Javier Marías citáty

španělská, 1951 - 2022

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (4)

„I ty nejnesmazatelnější věci mají své trvání stejně jako ty, jež nezanechávají stopu nebo se ani nestanou, a jsme-li předvídaví a zapisujeme je, natáčíme nebo filmujeme, hromadíme-li v sobě připomínky či se dokonce pokoušíme události nahradit pouhým záznamem, registrací, archivací, že se udály, tak, aby od počátku tím, co se skutečně děje, byl náš zápis, naše nahrávka, naše filmování, jen to, pak i v tomto nekonečně zdokonaleném opakování nutně ztratíme čas, v nemž se věci skutečně děly (byť to byl čas zápisu); a zatímco se jej snažíme znovu prožít či reprodukovat, vrátit jej, zabránit, aby minul, bude se právě dít jiný, odlišný čas, a v tomto čase bezpochyby nebudeme spolu, nezvedneme žádný telefon, k ničemu se neodvážíme, nebudeme moci odvrátit žádny zločin a žádnou smrt (i když je ani nespácháme ani nezaviníme), poněvadž to necháme projít mimo nás, jako by to nebylo naše, v chorobném úsilí docílit, aby neskončilo a vrátilo se, co už minulo.“

„Nikdo nemůže znát pořadí mrtvých ani pořadí živých a vědět, komu jako prvnímu bude určen zármutek a komu prvnímu strach.“

„Poslouchat je ta nejnebezpečnější věc, znamená vědět, znamená dozvídat se a být zpraven uši nemají víčka, která by se mohla instinktivně zavřít před tím, co je vysloveno, nemohou se chránit před tím, co tušíme, že můžeme uslyšet, vždycky je příliš pozdě.“

„To hruď druhého člověka nás zaštiťuje, skutečně chráněni se cítíme, jen když máme někoho za zády, sám jazyk to říká, i v angličtině, to back, někoho, koho možná nevidíme a kdo nám kryje záda svou hrudí, jež se nás téměř dotýká a nakonec se nás vždycky dotkne, a někdy dokone nám ten kdosi položí na rameno ruku, která nás zkonejší a také uchopí. Takto spí, anebo si to přinejmenším myslí, většina manželů a dvojic, oba se obrátí na stejný bok, když si popřáli dobrou noc, takže jeden je k druhému celou noc obrácený zády a ví, že on nebo ona, prostě ten druhý, jej zaštiťuje, a když se uprostřed noci probudí vylekaný zlým snem, anebo když nemůže usnout, když má horečku, když se cítí sám a potmě opuštěný, stačí mu otočit se a uvidět před sebou obličej toho, kdo ho chrání, kdo se nechá zlíbat všude, kde lze líbat obličej (nos, oči a ústa; brada, čelo a tváře, což je celý obličej), a třeba mu v polospánku položí ruku na rameno, aby ho ukonejšil nebo uchopil, anebo možná se ho chytil.“