Jefim Fištejn citáty

ukrajinská, 1946

Citáty (12)

Hledat pro sebe a pro své nejbližší lepší bydlo je přirozené právo člověka, leč právo není totéž co nárok – poskytovat ho každému, kdo se o ně přihlásí, není ničí povinnost.


Kde je však řečeno, že neschopnost národů postarat se o sebe automaticky zakládá jejich nárok na hromadné stěhování za lepším? Zdá se, že princip neosobní solidarity, jakkoli bohulibý, může způsobit víc škody než užitku: čím více solidarity Evropanů, tím delší je fronta žadatelů o ni a tím větší rozloha „propadlých států“, které je lepší opustit než zvelebovat.


Když jsem pozván ke stolu a hoduji mezi zástupci různých národů, ctím jejich předpisy a záliby. Jeden nejí vepřové, druhý hovězí a já to respektuji. Ale můj smysl pro pluralismus končí, když ke společnému stolu přisednou lidožrouti. Pak bych rád věděl, jestli jsem pozván jako host, anebo jako hlavní chod jídelníčku.


Klasické liberální hodnoty Západu je třeba ubránit před patologií politické korektnosti. Ve svém sebemrskačství je Západ stižen komplexem viny. Můžeme za vše zlé, co se děje na planetě, za války, kolonialismus atd. Za všechno vždy může silnější, tudíž teď už musíme být slabší. Je to perverze.


Moudří a zkušení přizdihráči věděli, že čí je síla, toho je i právo, zatímco naivkové opakovali biblický blud, že Bůh není v síle, nýbrž v pravdě.


Nejnadužívanějším slovem dneška je solidarita. Nejedná se ovšem o solidaritu s utečenci, spíše s těmi, kdo se hned zkraje dopustili nenapravitelné chyby. Volající po solidaritě chtějí pouze přeložit část břemene na bedra těch, kdo na chybu poukazují.


Není to jednoduché říct jasně a nahlas, že kultura, která uznává, že ženy jsou rovnocenné lidské bytosti, je nadřazena kultuře, která se k ženám chová jak k dobytku. A že ta druhá kultura není pouze jiná, nýbrž je podřadná vůči té první. Je těžké to říci, protože to je politicky nekorektní.


Politici typu Churchilla, Roosevelta, de Gaulla nebo Ben Guriona se dnes dostat na špičku moci nemohou, protože dřív nebo později by jim někdo vytkl, že nejsou dostatečně politicky korektní. Samozřejmě, že nebyli, protože být lídr znamená být politicky nekorektní. Politická korektnost je totiž nepřítelem svobodné společnosti.


Postmoderní politik je většinou nesvéprávná bytost vlečená za pačesy svým elektorátem.


Snad poprvé v dějinách máme co dělat se situací, kdy nějaký stát platí svým zapřisáhlým odpůrcům víc než vlastním vojákům.


Vedlejším psychologickým projevem doprovázejícím příživníkův život vždy bývá nenávist vůči dobrodinci, prohlášení seba samého za jeho oběť a snaha kousnout chlebodárce do dávající ruky.


Žel bohu, v západních zemích existuje příliš velký sociální a politický zájem na vytvoření početné vrstvy nových spoluobčanů, kteří žijí s pocitem, že všichni kolem jsou jejich dlužníci a viníci.