koupit knihy

Niccolò Machiavelli

italská, 1469 - 1527

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (67)

Mocné je třeba buď nechat na pokoji, anebo úplně zničit, napadneme-li je přeci.


Moudrý muž nemůže stát v slově, je-li mu to na škodu a jestliže pominuly okolnosti, za nichž je dal. Kdyby všichni lidé byli čestní, moje rada by byla špatná. Ale protože nejsou a sami dané slovo neplní, rozumný panovník je nemůže dodržet: Byl by sám proti sobě.


Moudrý muž si má počínat jako zručný lukostřelec: aby zasáhl příliš vzdálený cíl, namíří raději mnohem výš, nikoli však proto, aby šíp vyletěl vysoko, nýbrž proto, aby vyšším zaměřením spíše zasáhl zvolený cíl.


Moudrý vladař má při vhodné příležitosti vzbudit chytře proti sobě určitou nevoli, aby jejím potlačením získal větší proslulost.


Neexistuje nic těžšího, nic pochybnějšího k zaručení úspěchu, nic nebezpečnějšího k zvládnutí jako snaha zavést nový pořádek


Nejlaskavější ze všech stvoření jsou ženy, a nejnepříjemnější taky.


Neměli bychom zapomínat, že možné protivníky buď musíme zahrnovat laskavostmi, nebo je zničit.


Nenávist je možno podnítit jak dobrými, tak zlými skutky.


Obec, zvyklou žít svobodně, lze snadněji udržet s pomocí jejích vlastních občanů.


Obrať se čelem k svému osudu: buď se zlu vyhni - a nemůžeš-li se mu vyhnout, nes jej jako muž.


Odmítám proto vžitý názor, že lid je nestálý, vrtkavý a nevděčný, a tvrdím, že jsou to spíš vlastnosti vladařů než lidu. Ve společnosti, která ctí zákon, je lid stejně moudrý a stálý jako panovník. Ne náhodou se říká „hlas lidu, hlas boží“. Veřejné mínění dokáže jasnozřivě odhadovat, co nejbližší budoucnost přinese, umí většinou rozlišit pravdu a lež v proslovech řečníků a jít za tím správnějším hlasem, právě tak jako ve volbě osob do úřadů a hodností je pravděpodobnost jeho zmýlené zpravidla menší než u panovníka. Lid nikdo nedokáže ani přemluvit, ani koupit, aby hlasoval pro neschopného či amorálního člověka, zatímco vladaře lze opentlit nejrůznějšími způsoby, a jeho nechuť a odpor k takovému bezcennému muži dokáže přežít i století, zatímco panovník mnohdy pod vlivem okolností svůj názor změní. Římský lid se například při volbách konzulů zmýlil za dobu několika století jen čtyřikrát. Zkušenost historie dále praví, že tam, kde se na vládě podílí lid, dosahují státy rychlejšího pokroku než v režimech absolutistických. Příkladem budiž opět Řím po vyhnání Tarquiniů a Athény po pádu Peisistratově. Podstata je v tom, že lid je méně sobecký a má větší smysl pro blaho obecné než pro blaho jednotlivce. Nechci ubírat slávu a velikost skvělým osobnostem dějin, které přispěly do vývoje lidstva blahodárným zákonodárstvím, pokrokovými ústavami, nařízeními a institucemi, ale lid jejich respektováním a uváděním v život věhlas těchto zakladatelů zmnohonásobil a nehynoucí slávu svých národů zvýšil. Panovník, který si může dělat, co chce, dělá pošetilosti, řeka davu, plynoucí bez vymezeného řečiště a bez hrází, se chová stejně bezhlavě jako živel sám. Porovnáme-li však skutky obou za stejných podmínek, lid se dopouští méně chyb než vladař. Rozzuřený dav dokáže přivést k rozumu moudrý a úctyhodný muž, krutého pána nikdo na světě, jen násilí. Choroba, kterou oba trpí, je stejná, ale lék není totožný: k vyléčení lidu stačí slova, na panovníkovu nemoc platí jenom meč. Pokud jsou mravy lidu příliš uvolněné, nemusíme se ho bát v přítomnosti, ale perspektivně, protože taková situace je žírnou půdou pro tyranii. U špatného a neukázněného vladaře je tomu naopak: pro přítomnost je smrtelným nebezpečím, ale do budoucna se může stát příslibem svobody. Krutost lidu stíhá ty, kdo ohrožují veřejný majetek, vladařova je namířena proti těm, kteří ho chtějí připravit o jeho vlastní blahobyt. Na lid je možné házet bláto i tehdy, když se podílí na vládě, bez osobního ohrožení ho osočovat, ale o panovnících se mluví zásadně šeptem a neobyčejně ohleduplně, protože z nich jde strach


Panovník, který ve své zemi nerozpozná rodící se zlořády, nemá v sobě skutečné moudrosti.


Povaha nadutých a špatných lidí je taková, že v dobách dobrých jsou zpupné, ve zlých pak ponížené a pokorné.


Přátelství širokých vrstev lidu je pro vladaře nezbytné; neboť jinak se v dobách zlých nemá o koho opřít.


Přirovnávám to k dravé řece: když se rozzuří, zaplavuje roviny, poráží stromy a domy, odnáší hlínu z jednoho místa a ukládá ji na jiné. Každý před ní prchá, každý couvá před její zuřivostí a nemůže se jí vzepříti. A přece, třebaže je tomu tak, lidé mohou v čas klidu učiniti hrázemi a náspy taková opatření, aby řeka, když se potom rozvodní, tekla určeným směrem


Rozděl a panuj. - Divide et impera.


Rozumný panovník... raději prohraje bitvu s vlastní armádou, než aby ji vyhrál s cizí, protože ví, že vítězství dobyté cizími zbraněmi není skutečné vítězství.


Rybáři se nechají zmáčet mořem, aby získali rybičku. Já se klidně necháme zmáčet plivnutím, abych získal velrybu.


Sú tri druhy ľudského rozumu. Jeden chápe sám od seba, druhý chápe, čo mu iný vysvetlí, tretí nechápe ani sám od seba, ani prostredníctvom druhého. Ten prvý je vynikajúci, druhý je dobrý a tretí zbytočný.


Svobodě škodí moc, kterou na sebe strhne občan sám, ne moc, která je mu udělena svobodným hlasováním.


Taková je už povaha lidí: přichýlí se spíš k tomu, komu dobrodiní prokazují, než k tomu, od koho je přijímají.


Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu.


V době, kdy odvaha obránců slábne, bývá zkáza už hotová a není pomoci.


V politice, kde není odvolacího soudu, soudí člověk podle výsledku.


V politike je prípustné siahnuť k násiliu spočiatku a naraz.


Viděl jsem houf hrobařů: tancovali držíce se za ruce a volali: vítán buď mor!


Vládá nespočívá v ničem jiném než v takovém ovládání poddaných, aby nebyli schopni nebo neměli důvod ti uškodit.


Vladař tedy nemá mít jiný cíl a jinou myšlenku a nemá plýtvat vlohami na nic jiného než na válku, na vojenská pravidla a kázeň. Je to jediné umění slušící tomu, kdo vládne.


Vladař, který se zcela spolehl na lidské sliby a nevykonal jiné přípravy, je ztracen.


Vladaři nikdy neměli nouzi o vhodné záminky k porušení slova.


2