic jiného než nehybná tíha a hromada mezi sebou znesvářených semen nedobře pospojovaných věcí.


Chraňte se poskvrňovat svá těla, vy smrtelní lidé, hanebným jídlem! Je obilí tady a ovoce stromů, větve k zemi jež sklání, jsou hrozny zde bujného vína, jsou zde plodiny sladké a ty, jež na ohni péci, ve vodě vařit možno. Vždyť vám nikdo nebere mléko, nebere sladký med, jenž voní mateřídouškou. Štědrá rodička země vám bohatství dává i pokrm, bez vraždy, bez všeho krveprolití. Cožpak nemůže člověk leč záhubou jiného tvora ukojit hlad žaludku?


Iba vo vrtkavosti je šťastena stála.


Jako se zkoumává totiž to zlato žlutavé v ohni, tak se poznává věrnost za časů tíživých běd.


Kamkoli postaven budeš, v místě tom pevně si stůj.


Kdo přežil ztroskotání, bojí se i tiché vody.


Kéž bych byl šťasten, jako jsem v duši nevinen!


Klid je posilou těla a potravu skýtá i duchu, obojí trmácí však přílišná svízel a strast.


Láska uvěří snadno.


Lásku mou, běda, už žádná bylina nemůže zhojit.“


Lásku nelze vyléčit žádnou bylinou.


Místo a prostředí samo návod a radu dá nám.


Mysli na to, že co se ti zdá radostí, zatím co mluvíš, se může stát zármutkem.


Na světě člověka není, aby se zalíbil všem.


Nechať žena pocítí slast lásky až do dřeně kostí, oba ať způsobem stejným pokaždé blaží ta věc... Věř mi, že vrcholná rozkoš se nikdy uspíšit nemá, nýbrž průtahem dlouhým zvolna se přivábit má.


Nejméně zná člověk sám sebe.


Není nic jistého v životě lidském. - Nihil homini certum est.


Netrvá království lásky, je-li v něm vladařů víc.