Michael Ende citáty

německá, 1929 - 1995

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (9)

„A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou a přece nic nevnímají. - Děvčátko Momo“

„Ale hlavně to byly hračky do každé podrobnosti tak dokonalé, že už si děti nemusely při hraní samy nic představovat. Seděly tedy někdy i celé hodiny a dívaly se. Dokonalé hračky je upoutávaly – ale děti se přece nudily.“

„Bastián Baltazar Bax měl také nezkrotnou vášeň. Bastiánovou vášní byly knihy. Jenomže kdo nikdy neseděl celé odpoledne s rudýma očima a rozježenými vlasy nad knihou a jedním dechem ji nečetl, až zapomněl na celý svět, a dokonce vůbec nezpozoroval, že dostal hlad nebo že je mu zima, kdo nikdy tajně nečetl při baterce pod podšívanou dekou, protože mu tatínek nebo maminka nebo nějaká jiná starostlivá osoba prostě otočili vypínačem s dobře míněnými slovy, že teď musíte spát, neboť ráno máte přece časně vstávat, kdo nikdy neproléval ať nepokrytě nebo tajně hořké slzy, protože skončil jeden podivuhodný příběh a on se musel rozloučit s hrdiny, s kterými prožil tolik dobrodružství, které miloval a jimž se obdivoval, a o které se bál a kterým držel palec a bez jejichž společnosti mu život připadá prázdný a zbavený smyslu - kdo z toho všeho nic nezná z vlastní zkušenosti, nu, ten patrně nebude moci pochopit, co v této chvíli udělal Bastián.“

„Hodiny jsou velmi nedokonalé napodobeniny něčeho, co má každý člověk ukryto v prsou. Neboť tak, jako lidé mají oči, aby viděli světlo, a uši, aby slyšeli zvuky, tak mají také srdce, aby vnímalo čas. A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený, jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Je škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou a přece nic nevnímají. (Děvčátko Momo a ukradený čas)“

„Jsou lidé, kteří se v tomto světě cítí jako cizinci, aniž sami vědí proč. Co všichni kolem nich označují za skutečnost, jim připadá jako klam, zmatený a často trýznivý sen, z něhož by rádi procitli. Cítí se být odsouzeni k tomu, aby v něm setrvávali, jako by to bylo vyhnanství v nepřátelské cizině. S neutuchající touhou po domově prahnou po jiné skutečnosti, věří, že jí mají zasutou kdesi ve vzpomínkách, jako dalekou vlast, aniž by však o ní dokázali cokoliv říci. (Vězení svobody)“

„Mluv potichu,nebo se obrazy,které schraňuji,rozpadnou v prach "Nekonečný příběh"“

„Můžeme být přesvědčeni, že si něco přejeme - třeba celá léta -, dokud víme, že naše přání je nesplnitelné. Jakmile ale najednou stojíme před možností, že se vysněné přání může splnit, pak si přejeme už jen jedno: Kéž bychom si to byli bývali nikdy nepřáli. (Nekonečný příběh)“

„Naslouchat druhému umí jen velmi málo lidí. A jak to uměla Momo, to nedovedl nikdo jiný.“

„Ve světě existují tisíce různých radostí, ale v podstatě je to pořád jedna jediná radost, totiž radost z toho, že umíme mít rádi. (Nekonečný příběh)“