Michel de Montaigne citáty

francouzská, 1533 - 1592

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (89)

„,,Hodnota života se neměří délkou jeho dnů. ale podle toho, jak byly prožity. Člověk může žít mnoho let, ale přesto může od života získat málo. Spokojenost s prožitým životem nezávisí na letech, ale na vůli. (Eseje)“

„Aby se člověk vyléčil z nevědomosti, musí se k ní doznat.“

„Abychom utužili ducha, je třeba utužit svaly.“

„Celé to naše vychovávání obvykle spočívá v tom, že děti káráme pro přestupky malé a že je trápíme pro činy lhostejné, nemající ani významu, ani následků.“

„Co naplat! Žijeme na světě, na němž i upřímnost vlastních dětí je věcí neznámou.“

„Často je výhodnější o vinici přijít nežli se o ni soudit.“

„Člověk dobrých mravů může mít názory falešné a člověk špatný může hlásat pravdu, ba může ji hlásat i ten, kdo v ni nevěří.“

„Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.“

„Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“

„Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.“

„Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři.“

„Dokonalé manželství by bylo mezi slepou ženou a hluchým mužem.“

„Domnívám se, že si fantazie lidská nedovede představit nic tak ztřeštěného, pro co by nebylo příkladu ve skutečném životě a co by tudíž náš rozum nedovedl podepřít a obhájit.“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější... Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„Hlad po bohatství roste spíše jeho užíváním než jeho nedostatkem a ctnost zdrženlivosti je vzácnější než ctnost trpělivosti.“

„Hledám jen poznání sebe sama, toho, co mne naučí dobře zemřít a dobře žít“

„Hledám jen poznání sebe sama, toho, co mne naučí dobře zemřít a dobře žít.“

„Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.“

„I kdybychom se z cizí učenosti učenějšími stát mohli, moudrými můžeme být jen svou vlastní moudrostí.“

„I když se žena divá do očí svému muži sebeněžněji, má být ráda, když mu semtam vidí paty.“

„I když sedíme na nejvyšším trůně světa, sedíme na něm jen vlastním zadkem.“

„Jakmile se láska změní v přátelství, vyprchává a mizí.“

„Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro.“

„Je to vzácná shovívavost přírody, že nás tak dlouho necháva naživu.“

„Je výhodné narodit se ve velmi zkaženém století: ve srovnání s jiným se vám totiž v takovém dostane levně nálepky ctnosti. Kdo je za našich dnů pouze otcovrahem a svatokrádcem, je řádným a čestným člověkem.“

„Je zcela zbytečné, abych ohýbal a ukláněl svůj rozum, k tomu mi stačí kolena.“

„Jediný účinek rákosky, který jsem zpozoroval, vězí v tom, že dělá duši zbabělejší a zlomyslnější.“

„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?... Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle... Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“

„Každý z nás někdy říká hlouposti. Nesnesitelné jsou jen hlouposti slavnostně vyhlašované.“

„Kdo by lidi učil umírat, učil by je žít.“