Pierre Teilhard de Chardin citáty

francouzská, 1881 - 1955

Citáty (23)

… všechno abstraktní poznání je jen povadlé bytí. Protože k porozumění světu nestačí vědět: je třeba vidět, hmatat, žít v přítomnosti, pít existenci ještě teplou přímo u prsu skutečnosti.


„… Říci bohu, že ho miluji nejen celým svým tělem, svým srdcem, svou duší, ale celým vesmírem, který se spojuje – tak se lze modlit jen v časoprostoru.“


Bůh, kterého hledám, se mi musí jevit jako zachránce lidské aktivity. Jak věřím


Cílem nás samých a vrcholem originality není individualita, nýbrž osoba. Skutečné ego roste nepřímo úměrně egoismu. Vesmír a lidstvo


Duše [se] stále znovu zmocňuje věcí, aby je vždy znovu přesáhla. Neodhazuje věci za sebe, ale opírá se o ně při svém stoupání a bere s sebou vše, co je v nich vyvoleného. Chuť žít


Dva milenci jsou nejdokonaleji sami sebou právě v tom okamžiku, kdy řeknou, že se jeden ve druhém ztratil. Vesmír a lidstvo


Je poměrně snadné vybudovat teorii světa. Ale žádný jednotlivec nemůže uměle vytvořit náboženství.


Jediný objev hodný našeho úsilí je budování budoucnosti. Víc jednat, abychom více byli!


Každá vědomá energie je jako láska (a protože je láska) založena na naději.


Kdysi bylo řečeno: Milujte se, abyste mohli být spaseni!" Dnes se tento požadavek klade mnohem naléhavěji: "Milujte se, nebo zahynete v barbarství!"


Království Boží, které prochází královstvím lidským, překračuje je a integruje, aniž je ničí. Zrod myšlení: Dopisy 1914–1919


Miliardy zárodků a milióny dospělých jedinců se tísní, odstrkují a požírají navzájem: kdo s koho, kdo zabere víc místa a nejlepší místo. Všechno zdánlivé mrhání a všechna tvrdost; celé tajemství a celé pohoršení; ale, máme-li být spravedliví, zároveň také celá biologická účinnost boje o život. … Přežití nejschopnějšího, přirozený výběr: to nejsou jen prázdná slova, pokud se ovšem nechápou jako konečný ideál ani jako poslední vysvětlení.


Nesejde na tom,jestli je voda studená,nebo teplá,když se jí stejně musíte probrodit. (Tvář vody)


Opravdu pochybuji, že by v životě myslící bytosti mohlo být něco tak rozhodující jako chvíle, kdy se jí otvírají oči a na objevuje, že není prvkem, ztraceným v dálavách kosmického osamocení, nýbrž universální vůli žít, která v ní konverguje a v ní se polidšťuje.


Podobně se nám zdá neuvěřitelné, jak mohli lidé žít a nemít ani potuchy, že hvězdy visí nad námi ve vzdálenosti stovek světelných let – ani že od nejzazších obrysů života na samém obzoru nás dělí milióny let. / A přece stačí otevřít kteroukoli z těch sotva zažloutlých knih, v nichž autoři 16. a dokonce i 18. století s oblibou vykládali o struktuře světů, abychom s úžasem zjistili, že naši prapradědové měli dojem, že je jim úplně dobře v krychlovém prostoru, kde se hvězdy otáčejí kolem Země sotva nějakých šest tisíc let. V kosmické atmosféře, která by nás zadusila, v perspektivách, do nichž je nám fyzicky nemožné se vrátit, dýchali zcela bez nesnází – i když ne z plných plic.


Potřebuje-li obyčejná sekvoje pět tisíc let, než dospěje plného vzrůstu (a nikdo ještě neviděl sekvoji zemřít přirozenou smrtí), jaký tedy teprve musí být celkový věk stromu života?


Svět bude patřit tomu, kdo mu bude moci nabídnout největší naději.


Táž ohnivá dráha spojuje instinktivní tápání první buňky s vědeckým tápáním dnešních laboratoří. Skloňme se tedy s úctou před dechem, který naplňuje naše srdce úzkostí i radostí „všechno vyzkoušet a všechno nalézt“. Vlna, kterou cítíme přicházet, se nevytvořila v nás samých. Přichází k nám zdaleka, neboť vyrazila současně se světlem prvních hvězd. Dochází k nám, když napřed cestou stvořila všechno. Duch bádání a dobývání je permanentní duší evoluce.


touha člověka není po vědění, nýbrž – najít dobrý konec


Tvou základní povinností a touhou je být sjednocen s Bohem. Ale abys mohl být sjednocen, musíš především být – být sám sebou, tak úplně, jak jen možno. Nuže, rozvíjej se tedy a zmocňuj se světa, abys byl. Až toho dosáhneš, pak se zřekni sám sebe a přijmi umenšování, abys patřil druhému. Chuť žít


Univerzálního se dotýkáme právě tím, co je v nás nejnesdělitelněji osobní. Jak věřím


V jistém smyslu úžasná biologická operace: vykoupení Vtělením.


Že se všechno „svobodné“ až po člověka dá rozložit na samé determinanty, to ještě nedokazuje, že základem světa není (jak tvrdíme) svoboda. Je to prostě výsledek a vítězství vynalézavosti života.