Marie Doležalová citáty

česká, 1987

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (44)

„...dívalo se na seriály. Třeba čtyři za sebou, aby se člověk úplně umrtvil a prolezl televizí skrz naskrz.“

„A proto, až dnes budete zase utírat po dvousté nudli, nepřemýšlejte o tom, jako o utírání nudle. Nezapomeňte, že to je náročné duchovní cvičení a že se krok za krokem blížíte nirváně.“

„Až svoje tělo začneš milovat, staneš se ženou.“

„Bylo krásný vyrůstat v době, kdy neexistovalo slovo bio. Zatímco my našim dětem budeme cpát jáhly, brokolici a živiny, naše devadesátkový dětství profrčelo na vlně éček, chipsů, bílých rohlíků a sladkostí. My devadesátkový děti jsme prostě chodící mutanti.“

„Být maminkou znamená poprvé v životě nebýt sama a zároveň se, ve stejnou chvíli, ocitnout v podivné samotě, jakou jsme nikdy předtím nezažily.“

„Být první dny matkou znamená být zvířetem. Být divokou, nespoutanou, milující šelmou. Je to život sám. Opravdový. Syrový a neředěný, jako ta nejčistší láska.“

„Celý život jsme se plahočily a hledaly smysl života, s dítětem ho máme.“

„Cítila jsem, že všechna ta maminkovská láska, dávaná pořád a bez ustání všemi těmi mými předchůdkyněmi, i když ji svět nikdy hlasitě neoceňoval a nedával za ni ceny, je ve skutečnosti tím, co drží svět pohromadě. Je všude, je lepidlem rodin, atmosférou domovů, je schovaná za smíchem dětí a úsměvy našich mužů. Ta nejkrásnější láska, ta nejstydlivější, nejtišší, nejobyčejnější...“

„Děti totiž mají pod kůží neviditelnou vrstvu tuku, která jim dovolí v zimě ležet v promoklých šusťákách čtyři hodiny na zemi a necítit zimu. Možná to ale není tuk, možná je to čisté nadšení.“

„Hledám někoho, kdo ví, že nejmenší vzdálenost mezi dvěma body nemusí být přímka.“

„Je jí už deset měsíců, a přesto, když si vedle sebe večer lehneme, jako bychom ještě pořád byly jedna bytost.“

„Je o tom, jak neobyčejné je obyčejné štěstí.“

„Je to magickej den, protože když začne, tak je školní rok, ale spát už jdeš o prázdninách!“

„Je to, jako by vám poprvé v životě něco vonělo, jako by jedno malé vzdechnutí bylo tím nejdojemnějším zvukem, co rozezní vesmír, je to jemnost doteku malých prstíčků. Je to, jako bychom poprvé milovaly. Jako bychom vůbec neovládaly své smysly.“

„Je vzácné najít knihu, která je cennější, než spánek.“

„Jsem ta první, která vždycky bude bojovat za to, že mateřství si žena má užít naplno.“

„Kdyby neexistovala polívka a její dojídání, dalo by se říct, že babičky svá vnoučata milují bezpodmínečně.“

„Kdyby prázdniny byly jezero, tak právě teď se na ně dívám z takovýho úhlu, že se mi zdají jako moře.“

„Když nám někdo příliš chybí, je vzpomínat na něj jako dívat se přímo do slunce. Ta jasná a živá přítomnost a všechny detaily nás spíš bolí, než že by nás to hřálo. Když se člověk dívá do slunce, oči začnou strašně rychle brečet.“

„Když něco chceš, tvá myšlenka způsobí, že se ti to splní (Kafe a cigárko)“

„Když se mamince narodí první dítě, je opravdu jediná na celém světě, komu se ten zázrak stal. Je první a nikdo před ní to ještě nezažil.“

„Mám radši nenápadné věci. Malé náhody a neopakovatelné okamžiky. Mám ráda chyby, které nakonec zůstanou v příběhu. Takový je přece celý život. Život je to, co se doopravdy stane. Život je všechno to čekání a všechno to, co jsme nedostali. Život není to, co jsme si původně představovali. Spíš je to všechna ta improvizace okolo.“

„Maminky se už těžko hromadně vrátí k plotnám...“

„Mateřství opravdu dokáže přeprogramovat naši mysl na té úplně nejhlubší rovině.“

„Naše děti k nám přicházejí vždycky včas, ať se nám to zdá jakkoli pozdě. Včas, čili ve chvíli, kdy jsme přesně takoví, jací máme být. Připravení.“

„Nebudu čekat, až mateřství dají váhu ostatní, dám mu ji sama.“

„Nekydat na sebe jídlo, to se dítě stejně jednou naučí. A neřvat na chodbě. A dělit se. A neběhat v botách po bytě. A počítat. A říkat dobře Ř. Ale mít samo sebe rádo a dělat si život hezký, to ne, když to od nás neodkouká.“

„Nikdo z těch, co jsem jim dnes záviděla svobodu, nemá to, co já. To malé tlukoucí srdce vedle mě. Tu nekonečnou důvěru, že jsem tu pro ni. To malinké tělo, ten dárek všech dárků. Ten zázrak. Tu malou pilulku proti samotě. Můj malý bonus. Mé dítě.“

„Nostalgie, to je to, co tě popadne, když vidíš na fotce trabant a víš, že to kdysi a kdesi byla úplně obyčejná přítomnost.“

„Odkud k nám chodí naše děti? Teprve když držíme v náručí jednoho celého človíčka s duší a tělem, bleskne nám, že to není jen tak. Že přece někde musí být něco, čemu by se dalo poděkovat. Že kolem není jen vzduch a nic. Že láska není jenom slovo, ale že je všude, vším, že jsme z ní a že je z ní i celý náš život.“