Mistr Čuang-c´ citáty

čínská, -365 - -290

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (10)

„„Krtek si bříško naplnil, a přece řeku nevypil.““

„„Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.“ – Romain Rolland“

„Člověk se nedívá do tekoucí vody, aby uzřel svůj odraz, nýbrž do vody, jež je v klidu. Jen kdo je sám klidný, může uvést všechno do klidu.““

„Dokonalý člověk užívá svého srdce jako zrcadla. Nejde za věcmi, ani jim nejde vstříc: zrcadlí je, ale nepodržuje jich. Proto může překonat svět a zůstat nezraněn. Není otrokem své slávy, nemá pánů, nežene se za činností, nežene se za pozváním. Všímá si i toho nejmenšího, a přece je nevyčerpatelný, neboť je nad svým já.““

„Kdo ukradne háček na ryby, je popraven, kdo ukradne zemi, stane se prvním ministrem.““

„Mysl dokonalého člověka je jako zrcadlo. Nic nezachycuje. Nic neočekává. Odráží, ale nezadržuje. Tudíž dokonalý člověk může jednat bez úsilí.““

„Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk.““

„V noci jsem snil, že jsem motýlem. Teď nevím, jestli jsem člověk, kterému se zdá, že je motýlem, nebo motýl, kterému se zdá, že je člověkem…Čuang-ć“

„Vzal-li jsem kdysi za vděk životem, beru teď také za vděk tím, že umírám. Jenom si představte velikého taviče odlévajícího kov, a kov by najednou ožil a začal by křičet, že ne, že z něj nesmí být nic jiného nežli slavný meč Mo-jie. Takový kov by jistě veliký tavič prohlásil za neblahý. Vzal jsem na sebe už jednou lidskou podobu, a kdybych teď začal povykovat, že nikdy nechci být nic jiného než zas jen člověk, velký tavič by si o mě musel pomyslet, co jsem to za neblahý kus člověka! Beru nebe i zemi jako velikou tavící pec a stvořitele proměn vidím jako velkého taviče při ní a ochotně půjdu, kamkoli budu vyslán.“

„Zrození člověka je zrozením jeho strastí. Čím déle žije, tím hloupějším se stává, neboť jeho úzkost vyhnout se nevyhnutelné smrti je stále aktuálnější. Jaká trpkost! Žije pro něco, co je vždy mimo dosah! Jeho žízeň po přežití v budoucnu mu bere schopnost žít v přítomnosti.““